Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2022 — 25. 8. 2022 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
S přípravou nové lesnické politiky a jejím uvedením do praxe je třeba začít co nejdříve
Vyšlo v Lidových novinách
Programové prohlášení vlády je ve vztahu k lesům více než kdy jindy ekologicky orientované. Nejen pro člověka, který se touto problematikou dlouhodobě zabývá, zní skoro jako z říše snů. Uvádí například: „Lesy jsou naše národní dědictví, ne továrny na dřevo. Nastavíme systém pozitivní a hospodárné motivace vlastníků pro potřebnou přeměnu lesů – změnu druhové skladby a struktury, přirozenou obnovu, adaptaci na klimatickou změnu a zvyšování biodiverzity. Podpoříme obnovu lesů po kůrovcové kalamitě přírodě blízkými postupy s přirozenou druhovou skladbou na daných stanovištích. Vytvoříme strategii obnovy a přestavby lesních porostů s důrazem na posilování ekosystémových funkcí dle rizika ohrožení rozpadu porostů a biomonitoringu reakce lesů na sucho. Změníme přístup k lesnické politice a stanovíme její dlouhodobé cíle.“ Proč taková rétorika? Asi proto, že stav našich lesů je opravdu neutěšený. Jsou pod tlakem sucha, kůrovce a dalších faktorů oslabeny, poničeny, a nyní proto ve velkém káceny. Dosavadní, tradičně preferovaný model pasečného hospodaření s umělou obnovou porostů, která upřednostňovala smrk a borovici, je zjevně neudržitelný. Kdo navštívil v posledních letech třeba Vysočinu, Jeseníky nebo Lužické hory, ví, o čem je řeč.
Na co nezapomenout
Odumírání a následná asanace smrkových porostů se odehrává na velkých plochách a opravdu nevypadá pěkně. V chráněných územích se stanovují omezující podmínky, nicméně část lidí považuje těžbu jakýchkoliv stromů a porostů za zcela špatnou. Potíž je v tom, že u nás v drtivé míře jde o uměle založené geneticky problematické smrkové porosty, které rostou – a často spíše živoří – na zcela nevhodných místech. Takové lesy jsou z hlediska prostorové skladby velmi jednoduché, tvoří je člověkem vysazené stromy stejného věku. Jejich zachování je v současných podmínkách, kdy se mimo jiné začínáme na vlastní oči přesvědčovat, že klimatická změna není výmysl, ve velkém rozsahu prakticky neproveditelné. Jen připomínám, že smrk by u nás v přirozených podmínkách měl zastoupení asi deset procent, a přestože se jeho podíl pomalu snižuje, jsme pořád přes 50 procent. A s klimatickou změnou míst, kde by se smrku, který preferuje chladno a dostatek vláhy, dařilo, ještě ubude. Likvidované smrkové porosty ale mohou být výzvou pro věcnou i filozoficky odůvodněnou změnu v pěstování lesů. Dlouhodobé udržení rozsáhlých smrkových porostů je totiž jednoduše nemožné. A to platí ekologicky i ekonomicky. Klíčový je důraz na to, aby se lesy pěstovaly přírodě blízkými postupy, které respektují ekologické podmínky stanoviště, přírodní procesy a také přirozenější skladbu a prostorovou rozrůzněnost lesa. Lesníci tyto přístupy samozřejmě znají, jen je dosud nedostatečně využívají. A klimatická změna do stávajících zvyklostí vnáší ještě další proměnné.
Druhová skladba lesů by měla být pouze orientační, ale je potřeba, aby odrážela skladbu přirozenou, jež se upraví s ohledem na vývoj a predikci klimatické změny a jejího dopadu na příslušné stanoviště. Žádná nová zázračná dřevina, která by nahradila smrk, není na obzoru a problém opravdu nevyřeší. Ani elegantní americká douglaska, ani jiné nepůvodní druhy. Kromě přírodě blízkých postupů je také třeba dovolit, aby v lesích byl život. K tomu je mimo jiné potřeba, aby v porostech byly některé stromy ponechány na dožití a rozkládající se dřevo nebylo považováno za kaz lesa. Jenom takto pěstované lesy totiž budou mít do budoucna šanci vedle tolik potřebných ekosystémových služeb produkovat i kvalitní dřevo. Zároveň budou zmírňovat negativní dopady klimatické změny.
Prostor pro přírodu i výzkum
Současná chráněná území, která jsou ponechána samovolnému vývoji bez hospodářské intervence člověka, by měla být využívána jako výzkumné laboratoře přírodních procesů. Výsledky dlouhodobého monitoringu budou významné nejen pro ochranu přírody, ale také pro to, jak nastavit šetrné pěstování běžných hospodářských lesů. K tomu by mělo přispět i diskutované vyhlášení národního parku Křivoklátsko. Kromě jádrových území národních parků, kde si lesy žijí svým životem, existuje rovněž dohoda mezi Lesy České republiky a Agenturou ochrany přírody a krajiny ĆR, která počítá s vymezením až pěti tisíc hektarů lesů reprezentujících rozmanitá lesní stanoviště. Bohužel se naplňuje poněkud pomalu. Pro ty, kdo rádi počítají, pár čísel. Lesy pokrývají více než 34 procent plochy našeho státu, ale na našem HDP se lesnictví podílí méně než půl procentem (záleží na metodice výpočtu) a tento podíl se zmenšuje a zmenšovat bude. Z toho se dají vyvozovat různé otázky a odpovědi. Jedna z nich se logicky nabízí. Moc velká plocha s malým přínosem pro naše hospodářství. Les tady máme ale primárně z jiných důvodů než produkčních, ať už si o ukazateli HDP myslíme cokoliv. Potíž je v tom, že ostatní mimoprodukční funkce, respektive ekosystémové služby se do HDP nepromítají a jsou i složitěji vyčíslitelné. Tím vším chci naznačit, že rozvojem pěstování přírodě blízkých lesů zhroucení ekonomiky státu a vývoje HDP určitě nenastane, spíše naopak. Rozumím ale, že několik dominantních lesnicko-dřevařských firem, které se podílejí na obhospodařování lesů v současnosti, může (ale nemusí) mít rozdílný pohled na věc.
Je načase
Do koncepce budoucích lesů by se mělo uvedené promítnout a je třeba také si jasně říct, že bychom měli mít několik kategorií lesů. Les bez hospodářské intervence (zejména v chráněných územích), kde se nepočítá s produkcí dřeva, les přírodě blízce obhospodařovaný s vyváženým důrazem na ochranu přírody a produkci, les určený primárně k dlouhodobé produkci dřeva (dominantní hospodářská dřevina s nezbytným podílem melioračních dřevin či raději inverzní pojetí, kdy do převažujících porostů přírodě blízké skladby bude doplňován maximální podíl žádoucí hospodářské dřeviny, například smrku) a jednodruhové plantáže určené pouze pro krátkodobou produkci. Podpora státu by byla zásadně diverzifikována podle významu lesa pro biodiverzitu a ekosystémové služby. Ministerstva zemědělství a životního prostředí mají v současnosti jedinečnou šanci změnu prosadit. Nahrává tomu stav našich lesů, společenská objednávka i klimatická změna. Příprava nové lesnické politiky a její uvedení do praxe je dlouhodobý proces, ale je potřeba s ním začít co nejdříve. ■