The Journal is published by the Nature Conservation Agency of the Czech Republic in cooperation with the Cave Administration of the Czech Republic, the Krkonoše Mts. National Park Administration, the Bohemian Forest Mts. National Park Administration, the Podyjí National Park Administration and the The Bohemian Switzerland National Park Administration. It has been published since 1946.
cs / en
Nature Conservation 2/2012 — 23. 8. 2012 — News – Reviews — Print article in pdf
Odstřel kopytníků není pro ochranu lesa účinný
Početnost kopytníků se v posledních letech prudce zvyšuje nejen v Evropě, ale i v Severní Americe a na Novém Zélandu. Výzkum prováděný v různých částech Evropy potvrdil, že nadměrný stav jelenovitých omezuje rozmanitost zpěvných ptáků, drobných savců a některých bezobratlých. Při intenzivní pastvě v bylinném patře dochází k nezanedbatelnému poškozování půd.
Na našem kontinentě nárůst početnosti kopytníků přičítáme zvýšené četnosti mírných zim a změnám hospodaření jak v samotných lesích, tak v zemědělské krajině. Poškozování jednotlivých stromů či jejich celých skupin ohryzem a loupáním a ničení nejmladších porostů okusem a vytloukáním velkými býložravci ovlivňují negativně regeneraci dřevin a snižují druhovou bohatost (početnost druhů) keřů a stromů, kterým dávají jelenovití (Cervidae) při výběru potravy přednost. V mnoha oblastech, kde se jelenovití vyskytují ve velkém, snižují druhovou rozmanitost nejen dřevin, ale i bylinného patra.
V neposlední řadě má získávání potravy příliš početnými jelenovitými nemalé hospodářské dopady. Roční náklady na ochranu sazeniček pletivem či chemickými repelenty dosahují jen na pozemcích státního podniku Lesy ČR více než 350 milionů Kč. Jestliže kromě přímých škod na zničených stromech zahrneme do celkové újmy i náklady na ochranu vysázených stromků a ztrátu na přírůstku a kvalitě dřeva, může se vyšplhat až k částce vyšší než miliarda Kč. I když čtvrtý celostátní soupis škod způsobených v lesích zvěří, uskutečněný v roce 2010, ukazuje, že se nárůst poškození lesních porostů býložravci zastavil, jejich vliv na stav a vývoj zejména nejmladších vývojových stadií smíšených a lesních porostů přetrvává. Podle různých průzkumů spárkatá zvěř poškozuje v lesích na území ČR 10–30 % stromů. Současně se potvrzuje, že odlov, hlavní způsob regulace populací jelenovitých, může být, pokud je dobře řízen, účinný pouze v místním, nanejvýš regionálním měřítku.
D. P. J. Kuijper z Ústavu pro výzkum savců sídlícího v polské Bělověži nedávno představil podrobný rozbor možností regulace velkých býložravců, zejména jelena lesního (Cervus elaphus) a srnce obecného (Capreolus capreolus), v přirozených i obhospodařovaných lesích mírného pásu (Eur. J. Forest Res., 130, 895-909, 2011).
Velké šelmy, jako je vlk obecný (Canis lupus) nebo rys ostrovid (Lynx lynx), dokážou ovlivnit jak strukturu společenstva býložravců, tak jejich chování. Nicméně oba savčí predátoři již byli ve velké části Evropy zcela vyhubeni. Četná zjištění naznačují, že šelmy regulují početnost srnce výrazněji v málo produktivních ekosystémech a v období nedostatku potravy. Navíc se zdá, že vliv predátorů na velké býložravce, který vždy nemusí skončit usmrcením kořisti, bývá neméně významný. Přítomnost šelem vytváří mezi kořistí „atmosféru strachu“, při níž se jelenovití záměrně vyhýbají určitým plochám. Predátoři tak působí nejen na chování velkých býložravců, ale i na jejich výběr prostředí a následně na prostorové rozmístění populací kořistí.
Popsaný vliv velkých šelem odlov nedokáže dost dobře nahradit. Zatímco vlčí smečka v Polsku operuje v průměru na ploše 200 km2 a kořist loví během celého roku, lidé střílejí jeleny a srnce pouze na rozlohou omezených plochách ve vybrané části roku, navíc ponejvíce o víkendech.
Přes nesporný vliv masožravců na populace velkých býložravců v lesích mírného pásu mají na kopytníky mnohem větší dopad další činitelé prostředí, zejména podnebí určující růst vegetace, a tím množství a dostupnost potravních zdrojů pro jelenovité. Proto by lesní hospodáři měli věnovat zvýšenou pozornost vegetaci a struktuře lesů, obzvláště pokud v nich velké šelmy chybějí.
Autor poukazuje na to, že samotné soudobé lesnictví podporuje újmu působenou na lese velkými býložravci. Přirozené lesy mírného pásu se vyznačují značnou druhovou bohatostí listnatých stromů a dalších rostlin, navíc různého stáří. Jestliže stromy samy hynou, mezery ve stromovém patře lesa bývají jen malé. Hospodářsky využívané lesy tvoří většinou stejnověké monokultury jehličnanů s velkými pasekami po kácení. Právě na obdobných otevřených místech, kde světlo umožňuje vegetaci rychlejší a mohutnější růst, se soustřeďují jelenovití. Újmu působenou kopytníky proto můžeme snížit větším počtem menších mezer ve stromovém patře. I když jeleni a srnci dávají při získání potravy přednost listnatých stromům, dosavadní poznatky podporují názor, že právě listnáči snášejí ohryz, loupání a okus lépe a regenerují úspěšněji než jehličnany. Velkoplošné pěstování jehličnatých monokultur proto zranitelnost lesa spásáním jelenovitými jenom zvyšuje.
Přestože dosud přesně nevíme, zda mohou být přírodě bližší smíšené lesy finančně výnosnější než monokultury jehličnanů, může hospodaření chápající les jako citlivý ekosystém účinně omezovat újmu, kterou mají v mírném pásu Evropy na svědomí jelenovití, a to především využitím přirozených regulačních mechanismů. Šetření prováděné dánskými odborníky prokázalo, že lesy obhospodařované přírodě blízkým způsobem trpí spásáním jelenovitými mnohem méně, dokonce i když populace těchto velkých býložravců dosahuje vysoké početnosti. Stejná doporučení se týkají regulace dalších kopytníků, jako je prase divoké (Sus scrofa).
Text a fotografie Jan Plesník
Přestože se početnost vlka obecného ve většině evropských zemí, kde se vyskytuje, zvyšuje nebo zůstává stejná, jeho současný areál rozšíření na našem kontinentě představuje zlomek původního stavu.
Foto Jan Plesník