Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 4/2013 — 24. 10. 2013 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Velká voda v České republice: hledání vysvětlení

Vyskytují se povodně v posledních desetiletích v České republice častěji než v minulosti, nebo jsou jen více na očích? Pokud ano, mohou nějak souviset s probíhajícími a očekávanými změnami podnebí? Do jaké míry se na jejich rozsahu podílejí úpravy toků a nevhodná péče či spíše nepéče o krajinu? Dokážeme na základě hodnověrných údajů, které máme již dnes k dispozici, a s pomocí soudobé výpočetní techniky a dalších postupů výskyt povodní předvídat? Jaká opatření bychom měli učinit, aby si krajina lépe poradila s velkou vodou? Co vlastně brání účinnějšímu využívání krajiny jako spojence v boji proti následkům povodní?

Na tyto naprosto legitimní a přitom stále aktuálnější zásadní otázky se snaží rozumným způsobem odpovědět publikace představující výsledky projektu Ministerstva životního prostředí VaV/SM/2/57/05 a výzkumného záměru geografické sekce Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Členy řešitelského kolektivu se stali nejen zaměstnanci obou institucí, ale i dalších akademických (Jihočeská univerzita České Budějovice, Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR Praha) a resortních (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Havlíčkův Brod, Český hydrometeorologický ústav Praha) pracovišť, státní správy (Úřad městské části Praha 5) a soukromých firem (Benfield Praha, a.s., dnes Aon Hewitt, zabývající se mj. riziky v pojišťování).

První část publikace se zaměřuje na základní charakteristiku povodní a na snahu vyčíslit pomocí moderních postupů nebezpečí jejich vzniku. Zejména kapitola, výstižně nazvaná Fakta a mýty o povodních, shrnuje současné znalosti o této, a to musíme přiznat, přirozené součásti vývoje krajiny.

Druhá kapitola obsahuje poněkud odlišný typ příspěvků. Prostřednictvím jedné či více případových studií představuje vhodné metodické přístupy používané pro hodnocení povodňového rizika, jako je využití dálkového průzkumu země (DPZ), Geografických informačních systémů (GIS) či dendrochronologie, jíž se snažíme postihnout změny reliéfu vyvolané velkou vodou. Postnormální věda vyvinula překvapivě širokou škálu metod, kterými dokáže významně snížit ne­určitost, s níž se všechny vědecké disciplíny ve větší či menší míře potýkají – od bayesiánské analýzy, analýzy Monte Carlo přes analýzu citlivosti/analýzu robustnosti a analýzu scénářů až po mlhavou (fuzzy) logiku. Nemalý podíl na tomto vývoji musíme kromě klimatických změn přičíst právě snaze minimalizovat nebezpečí přírodních katastrof včetně povodní. Řadu studií v této oblasti hradily velké nadnárodní pojišťovny.

Ochránce přírody bude asi nejvíce zajímat třetí díl publikace. V něm se autoři soustředili hned na celou řadu dopadů, které povodně mívají na vývoj údolní nivy a dalších výseků krajiny. Rešerše popisující sukcesi vegetace v údolní nivě po extrémních záplavách stručně, ale výstižně sumarizuje poznatky nejen z území ČR, ale i ze zahraničí.

Neméně významné poznatky o dopadu člověkem vyvolaných změn v krajině na rozsah a průběh velké vody shromáždil autorský kolektiv v závěrečné části publikace. Antologie na příkladech názorně ukazuje, jak můžeme kupř. úpravou toků v údolní nivě a pramenných oblastech zvýšit schopnost krajiny zadržovat vodu. Již dnes je zřejmé, že podobu budoucí krajiny neurčí ani Společná zemědělská politika (CAP) Evropské unie, ať již bude skutečně reformována, nebo nikoli, ani změny podnebí, ale územní plánování. Jeho klíčové roli v protipovodňové ochraně je symbolicky věnována poslední stať sborníku. Knihu uzavírají poměrně rozsáhlé abstrakty všech článků v angličtině.

Řešitelský tým vedený Langhammerem má naštěstí daleko k předpojatému dogmatismu, fundamentalismu a jakémukoli mávání ideologickými vlajkami v nejrůznějších barvách. Proto má uživatel knihy občas na vybranou z více možností, jindy, když nulovou hypotézu nemůžeme v tuto chvíli ani potvrdit, ani vyvrátit, se mu na položenou otázku dostane realistické odpovědi „zatím nevíme“. Četným tvrzením autorů dala opakovaně za pravdu velká voda (od dob vydání publikace téměř každoročně, naposledy začátkem letošního června), sužující české země.

Jestliže uvažujeme o současné a zejména budoucí podobě krajiny v České republice, měli bychom brát v úvahu, že vnější činitelé (hnací síly) často nepůsobí odděleně, ale naopak současně. Při synergickém efektu se pak jejich vliv nejen sčítá, ale i násobí a v krajním případě umocňuje. Popsaná zákonitost, dobře známá systémovým analytikům, platí zejména pro rozpad, poškozování a ničení původních biotopů a změny podnebí. Pokud u druhů používáme latinské jméno, musí být uveden celý český druhový název, nikoli jen rodové jméno. Také některé v textu zvolené anglické termíny nejsou úplně nejvhodnější: tak například správa národního parku bude spíš „administration“, nikoli „management“.

Charles Chaplin, nesmírně moudrý muž, který ze sebe celý život záměrně dělal směšného (v životě je tomu častěji spíše naopak), kdysi vyřkl nadčasovou myšlenku: „Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života.“ Nejen z tohoto důvodu stojí za to se do Langhammerem redakčně připravené publikace začíst.

Jan Plesník

Langhammer J. (ed.): Povodně a změny v krajině. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a Ministerstvo životního prostředí Praha 2007. 396 str. ISBN 978-80-86561-86-8. Cena 300,- Kč. Dostupné na http://www.natur.cuni.cz/geografie/vyzkumny-zamer-geograficke-sekce/publikace/povodne-a-zmeny-v-krajine