Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 2/2010 — 20. 4. 2010 — Zprávy-Recenze

Seznamy nežádoucích invazních druhů

autoři: Jiří Jakl, David Číp

Potřeba zefektivnit boj s invazními (nověji nazývanými invazivními) druhy rostlin, které jsou mnohdy vážnou hrozbou pro biologickou diverzitu nejen na území České republiky, vede k mnohým konkrétním aktivitám. Za jednu z nich je možné označit i snahu o vypracování tzv. invazních seznamů, která by měla napomoci v efektivnější informovanosti laické veřejnosti, zejména na úrovni místních samospráv.

Termín invazní seznamy může být brán jako protiklad k červeným seznamům ohrožených druhů (u nás Procházka et al. 2001). Invazní seznamy by měly být jakousi "černou listinou" nežádoucích druhů z pohledu ochrany přírody i hospodářských zájmů člověka. Zatímco červené seznamy jsou termínem odpovídajícím mezinárodní konvenci, invazní seznamy dosud mezinárodní konvenci nepodléhají a nabízí se volně přeložitelný anglický ekvivalent "Invasive List of Alien Species".

Zlatobýl kanadský - medonosná i léčivá rostlina, ale také rostlina alergenní. Jeho šíření není vhodné podporovat a za určitých předpokladů má opodstatnění i jeho likvidace.

Ochranářská veřejnost může zatím vycházet např. ze seznamu invazivních druhů v publikaci Mlíkovský et Stýblo (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky, jiný seznam představuje např. Pyšek, Sádlo, Mandák (2002): Katalog zavlečených druhů flóry České republiky, některé významné invazní druhy jsou uvedeny i v národním programu ČSOP Ochrana biodiverzity, v seznamu sdružení Centaurea či jsou zaznamenávány v rámci aktualizace mapování biotopů Natura 2000. Přístup laické veřejnosti je jedním z nejzákladnějších pilířů boje proti šíření nebezpečných nepůvodních druhů – jde o účinnou prevenci proti šíření invazních druhů, i když naráží na horší uchopitelnost tématiky pro laiky. Kromě příliš velkého, a tím i pro neodborníka dosti předem odrazujícího počtu druhů, zde vyvstávají další problémy. Demonstrovat to lze na příkladu bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum), který je rovnocenně uváděn např. vedle netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora)či vrbovky žláznaté (Epilobium ciliatum). Zatímco v prvním případě by druh měl být notoricky známý každému a měla by na něj být soustředěna pozornost místních samospráv i široké veřejnosti, u netýkavky malokvěté je snaha o její likvidaci vzhledem k dnes již masovému rozšíření zbytečným plýtváním úsilí, finančních prostředků případně pesticidů. Vrbovka žláznatá, kterou bez pomoci lupy nepozná ani mnohý slabozraký botanik, je pak typickým příkladem druhu, který je pro v praxi z hlediska široké veřejnosti v podstatě neuchopitelný.

Bolševník velkolepý je impozantní rostlina z čeledi miříkovitých, dorůstající až pěti metrů. Na území ČR je veden jako nebezpečný invazní druh, který je schopen ničit původní ekosystémy. Obsahuje fototoxické furanokumariny, které dráždí kůži a způsobují vyrážky a puchýře. V Orlických horách bylajeho likvidace úspěšná.

Sestavení invazních seznamů rostlin by mělo být realizováno na základě odborných diskusí botaniků, ale (a to je velmi důležité!) i praktiků, nejlépe přímo zainteresovaných do terénní ochrany přírody. Je velmi žádoucí, aby takové seznamy získaly obdobnou „popularitu a vážnost“, stejně jako červené seznamy, jimž jsou jakýmsi protipólem. Jejich podoba se může pochopitelně v budoucnu měnit – k zavlékání i neuváženému vysazování cizích druhů dochází neustále, u některých druhů se může jejich invazivní charakter projevit teprve časem, nebo naopak k jejich předpokládanému masovému rozšíření dojít vůbec nemusí. Vzhledem k nedostatečné legislativní úpravě problematiky invazních druhů vůbec by pak mohly být invazní seznamy využity i v legisaltivní oblasti.

Kritériem pro zařazení druhů na invazní seznam by měla být jeho skutečná, případně potenciální nebezpečnost, dále smysluplnost likvidace či zamezování dalšímu šíření, možnost snadné identifikace u laické veřejnosti stejně jako proveditelnost likvidace v praxi. A nakonec i potřeba upozornit na problematický druh širokou i odbornou veřejnost. Důležitou podmínkou je, aby seznam nebyl příliš dlouhý (max. 15 druhů rostlin) a nevyvolával tak u laiků pocit beznaděje.

Pro účely lepšího zpřehlednění, uchopitelnosti a určení priorit je vhodná i další klasifikace, ale i vytvoření regionálnch invazních seznamů, neboť negativní dopad některých druhů je v různých místech ČR mnohdy odlišný. Jedním z možných příkladů je rozdělení druhů do dvou skupin podle ČSOP JARO Jaroměř (viz internetové stránky Invaze v naší přírodě na adrese http://jarojaromer.cz/invaze). Zde se nabízí i přiřazení obdobných indexů jako v červených seznamech (např. I1, I2). Různě tak lze zahrnout např. borovici vejmutovku (Pinusstrobus). Zatímco ve skalních městech Českosaského Švýcarska se jedná o velice invazní druh, na Broumovsku doposud nepředstavuje zásadní problém. Naopak invazní chování se projevuje zejména u kolotočníku ozdobného (Telekia specioza) ve východních Čechách, podobným příkladem druhu vhodného pro regionální invazní seznam je i šťovík alpský (Rumexalpinus), který činí problémy hlavně v sudetských pohořích (např. Krkonoše).

Kolotočník ozdobný se vyskytuje podél vodních toků, v lesích, na vlhkých loukách, často se pěstuje v zahradách a parcích a odtud zplaňuje. Zpohledu invazních rostlin se jedná spíše o lokální probém Sudet.

Zvláště nebezpečné druhy (druhy nejvyšší priority) je nutné potírat v každém případě (bolševník, křídlatky), nebo v každém případě za určitého předpokladu (netýkavka žláznatá na horních částech toků nebo borovice vejmutovka ve skalních městech Českosaského Švýcarska). Tyto rostliny dokážou vytvořit takřka jednodruhové porosty a vytlačit veškerou původní vegetaci, nebo jsou nebezpečné i z hlediska zdraví člověka (již při dotyku, alergické reakce ap.) a mohou působit hospodářské škody (plevele ap.). Druhá kategorie obsahuje druhy hodné zvláštního zřetele, tedy druhy významně nebezpečné, s potřebou preventivních zamezení jejich šíření do přírody a likvidacemi jejich vznikajících lokálních ohnisek invazí. Sem patří druhy veřejnosti většinou rovněž dobře známé (pajasan, akát, topinambur, třapatka, severoamerické zlatobýly), ale i druhy, o nichž máme dosud méně poznatků, ale jejich výrazně invazní chování předpokládáme (rukevník východní, štětinec, lupina, štětička). Nebezpečných druhů ale různé zdroje uvádějí více a tyto druhy je potřeba mít alespoň na mysli. Do budoucna mohou obohatit i kategorii prioritní. Naproti tomu se setkáváme s tím, že v minulosti intenzivně se šířící druh začíná z naší krajiny naopak samovolně ustupovat (ať jsou příčiny jakékoliv). Z rostlinné říše je to např. zaznamenaný ústup vodního moru kanadského (Elodeacanadensis), z živočišné pak sumečka amerického (Ameiurus nebulosus).

Návrh českých invazních seznamů rostlin sestavený z iniciativy ČSOP Jaroměř:

Druhy nejvyšší priority (I1)– s nutnými zásahy i v případě plošných porostů: bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), kolotočník ozdobný (Telekia speciosa), křídlatky (Reynoutriasp.), borovice vejmutovka (Pinusstrobus) – ve skalních městech, netýkavka žláznatá (Impatiensglandulifera) – zejména na horních částech vodních toků, šťovík alpský (Rumexalpinus)

Druhy zvláštního zřetele (I2)– prevence zamezení šíření do přírody a likvidace vznikajících lokálních ohnisek: pajasan žláznatý (Ailanthusaltissima), rukevník východní (Buniasorientalis), slunečnice topinambur (Helianthustuberosus), štětička větší (Virgastrigosa), štětinec laločnatý (Echinocystislobata), trnovník akát (Robiniapseudacacia), třapatka dřípatá (Rudbeckialaciniata), lupina mnoholistá čili vlčí bob (Lupinuspolyphyllus), zlatobýl kanadský (Solidagocanadensis), zlatobýl obrovský (Solidagogigantea)

Všechny níže uvedené invazivní druhy rostlin jsou agresivní cizorodé plevele, které v přírodě vytvářejí mnohdy obrovské a zcela neprostupné monotónní porosty a mohou způsobovat i velké hospodářské škody:

Bolševník velkolepý– lidožravá Adéla(leptá pokožku a vytváří hnisavé puchýře)

Křídlatky– bambusová katastrofa(dutá stébla vzdáleně připomínají bambus)

Akát – pichlavý travič(trnitý akát zamořuje svými jedy půdu, aby zlikvidoval rostlinnou konkurenci)

Netýkavka žláznatá– voňavá bestie(celá rostlina aromaticky voní, v plantáži podél vodních toků však její vůně každému zhořkne)

Javor jasanolistý– stromová pohroma(tento druh se zatím běžně vysazuje ve městech i podél vodních toků, po čase však způsobuje v přírodě pohromu)

Pajasan žláznatý – pekelný záškodník(zamořuje skoro celý svět, ve městech narušuje statiku zdí)

Slunečnice topinambur hlíznatý– zatracené brambory (vytváří jedlé hlízy – lidový název židovské, kanadské či indiánské brambory)

Lupina vlčí bob– smrtonosný zrádce(ozdoba zahrádek se v přírodě chová tak, že by to do ní nikdo neřekl)

Celíky (zlatobýl kanadský a obrovský)– ochmýřené neštěstí(oblíbená žlutě kvetoucí rostlina uniká ze zahrádek ochmýřenými semeny šířícími se daleko do přírody)

Štětinec laločnatý – agresivní liánová hrozba(nová atraktivní rostlina pro zahrádky s plody připomínající pichlavé okurky je i novou hrozbou pro přírodu zejména v okolí vodních toků)

J. Jakl je doktorandem FLD ČZU v Praze, působí v ZO ČSOP JARO Jaroměř

D. Číp působí v ZO ČSOP JARO Jaroměř