Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 6/2023 — 21. 12. 2023 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

Co se tenkrát nemohlo napsat

Jiří Haleš

S Jiřím Halešem jsem se po prvé setkal při jednom z našich prázdninových speleologických táborů na Silické planině v 50. létech minulého století, zaměřených na výzkum zdejších propastí a jeskyní. Nevěděli jsme, čeho je inženýr, ale zdálo se, že je spíše vystudovaný zoolog. Mezi speleology ho zanesla jeho zkušenost s jednou propastí na Plešivské planině, ke které ho zavedli Cikáni (jak uvádí „dnes přejmenovaní na Romy“) ze Slavce, a že v ní ještě nikdo nebyl. Jen to prý zkoušel rožňavský Rozložník, ale měl krátké lano. (Rozložník, prima chlap, kterého jsem znal osobně, dobrodruh, který se nechával do propastí spouštět tak 3 lidmi, jen přivázaný na laně. U zpřístupněné Gombasecké jeskyně ho později omylem při rekreační střelbě do terčů zastřelila ruská turistka. Pozn. autora.) J. Haleš se do propasti nechal spustit tímto dobrodružným způsobem a lano nebylo krátké, takže se dostal až na dno. Podařilo se mu dostat se i zpět nahoru. To ho přivedlo mezi speleology. (Jak později zjistil, byla to propast Velká Peňažnica.) 

Od začátku bylo zřejmé, že jeho vášní jsou hadi. Vyprávěl o nich, psal o nich články. Cestoval za nimi a za dalšími zajímavostmi přírody již od klukovských let. Okolnosti, které takové cesty provázely se dnes jeví jako kuriozní a nepochopitelné. Například v knížce najdeme text prohlášení psané prof. Dr. Janem Obenbergerem, DrSc., členem koresp. ČSAV, všem institucím a úřadům, kterých se to může týkat, ve kterém doporučuje přírodovědný zájezd členů zájmového kroužku zoologické zahrady do Bulharska a připomíná, že to posílí československo-bulharskou spolupráci a že je to v přímém souhlasu s usnesením XX. sjezdu komunistické strany v Moskvě. 
Cestu do Alžírska, na Saharu, provedl Jiří kuriózním způsobem. Při putování autostopem v Jugoslávii poznal dva mladé francouzské studentíky a dívka z té dvojice mu později poslala pozvání pro tři osoby do Francie. (Cesta „na pozvání“ znamenala, že zvací osoba se o vás v kapitalistické cizině postará a nemusíte mít od českého státu žádné devizy, kterých se Státní bance strašně nedostávalo.) To, co bylo zavedeno pro návštěvu rodinných příbuzných, pak využívali všichni, kdo si opatřili někoho, kdo takový zvací dopis poslal. Valuty na pobyt jste si ale museli nakoupit doma na černém trhu. Další rok vyrazil Jiří do Francie se svým kamarádem a známou jeskyňářkou – která uměla arabsky. Po kratším pobytu ve Francii tito tři účastníci zatoužili podívat se do Alžírska, na Saharu. Po zakoupení lodních lístků jim zbylo dohromady jen 30 dolarů a tak se těšili, až budou na Sahaře, že tam už peníze potřebovat nebudou. První expedice na Sahaře byla svízelná, ale ve výsledku skvělá (její vylíčení jasně převyšuje řadu podobných cestopisů po Africe). A jak zpátky domů? Ejhle – Jiří už doma dokázal zajistit a levně zakoupit nějaké volné letenky Alžír–Praha. Takže byl to jeho předem připravený plán, který zázračně vyšel. Druhá expedice pod hlavičkou TISU byla vícečlenná a iniciativou J. Haleše se dostala do smlouvy o československo-alžírské spolupráci. Účastníci poznali další skvělé přírodní lokality Alžírska a navrhli alžírskému ministerstvu jejich ochranu (mj. i oblast Tassili se skalními kresbami). Výsledkem byla i výstava v Alžíru zaměřená na význam ochrany přírody Sahary a natočený film pro televizi. To vše popsal autor v knížce Sahara není jen písek, která je již dávno vyprodaná.
Jirka Haleš popisuje řadu dalších problémových situací. Rozveselovalo nás, když jsme od něj dostali dopis či pohled opatřený razítkem s textem RAZÍTKO, CHRAŇTE SPIS PŘED MARMELÁDOU A TUKY, PATŘÍ JEN TOMU, KDO OBDRŽEL apod. K této taškařici si původně objednal také výrobu razítka PŘÍSNĚ TAJNÉ. Skončilo to kuriózním výslechem na SNB v Bartolomějské ulici v Praze. Opatrnost a strach byly všude, takže takovou neobvyklost pracovníci družstva nahlásili. Jindy byl zadržen v pásmu při hranici se Sovětským svazem (tedy bývalé Podkarpatské Rusi) podezřelý, že s fotokopií mapy zde vykonává záškodnickou činnost nebo snad že chce přejít do SSSR. Tyto a další situace jsou dnes legrační, ale pro Jiřího, který rád cestoval, kam to šlo, to mohlo mít nepříjemné dopady. Nicméně dovedně se vždy ze všeho vymotal. 
V knize jsou i zážitky ze srpna 1968, popis záhadných nápisů „Servít je vůl“, které byly v té době u nás všude a i na nejnemožnějších místech v zahraničí apod. Pobaví kuriózními situacemi každého zájemce a také poučí. Co je důležité - v QR kódech zde naleznete zajímavé, již dávno vyprodané tituly Sahara není jen písek a Hadi moji přátelé. Připomínám, že autor celý život spolupracoval se státní ochranou přírody a byl velmi aktivní v TISu.
„Co se tenkrát nemohlo napsat“ třeba nenajdete na pultech, ale znalý knihkupec vám knížku dokáže opatřit.    ■

Bohumil Kučera