Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Recenze

Ochrana přírody 4/2017 27. 8. 2017 Kulér-Recenze Tištěná verze článku v pdf

Mnohonožky České republiky

Autor: Karel Chobot

Mnohonožky České republiky

Sekce přírodovědných atlasů a určovacích příruček na českém knižním trhu byla aktuálně obohacena o tematicky výjimečné dílko: Mnohonožky České republiky Pavla Kocourka, Karla Tajovského a Petra Dolejše.

Mnohonožky jsou v podstatě druhým svazkem dosud nepojmenované edice příruček vydaných ČSOP Vlašim, navazují svým designem na předcházející Vážky České republiky. Podobně jako Vážky jsou v plastovém obalu, který by stejně jako obálka zasloužil vyšší gramáž. Vážky mířily na široké publikum a navazovaly a využívaly zkušenosti a zálibu autorů v široké světové produkci obdobných příruček a hýřily mnoha grafickými triky. U mnohonožek je situace mnohem obtížnější. Atlasy či určovací příručky k mnohonožkám jsou ojedinělým jevem. Autoři z nových publikací zmiňují pouze východoněmeckou příručku Hausera a Voigtländera (Doppelfüßer Ostdeutschlands, 2009), kterou lze vystopovat i jako inspirační zdroj některých tabulkových přehledů obecné části. Na veřejnost zaměřenou příručku však mají k dispozici například i Švédové (Pettersson a kol, 2007, Fältnyckel – Mångfotingar), k určování je možné s jistou rezervou použít Britský atlas rozšíření mnohonožek (Lee, 2006 Atlas of the Millipedes of Britain and Ireland), popř. Evropský atlas rozšíření (Kime, Enghoff, 2011: Atlas of European Millipedes). Tyto publikace šly k široké obci zájemců popularizací a přístupností obsahu blíže než Mnohonožky ČR.

Mnohonožky ČR zvolily originální cestu. Jejich vzorem lze spíše tušit klíče než atlasy. Jak autoři upozorňují už v kapitole ozřejmující vznik knihy, určování mnohonožek není laickou disciplínou, mnohdy je nutná preparace, u nedospělých jedinců je pak často určení jen přibližné. Samotný klasický dichotomický určovací klíč ke všem 77 českým druhům mnohonožek zabírá 30 stran všeobecné části a následuje po výstižných a zajímavě podaných morfologických, ekologických a paleontologických souhrnech. Všechny naše druhy se v příručce dočkaly českého jména, autoři navrhli i nové české jméno (latinismus) julidi pro řád Julida, dosud zvaný stejnojmenně s třídou mnohonožky.

Jednotlivé druhové dvoustrany speciální, atlasové části jsou seskupeny po řádech, ty jsou vždy uvozeny působivou koláží snímků morfologických detailů ze skenovacího elektronového mikroskopu a odlišeny barevným rohem strany.

Obrazový doprovod v atlasech není principiálně souborem portrétů jednotlivců, jeho cílem je představit typ, ideu druhu. Vystižení a důraz na typické znaky jsou považovány za hlavní výhodu atlasů s kresbami, které často naráží na finanční a časovou náročnost. Mnohonožky měly v tomto výhodu, druhové tabule atlasové části jsou založeny především na svébytných a dokumentačně přesných barevných ilustracích prvního autora, Pavla Kocourka, doplněných pérovkami důležitých determinačních znaků. Důraz na typické znaky tak zde nesou doprovodné detaily než hlavní barevné ilustrace.

Dalšími obrazovými prvky atlasu jsou u některých druhů fotografie živých kusů z přírody, popř. mrtvých sbírkových jedinců a fotografie typických biotopů. Druhové popisy jsou přehledné, stručné a jasné, doprovozené síťovými mapami rozšíření v ČR. Ostatně již pro přípravu atlasu byly dostupné údaje o rozšíření zpracovány do Nálezové databáze ochrany přírody, zde je spolupráce autorů s AOPK ČR příkladná. Do určité míry jsou Mnohonožky ČR rozpracováním a rozšířením především faunisticky zaměřených Mnohonožek Prahy (Kocourek, 2013). Ty obsahovaly jak klíč, tak stejné barevné ilustrace k 51 pražským druhům. Z pohledu uživatele se mi v příručce zdá poněkud nevyužit potenciál fotografií živých jedinců z přírody, řada z nich by si pro lepší přiblížení vzhledu druhu zasloužila mnohem větší tiskový prostor (a snímky z lokalit bych spíše šetřil). I přes varování před obtížemi určování lze dospělce řady druhů našich mnohonožek díky popisům rozdílů mezi podobnými druhy určit i v terénu na základě nápadných znaků, čímž autoři opatrně nabízejí útěchu i laickým určovatelům.

Mnohonožky České republiky jsou velmi kvalitně a přehledně zpracovanou příručkou poskytující souhrnný a aktuální přehled o skupině, veřejností spíše pomíjené. Do potemnělého světa plochulí, hrbulí, julidů a chobotulí má teď český zájemce vynikajícího průvodce.