Kulér-Recenze

Ochrana přírody 3/2019 — 27. 6. 2019 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Gerža M. (2019): Orchideje Orlických hor a podhůří.

Autor: Zuzana Mruzíková

Ačkoliv jsou Orlické hory nezřídka označovány jako „průměrné sudetské pohoří“ a nepatří k botanicky nejvyhledávanějším oblastem České republiky, mohou toho navštěvníkovi nabídnout poměrně hodně. Toho si je vědom i místní botanik na volné noze, který nás právě seznamuje s orchidejemi těchto hor a jejich podhůří. Kniha je výsledkem mnohaleté práce spojené s excerpcemi literatury, studiem herbářových dokladů, spolupráce s kolegy a vlastní práce autora v terénu. Má snahu přinést co nejucelenější obraz orchidejové flóry v oblasti, s přesahem do navazujícího polského pohraničí a zaujmout nejen odborníky. Tohoto nelehkého úkolu se Michal zhostil se ctí. Jak už se však stává, než se kniha v dubnu letošního roku dostala do ruky prvnímu čtenáři, objevila se tu a tam další nová lokalita nebo se v populaci některého druhu objevilo více rostlin, než kolik maximálně přiznává, a tyto údaje se do textu promítly dost nejednotně. Tak například u běloprstky se dočteme, že v posledních letech bylo na lokalitě nalézáno max. pět jedinců, kdežto v části k zajímavým lokalitám se u Bukačky dozvíme, že v roce 2018 jich bylo jednou tolik.

Kniha s předmluvou Ing. Jindřicha Šmitáka, jednoho z našich předních odborníků na orchideje, bohatě doplněná fotografiemi Josefa Kučery a Jana Friedeho, vychází na křídovém papíře formátu A4. Na celkem 125 stranách nás autor ve třech oddílech seznamuje nejprve s prostředím regionu, metodikou a toponymy, navazuje hlavní část věnovaná jednotlivým druhům orchidejí a jejich kříženců (35 taxonů), včetně druhů rostoucích jen na polské straně hor (další tři taxony), a dále bilancuje známé údaje o rozšíření orchidejí v minulosti a dnes. Na závěr nás seznamuje s nejzajímavějšími lokalitami v regionu a po souhrnu (v CZ, PL, NJ a AJ) přináší přehled literárních pramenů a pokladů. Stěžejní část práce věnovaná jednotlivým taxonům (většinou na dvoustraně) jednotně seznamuje čtenáře s jejich cizojazyčnými jmény, zákonnou ochranou či stupněm ohrožení dle červených seznamů (z let 1979, 2001 a 2012; nejnovější z r. 2017 už doplněn nebyl), s celkovým rozšířením v ČR, v Orlických horách a podhůří, ekologickými nároky a v neposlední řadě s příčinami ohrožení. Je doplněna fotografiemi taxonů, diagramem rozšíření v závislosti na nadmořské výšce a přehledovou mapkou se zákresem známého rozšíření v zájmové oblasti (orientační body představuje několik větších sídel nebo vrcholů a maloplošná zvláště chráněná území; mapy vytvořil Ing. Rudolf Remeš), přičemž nálezy dělí do dvou skupin ― před a po roce 1990. Objemem informací poněkud skromnější je část zaměřená na křížence a druhy v polském pohraničí.

Tu a tam se autor sice dopouští drobných nepřesností, přesto jsou Orchideje Orlických hor a podhůří velice zdařilým průvodcem do světa těchto fascinujících rostlin v kouzelné krajině našich hor, které má bohužel mnohý čtenář spojeny spíše jen s lyžařskými centry a Jiráskovou cestou. Věřím, že tato kniha patří k těm, které přispívají k tomu, aby si lidé víc všímali přírody okolo sebe a uvědomovali si změny, ke kterým v krajině dochází. Kniha zrála poměrně dlouho, ale lepší dárek k 50 letům CHKO Orlické hory jsme si snad nemohli přát.

Pokud máte o knihu zájem, je možné si ji objednat například na adrese natura@dobruska.cz. Cena knihy je 330 Kč.

„Poznámky pod čarou“

Výskyt Pseudorchis albida v Bílých Karpatech označuje Gerža za mylný údaj → správně se jedná o sekundární lokalitu výskytu.

Údaj o výskytu 354 jedinců bradáčků srdčitých na Jelení lázni pochází z monitoringu, který autor prováděl v rámci projektu „Monitoring a mapování vybraných druhů rostlin a živočichů a inventarizace maloplošných zvláště chráněných území v národně významných územích v České republice“ (číslo projektu: 115V315010022).

Při popisu dalších druhů rostoucích spolu s hlavinkou horskou na sjezdovce u Žídků uvádí i výskyt hořečku mnohotvarého českého, který zde v několika posledních letech bohužel nebyl pozorován.

U celorepublikového rozšíření kruštíku polabského je opomenut výskyt na Osoblažsku (což mi jako místnímu botanikovi nemohlo uniknout), podobně je tomu i u prstnatce bezového (ten má ještě několik lokalit na Jesenicku) a u okrotice bílé v přehledu chráněných území schází PR Ve slatinské stráni.

Z nových nálezů posledních let, které se už do publikace nedostaly (ačkoliv mnohé se objevily nejen v nálezové databázi ochrany přírody a krajiny ČR, ale byly uveřejněny také prostřednictvím Východočeského botanického zpravodaje či Orchisu), uveďme např. dva jedince pětiprstky žežulník nad Záhorami u Rokytnice v Orlických horách asi v 625 m n. m. (dle mapky rozšíření aktuálně asi nejjižnější lokalita ve vymezeném regionu), vemeníky nebo kruštíky širokolisté v okolí Rokytnice v Orlických horách aj.