Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2018 — 21. 10. 2018 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Mexický stařec z El Tule
Do malého koloniálního městečka Santa María el Tule v jihomexickém státě Oaxaca každý den proudí davy turistů a poutníků, aby na vlastní oči spatřili a uctili jedinečnou přírodní zajímavost. U malebného kostela ze 17. století v centru města již stovky a pravděpodobně až tisíce let roste dvojice mohutných tisovců mexických (Taxodium mucronatum), z nichž ten výrazně mohutnější, nesoucí název „El Árbol del Tule“ (v překladu „strom z Tuly“), se v současnosti pyšní světovým prvenstvím z hlediska velikostních parametrů kmene.
Jeden z nejvýznamnějších světových velikánů
Kmen tohoto stromu totiž dosahuje úctyhodného obvodu 44 m, v přepočtu na průměr kmene se pak jedná o 14 m (pro srovnání: obvod našeho nejmohutnějšího stromu, Vejdovy lípy v Pastvinách na Orlickoústecku, je přibližně 13,5 m). Protože dlouhodobě přetrvávaly pochybnosti, jestli mohutný kmen nevznikl kdysi dávno srůstem více jedinců, jak to u tisovců bývá časté (v našich podmínkách se s tím setkáváme např. u starých tisů), byla provedena genetická analýza, která však potvrdila původní hypotézu, že se skutečně jedná o celistvý kmen jednoho stromu. Touto vlastností se tak tulský strom řadí mezi nejvýznamnější světové velikány. Zanedbatelná není ani jeho celková výška 48 m, přičemž zajímavostí je, že i přesto je strom širší než vyšší. Stáří tohoto „mexického starce“ se jen velmi obtížně stanovuje, usuzuje se však, že jeho skutečný věk se pohybuje v rozmezí 1100 až 2000 let.
Díky svým velikostním dimenzím a velmi vysokému stáří představuje
"Strom z Tuly" nejvýznamnější přírodní zajímavost a současně hlavní turistický cíl
rozsáhlé oblasti oaxackého údolí. Foto Libor Sedláček
Spolu se svým mladším „bratrem“ roste v široce otevřeném horském údolí v nadmořské výšce 1550 m n. m., kde se původně rozprostírala potoční niva s navazujícími mokřady. V místním jazyce se proto nazývá „Ahuehuete“, tj. „Stařec ve vodě“, což příznačně dokládá charakteristiku daného stromu a jeho přirozených potřeb i ekologických nároků. Předpokládá se, že pro svůj vzrůst a velikost byl již uctíván v předkolumbovských dobách původními indiánskými kulturami Zapotéků a Mixtéků. Jeho existence je také spojována s pověstmi o posledním aztéckém náčelníkovi Moctezumovi II. a španělském dobyvateli Hernánu Cortésovi. Místní lidé spatřují v jeho členitém kmeni a rozvrásněné kůře zásluhou představivosti řadu symbolů a obrazů – např. tvář Ježíše Krista, postavu krocana, tělo krokodýla či pozadí mexické herečky a houslistky Olgy Breeské. O krásách a tajemstvích „mexického starce“ velice rádi pojednávají místní školáci, kteří se turistům nabízejí jako zdatní průvodci přímo pod klenbou tohoto velikána.
Ohrožení lidskou činností se podařilo odvrátit
V průběhu posledních desítek let se v koruně stromu začalo projevovat chřadnutí a prosychání jako přímý důsledek nepříznivých změn stanovištních a ekologických podmínek lokality. Hrozilo tak, že se strom blíží svému předčasnému zániku. Limitujícím faktorem byla změna vláhového režimu půdy v důsledku regulace blízkého vodního toku a dále také zhutnění a omezení půdního vzduchu vlivem zpevnění pochozích povrchů v okolí stromu. Nezanedbatelný byl také vliv dopravy a každodenního okolního provozu. Avšak díky současnému managementu se tyto nepříznivé tendence podařilo zvrátit a strom navzdory svému věku opět fascinuje výjimečnou vitalitou a houževnatostí, kdy jeho koruna je stále přirozeně celistvá, bez výraznější fragmentace a viditelného prosychání na periferii, svěží a hustě zavětvená, přičemž patrné jsou i pravidelné přírůstky. Úspěšně se tak vymyká představě o starém senescentním stromu. Přitom tohoto stavu bylo docíleno pomocí jednoduchých opatření na podporu vitality, a to zajištěním otevřeného půdního povrchu kořenové zóny v okolí kmene, instalací závlahového systému s vysouvacími postřikovači a v neposlední řadě regulováním návštěvnosti a zamezením vstupu turistů přímo ke kmeni a do prostoru jeho nejcitlivější kořenové zóny. Taková opatření by jistě uvítaly i některé naše nejhodnotnější památné stromy, které se rovněž potýkají s nepříznivými podmínkami stanoviště a s nátlakem veřejnosti.
Mohutná, rozložitá a vitální koruna naznačuje, že mexický (tulský) stařec
je stále v plné síle. Foto Libor Sedláček
Budoucnost již optimistická
Podle současného přístupu péče a analýzy celkové stavu lze s potěšením usoudit, že „mexický stařec“ má před sebou ještě dlouhou dobu své existence, a nadále tak bude velebně kralovat celému oaxackému údolí.