Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Nové právní předpisy

Ochrana přírody 6/2023 21. 12. 2023 Kulér-Nové právní předpisy Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny 6_2023

(Přehled vybraných aktualit převážně z období říjen a listopad 2023)

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny  6_2023

---
Právní předpisy

Nařízení AOPK ČR ze dne 27. října 2023 o vyhlášení přírodní rezervace Na Hranicích a jejího ochranného pásma a stanovení jejích bližších ochranných podmínek
Předmětem ochrany území, které se nachází v Libereckém kraji v k. ú. Bukovina u Turnova, je komplex ekosystémů přirozených a přírodě blízkých svahových bučin s výskytem lesních pěnovcových pramenišť s přesličkou největší a řady vzácných a ohrožených druhů rostlin, živočichů a hub.

Účinnost: 11. listopadu 2023
(Sbírka právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, dostupné z https://sbirkapp.gov.cz) 

---
Judikatura Česká republika:


Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2023, č. j. 6 As 225/2022
V tomto řízení posuzoval Nejvyšší správní soud („NSS“) otázku účastenství spolku, jehož hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny, v územním řízení po účinnosti zákona č. 225/2017 Sb. měnícího ke dni 1. ledna 2018 zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon. Uvedenou novelou byla do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny („ZOPK“), zakotvena ustanovení § 8 odst. 6 a § 56 odst. 6. Jejich účelem bylo – stejně jako v případě novelizace § 70 odst. 3 ZOPK – zjednodušit a zrychlit projednávání stavebních záměrů. 
Předložená věc se týkala postupu dle § 56 odst. 6 ZOPK. NSS dospěl k závěru, že je-li, resp. má-li být součástí územního rozhodnutí povolení druhové výjimky, pak stavební úřad autoritativně rozhoduje i ve věci ochrany přírody, a tedy vede (také) řízení podle ZOPK. Rozhodnutí stavebního úřadu (vydávané fakticky ve společném řízení) pak mívá přinejmenším dva výroky – o umístění stavby a o druhové výjimce. 
Environmentální spolky se tedy řízení mohou účastnit. NSS uzavřel, že smysl a účel zákona v této kauze vyložil eurokonformně. Protože ne zcela promyšlená právní úprava, tj. novela, kterou zákonodárce spolky vyloučil z územních a stavebních řízení, avšak do některých je zároveň znovu vpustil jinou cestou, musí jít k tíži státu, nikoli jednotlivce (spolku). 


Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. října 2023, č. j. 6 As 221/2022 
Česká inspekce životního prostředí („ČIŽP“) shledala žalobkyni (fyzickou osobu) vinnou 
přestupkem pokácení skupiny dřevin rostoucích mimo les bez povolení (§ 87 odst. 3 písm. d) ZOPK), za což jí uložila pokutu ve výši 20 000 Kč. K podanému odvolání MŽP pokutu mírně snížilo. V následně podané žalobě pokutovaná namítala, že pokyn ke kácení neudělila ona, nýbrž její manžel. Městský soud v Praze žalobu zamítl. 
V kasační stížnosti pokutovaná zopakovala, že žádné kácení dřevin neobjednala; dle pokutované správní orgány nedostály zásadě materiální pravdy a zkreslily důkazy. MŽP ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že námitku tohoto obsahu stěžovatelka ve správním řízení nevznesla. Osobou odpovědnou za spáchaný přestupek byla stěžovatelka označena z toho důvodu, že kácením dotčené pozemky jsou v jejím výlučném vlastnictví. 
NSS shledal, že námitku v tom smyslu, že kácení objednal manžel pokutované, městský soud řádně neuvážil. Protože však prokázání osoby objednatele jako pachatele přestupku bylo pro výsledek přestupkového řízení klíčové, bylo povinností soudu nižší instance se s uvedeným žalobním bodem přezkoumatelně vypořádat. Jelikož tak městský soud neučinil, označil NSS napadený rozsudek za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. 
K argumentaci MŽP opírající se o vlastnický vztah pokutované k dotčeným pozemkům NSS poznamenal, že podle § 87 odst. 3 písm. d) ZOPK se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že pokácí bez povolení nebo závažně poškodí skupinu dřevin rostoucích mimo les. Ze znění skutkové podstaty je zřejmé, že otázka vlastnictví pozemků dotčených kácením dřevin je pro posouzení odpovědnosti osoby za přestupek nerozhodná. Kasační soud proto rozsudek soudu nižší instance zrušil a uložil, aby se soud v dalším řízení zabýval otázkou, zda v uvedené věci byla osobou objednatele skutečně manželka, její manžel, případně osoba jiná. 

Kudlanka nábožná. Foto archiv AOPK ČR

Kudlanka nábožná.   Foto archiv AOPK ČR


Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. října 2023, č. j. 4 As 230/2021 
ČIŽP uložila obchodní společnosti pokutu ve výši 800 000 Kč za protiprávní jednání (§ 88 odst. 1 písm. e) ZOPK) spočívající v tom, že bez výjimky vydané příslušným orgánem ochrany přírody navážela a ukládala zeminu na pozemky, které jsou biotopem zvláště chráněných druhů živočichů (zejména ohrožené koroptve polní a kriticky ohrožené kudlanky nábožné). Poté, co společnost neuspěla s odvoláním u MŽP, podala správní žalobu k městskému soudu a ten ji zamítl. Měl totiž za to, že pokud bylo prokázáno, že daná lokalita splňuje charakteristiku prostředí vhodného pro život koroptví a kudlanek, a pokud se tam tito jedinci nacházeli, jedná se o jejich biotop. Následně podanou kasační stížnost odůvodnila pokutovaná společnost zejm. tím, že nebylo prokázáno, že byl skutek spáchán, neboť závěr o existenci biotopu správní orgány dovodily z jediného zdokumentovaného výskytu jednoho páru koroptve a jedince kudlanky nábožné a zahlédnutí jedince blíže neurčeného druhu ještěrky. Nikdy předtím ani nikdy potom nebyli žádní jedinci uvedených druhů na místě pozorováni. 
MŽP ve vyjádření ke kasační stížnosti mj. uvedlo, že spáchání skutku má za prokázané. Správní orgány i městský soud se totiž podrobně zabývaly povahou dotčeného pozemku (jeho vhodností jako biotopu pozorovaných druhů živočichů), charakteristikou kudlanky a koroptve, možnostmi dokazování při překrytí biotopu desítkami tisíc tun zeminy, otázkami souvisejícími s pozorováním jedinců kudlanky a koroptve v blízkosti navážky, jakož i tím, jaké schopnosti migrace tito živočichové mají. To vše svědčilo o tom, že se v místě jednalo o biotop daných živočišných druhů, aniž by bylo třeba tuto skutečnost prokazovat např. znaleckými posudky. 
NSS konstatoval, že napadený rozsudek městského soudu netrpí nepřezkoumatelností. Námitku společnosti v tom smyslu, že nebylo s dostatečnou jistotou prokázáno, že se přestupku dopustila, však uznal. ČIŽP sice měla silnou indicii o tom, že by se v místě mohl nacházet biotop vybraných zvláště chráněných druhů živočichů, na druhou stranu šlo o ojedinělé pozorování, které nebylo podpořeno žádnými dalšími konkrétními zjištěními. Přestože kasační soud nikterak nepopírá principy, které se obecně váží k posuzování otázek ochrany přírody a krajiny a odpovědnosti na tomto poli (např. princip předběžné opatrnosti či preventivní funkci odpovědnosti v právu životního prostředí), zde se jedná o problematiku správního trestání. A pro možnost potrestání určité osoby za přestupek je klíčové, že v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 
To se ale v předloženém případě nestalo. Nejisté totiž stále zůstává, zda se v daném případě jednalo o biotop pozorovaných živočišných druhů, v němž se odehrával jejich přirozený vývoj, či zda se jednalo o ojedinělý výskyt pozorovaných jedinců v místě.  Pro závěr o spáchání přestupku je tedy třeba postavit zjištění správních orgánů na robustnější důkazní bázi. Nabízí se např. opakovaná pozorování svědčící o trvalejší přítomnosti daných druhů v místě, zachycení jejich vývojových stadií, která by prokazovala, že se jednalo o jejich sídla či prostředí pro „přirozený vývoj“ apod. (kupř. hnízdiště atp.). ČIŽP tedy bude muset znovu posoudit, zda se společnost dopustila vytýkaného přestupku, a to s přihlédnutím k tomu, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
(Kromě uvedeného se detailní komentovaný rozsudek zabývá též otázkami časové působnosti při změně právní úpravy během páchání přestupku, eventualitou mírnějšího potrestání pachatele, požadavky na formální správnost procesních úkonů a pojmem pokračování v přestupku.)

Poštolka obecná.   Foto archiv AOPK ČR

Poštolka obecná.   Foto archiv AOPK ČR


Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. listopadu 2023, č. j. 7 As 26/2023
ČIŽP uznala město Klatovy vinným z přestupku (§ 88 odst. 1 písm. e) ZOPK), jelikož v hnízdním období ptáků, při čištění a zasíťování dutin v Černé věži na náměstí v Klatovech („věž“) nedovoleně zasahovalo do přirozeného vývoje ptáků. Seběhlo se to tak, že město úmyslně odchytilo 3 mláďata poštolky obecné na věži s tím, že tato mláďata následně předalo do záchranné stanice živočichů ve Spáleném Poříčí. Toto počínání však bylo v rozporu s § 5a odst. 1 písm. a) ZOPK, kterým je v zájmu ochrany volně žijících ptáků zakázán jejich odchyt jakýmkoli způsobem. Dále bylo shledáno, že město z téže věže úmyslně odstranilo hnízdo poštolky obecné, což je zase v rozporu s § 5a odst. 1 písm. b) ZOPK, kterým je zakázáno úmyslné odstraňování hnízd. V neposlední řadě město porušilo i ustanovení § 5a odst. 1 písm. d) ZOPK, kterým je zakázáno úmyslné vyrušování ptáků zejména během rozmnožování a odchovu mláďat: konkrétně došlo k přemístění obsazeného hnízda s 5 mláďaty poštolky na jiné, výše položené místo na věži. 
Za spáchání uvedeného přestupku byla městu uložena pokuta ve výši 25 000 Kč. Město podalo proti rozhodnutí ČIŽP odvolání a následně i správní žalobu, která byla zamítnuta. Městský soud totiž považoval za nesporné, že došlo k zásahu do vývoje poštolky, aniž by se při zjištění kolize různých zájmů (tj. ochrany druhů hnízdících ptáků a ochrany kulturní památky) město obrátilo předem na příslušný orgán ochrany přírody. Ačkoliv se město snažilo vůči dotčeným jedincům poštolky jednat ohleduplně, jak také ČIŽP zohlednila v odůvodnění výměry uložené pokuty, prokazatelně postupovalo v rozporu se zákonem. Soud zdůraznil, že zákon žalobci neumožňoval „operativně“ na místě rozhodovat o postupu odlišném od § 5a ZOPK a mláďata odchytit; město muselo vědět, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, už jen proto, že je (v přenesené působnosti) i vykonavatelem státní správy v oblasti ochrany přírody. Městský soud rovněž poukázal na to, že ČIŽP při určení výše pokuty zároveň přihlédla i k § 88a ZOPK, podle kterého je výnos pokuty uložené městu zároveň zčásti i jejím příjmem. Proto dle inspekce bylo namístě uložit pokutu vyšší. Podle soudu šlo o úvahu adekvátní s ohledem na smysl správního trestání, tj. jeho preventivní, výchovný, ale i represivní účinek. Soud nižší instance uzavřel, že správní orgány ve svých rozhodnutích dostatečně a odůvodněně vyhodnotily míru závažnosti jednání obce jako jednání méně závažného s ohledem na lokalitu a okolnosti, za nichž k odchytu mláďat došlo, a rovněž proto, že se obec snažila zásah do vývoje dotčených druhů ptáků zmírnit a nedošlo k jejich úmrtí. Nemohly však odhlédnout od toho, že zásah byl proveden v době hnízdění ptáků a došlo k narušení jejich přirozeného vývoje. 
Město následně podalo kasační stížnost s argumentací, že nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku, neboť nebyla dosažena zákonem předpokládaná míra společenské škodlivosti. Vyjádřilo nesouhlas s úvahou městského soudu, že muselo vědět o každoročním hnízdění ptáků; hnízdění bylo totiž v předchozích letech v uvedeném období již dávno ukončeno. Údržba památek pak byla z uvedeného důvodu naplánována právě na tento čas, přičemž úmyslem města naopak bylo se době hnízdění vyhnout. Práce na věži byly dlouhodobě plánovány, a to vzhledem k potřebě speciálního zařízení. Až při vlastním zásahu a prohlídce bylo zjištěno, že hnízdní pár provedl snůšku opožděně, proto bylo konkrétní hnízdo přesunuto o několik metrů výše mimo zájmovou oblast. Následným sledováním hnízdního otvoru bylo rovněž ověřeno, že všech pět mláďat bylo v pořádku vyvedeno a nedošlo u nich k žádné újmě. Odlišně postupovalo město u druhého hnízda, neboť o něm nemělo žádné povědomí. Vývojové stádium mláďat bylo vyhodnoceno jako nevhodné k přenesení hnízda, proto došlo k přenesení mláďat do záchranné stanice, kde jim byla poskytnuta řádná péče a po dokončení vývoje byla vypuštěna zpět do volné přírody. Provedeným zásahem tedy dle města nebyly způsobeny žádné škody na životech ptáků a nebyl porušen žádný ze zájmů ochrany přírody a krajiny sledovaných ZOPK. Věc město konzultovalo s Krajským úřadem Plzeňského kraje a tímto orgánem doporučený postup následně realizovalo. Tento faktický postup bylo možné považovat za postup obdobný formálnímu stanovení odlišného postupu dle § 5b ZOPK. Město dle svého vyjádření vyvinulo veškeré úsilí a opatrnost, aby k porušení ani ohrožení zákonem chráněných zájmů nedošlo. Ačkoliv město dlouhodobě respektuje přítomnost zvláště chráněných živočichů, má rovněž povinnost zabezpečovat památkově chráněný objekt před poškozením. V uvedeném případě dle přesvědčení města převážil zájem na ochraně nenahraditelného kulturního dědictví nad zcela minimálním možným ohrožením ochrany přírody. Zásah byl proveden tak, aby dotčenému ptactvu v konečném důsledku žádná újma nevznikla. Stěžovatel rovněž nesouhlasil s odůvodněním výše uložené pokuty, kterou považoval za diskriminační. 
NSS posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou. Přiklonil se k závěrům městského soudu o porušení ZOPK (tzn. k porušení zákona došlo tím, že si město neopatřilo formální rozhodnutí orgánu ochrany přírody o odchylném postupu při ochraně ptáků) i o míře společenské škodlivosti činu. Výši pokuty shledal NSS přiměřenou a nediskriminační.

---
Další dokumenty:  


Metodický pokyn odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence MŽP k předcházení a snižování světelného znečištění
Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence MŽP pro zajištění jednotného postupu při aplikaci zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vydal metodický pokyn k opatřením souvisejícím s prevencí emisí rušivého světla ve vztahu k postupům dle zákona č. 100/2001 Sb. za účelem předcházení a snižování světelného znečištění. Metodický pokyn je určen zpracovatelům oznámení, dokumentací vlivů záměrů na životní prostředí, posudků o vlivech záměrů na životní prostředí a příslušným úřadům.

(Věstník MŽP, roč. XXXIII, říjen 2023, částka 8, č. j. MZP/2023/080/455)

kuler tabulka str10

Ústřední seznam ochrany přírody (https://drusop.nature.cz): 


Metodický pokyn k zavedení jednotného environmentálního stanoviska do praxe správních orgánů 
Jednotné environmentální stanovisko (JES) zavádí zákon č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku. Jedná se o nástroj procesní integrace státní správy v oblasti ochrany životního prostředí (v politickém diskursu označován za kouzelné „zelené razítko“). Vydává se ve formě závazného stanoviska podle správního řádu namísto až 26 správních úkonů (jejich seznam je uveden v příloze k metodickému pokynu) obsažených v 9 různých zákonech z oblasti životního prostředí (a nadto v zákoně o pohřebnictví), které mají podle platné a účinné právní úpravy většinou podobu závazného stanoviska, v některých případech však i rozhodnutí či vyjádření. Metodický pokyn čítající 89 stran systematicky pojednává o procesních i věcných otázkách spojených s novou právní úpravou (včetně názorného diagramu) a obsahuje též vzory příslušných správních aktů. 

(Věstník MŽP, roč. XXXIII, říjen 2023, částka 8, samostatná příloha č. j. MZP/2023/280/769)

Závěr poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu a správnímu trestání č. 183 ze dne 13. 10. 2023 k možnosti atrakce věci, jejímž předmětem je vydání opatření obecné povahy:
 „V řízení o vydání opatření obecné povahy není přípustná změna příslušnosti správního orgánu spočívající v převzetí (atrakci) věci nadřízeným správním orgánem podle § 131 odst. 1 správního řádu.“


Závěr poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu a správnímu trestání č. 184 ze dne 13. 10. 2023 k výkladu § 90 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich:
„Podle § 90 odst. 2 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nelze rozhodnout příkazem v řízení o přestupku, k jehož zahájení nebo pokračování zákon vyžaduje souhlas osoby přímo postižené spácháním přestupku a tento souhlas byl dán, a dále v řízení o přestupku, k jehož zahájení nebo pokračování zákon nevyžaduje souhlas osoby přímo postižené spácháním přestupku (§ 79 odst. 5 zákona č. 250/2016 Sb.).“

  (oba závěry poradního sboru jsou dostupné z http://www.mvcr.cz)

---

Aktuality sestavilo Samostatné právní oddělení pro veřejnou správu AOPK ČR 
(olga.svobodova@nature.cz)