Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2019 — 25. 10. 2019 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Nebezpečné scestí v zemědělské krajině
Máme moderní a vyspělé zemědělství. Anebo ne? Lesnictví také bylo celá desetiletí považováno za vyspělé, až teprve kůrovec odhalil „jisté chyby“. Překvapení to ale nebylo – na rizika monokultur vědci poukazovali dávno, byli však ignorováni. Vědecké poznatky, které mají potenciál ohrozit zisky, jsou bohužel ignorovány systematicky, ani v zemědělství tomu není jinak. Příkladem může být pokračování užívání glyfosátů v EU poté, co si chemický koncern Bayer za 66 miliard dolarů „shodou okolností“ zrovna koupil firmu Monsanto – vynálezce nejenom glyfosátu. Týká se to nás všech, hra o životy pokračuje a Německo i EU si prostřednictvím firmy Bayer koupily nekonečné břemeno zodpovědnosti za její následky. A nejde jenom o glyfosáty, těm se jen dostalo větší publicity.
S nadužíváním jedů v krajině je to o dost horší – na konci řetězce dopadů chyb jsme my všichni. Věc dospěla tak daleko, že totální chemické jedy jsou považovány za naprosto samozřejmou součást zemědělské technologie výroby potravin a stát to zastřešuje dotacemi. Nižší výnosy při nepoužívání jedů jsou pokládány za újmu a za nepoškozování přírody je žádáno odškodnění. Jedy jsou mnohokrát ročně aplikovány i v těch nejnepředstavitelnějších situacích – místo orby, donedávna k chemickému dosoušení plodin, k vyhubení všeho mimo cílové plodiny. Důsledkem jsou zničené krajinné ekosystémy, vyhubený hmyz a ptáci polní krajiny, úbytek včel, mrtvá půda neschopná zadržet vodu, zemědělské jedy jíme v každé takto vyrobené potravině, pijeme je v pitné vodě, jsou již v těle každého z nás a není před nimi úniku. Jedem vám klidně postříkají pole dva metry od vaší zahrady, nedozvíte se včas kdy a čím, úrodu si sklidíte a sníte třeba hned po tom. Tak jak je to? Opravdu máme jistotu, že chemická likvidace živočichů a rostlin v polní krajině zůstává bez ničivých následků pro okolní přírodu, pro krajinu, pro člověka? A pokud taková jistota není, jak je možné, že se tak děje? Nebo, jaký smysl a budoucnost například má rozlohou nepatrná přírodní rezervace uprostřed nekonečných polí kukuřice a řepky skrápěných jedy?
Představa, že technologie výroby potravin pomocí chemického obdělávání půdy a vyhubením všeho živého na našich polích pomocí jedů nemá škodlivé dopady na přírodu a lidské zdraví, je smrtící iluze. Hlavní součástí této iluze je systém dávkování jedů do našich těl v rámci státem povolených limitů. Jednotlivosti tak mohou být v daném okamžiku v mezích limitů a tedy úředně „v pořádku“. Není však v žádných lidských silách, natož v silách nějakého úřadu, stanovené postupy a limity jednak kontrolovat a jednak jsme vystaveni spolupůsobení tisíců a tisíců takto úředně posvěcených limitních dávek nejenom ze zemědělství, které se pak v součtu stávají neúnosnými a nejeden z nás za to zaplatí zdravím i životem. S tím, jak jsou ničeny ekosystémy, příroda a krajina, hubeny rostliny a živočichové, nevyhnutelně je ničen i člověk. Například rakovina postihuje čím dál mladší ročníky včetně dětí, v krátké budoucnosti to již bude každý druhý až třetí z nás, podobné je to s cukrovkou, s neplodností, se „záhadnými“ střevními chorobami. Je naivní věřit v iluzi, že všudypřítomné pesticidy a herbicidy s tím nemají nic společného. Příčiny chorob však, zdá se, příliš úspěšně hledány nejsou, v tom nejspíše selhává i věda. Řeší se hlavně následná léčba a umělá reprodukce, ze kterých je výnosný byznys.
Větší paradox si lze jen stěží představit. Zatímco na kdejaký záměr s astronomicky menšími dopady na přírodu a lidské zdraví se musí provádět často až extrémně náročné posuzování vlivů záměru na životní prostředí (EIA), zemědělství má téměř neomezenou pravomoc třeba i pod okny našich domů, smrtícími jedy každoročně vyhubit vše živé na statisících hektarů polí, nic se nemusí projednávat, nic se předem neoznamuje, dopady na půdu, na vodu, na ekosystémy ani na lidi se neřeší. Když si na pole postříkané ráno jedem jdou třeba odpoledne hrát děti – jejich věc. Ani v lese si dnes nemůžete být jisti, co a kde je „ošetřeno“ jedem. Na frak tak dostává ono ústavní „každý má právo na příznivé životní prostředí“. Zemědělská práva jsou, zdá se, vyšší. Pokud někdo protestuje, dostane se mu odpovědi, ať je rád, že mu zemědělci udržují krajinu a že má co jíst. Ekologičnost energetických plodin je masivním používáním jedů postavena na hlavu a zároveň stále slyšíme, že nás kvůli suchu čeká nedostatek pitné vody. Realita je ale spíše taková, že pro obsah jedů nebude voda pro pití použitelná.
Skutečnost, že zemědělství má právo krajinu zamořovat jedy, je v první řadě selháním státu. Plošné užití jedů na polích nesmí být normou, ale jen zcela výjimečným a musí vždy podléhat předchozímu posouzení. Není možné, aby byly plošně aplikovány jedy na polích okolo obydlí a zahrad, nad studnami, v chráněné přírodě a jejím blízkém okolí, v povodích vodárenských toků či v oblastech, kde vznikají zásoby pitných vod. Musí existovat možnost účinně se používání zemědělských jedů bránit, v místě jejich užití o tom musí být předem a včas veřejně informováno. Používání jedů nesmí být konkurenční výhodou, ale právě naopak, diskvalifikací. Není možné, aby stát takovou činnost ještě dotoval. Podporovat je naopak nutné ty zemědělce, kteří jedy odmítají, i takoví naštěstí existují, a těch je třeba si vážit, v nich je budoucnost zemědělství. Čím dříve to naši zodpovědní úředníci, politici a především sami zemědělci pochopí, tím lépe i pro ně. A samozřejmě, nejde jen o zemědělství, to ale vážnost situace nijak nesnižuje.