Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 4/2010 — 14. 9. 2010 — Zprávy-Recenze

Povodně v podhůří Jizerských hor

Autor: Vladimír Vršovský

Liberecký kraj– Lokální extrémní srážky počátkem srpna 2010 způsobily v Libereckém kraji povodně s velkými škodami především v severním podhůří Jizerských hor. Těžce postižena byla města Frýdlant a Raspenava a další obce ležící dále po toku Smědé. Mnozí obyvatelé těchto obcí trpce sledovali, jak rozvodněný tok ničí jejich majetek, často v těsné blízkosti zregulovaného toku, a mnozí budou muset řešit zásadní otázku, zda by v těchto nivách měly být obnoveny poškozené či zničené stavby.

Z pohledu lesníka bylo velmi zajímavé sledovat dění v centrální části Jizerských hor v pánvi řeky Jizery. Řeka zde tvoří státní hranici s Polskem a na české straně na ni přiléhá NPR Rašeliniště Jizery. Předmětem ochrany je zde mimo jiné „jedinečně zachovalý fenomén horského meandrujícího toku, dosud plně aktivního, s vyvinutým meandrovým pásem, a náplavy dosahující po obou březích šířky až kolem 200m“(Višňák, 2001). Na tok dále navazují podmáčené a rašelinné smrčiny s pestrou a v součtu plošně rozsáhlou mozaikou bezlesí.

V sobotu 7. 8. 2010 k večeru, kdy kulminoval vodní stav, se údolní nivou valily masy vod a nebylo znát, kudy vede řečiště a co je vybřežený tok. Temná kalná voda zaplavila vnitřní prostory meandrů, porosty jalovce vytvářely ostrůvky a došlo k velkým transportům materiálu. Na mnoha místech byla šíře vodní plochy větší než 100 m.

Meandr řeky Jizery v Národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizery. Vpravo snímek z roku 2006 za normálního stavu, vlevo ze srpnových povodní 2010

V neděli 8. 8. dopoledne, kdy hlavní příděl srážek ustal, byla situace ve stejných místech již mnohem klidnější. Voda stále vybřeženého toku tekla o poznání pomaleji, ale meandrový pás byl pořád zaplaven. Na mnoha plochách voda stagnovala a podél toku bylo možno se brodit do výše kolen, resp. půli stehen. Rovněž bezlesí mimo meandrový pás bylo proti běžným podmínkám mnohem více zamokřeno. Řeka Jizera v horní části toku (přibližně po levobřežní přítok Kobylího potoka) má minimální výškový spád a většina dostupných ploch v meandrovém pásu byla zaplavena odhadem do výše cca 0,5 m, v šířce kolísající mezi 50–70 m a v délce minimálně 5 km. Výpočtem lze doložit, že retenční schopnost jenom meandrového pásu (bez navazujících rašelinných ekosystémů a podmáčených smrčin) se pohybuje v řádu stovek tisíc m³.

Nechci a nemohu tvrdit, že povodním tohoto rozsahu je možno zabránit řádnou péčí o krajinu (a les). Úhrny srážek dne 7. 8. 2010 v kombinací s jejich lokální distribucí byly mimořádně nepříznivé. Na úlohu přírodě blízkých lesů, které se v České republice povětšinou nacházejí již jen ve zvláště chráněných územích, na jejich vysokou schopnost retence vody a schopnost zásadního zpomalení jejího odtoku z místa dopadu srážek bychom však neměli zapomínat při diskuzích o rozloze lesů v chráněných územích ve srovnání s rozlohou lesů hospodářských, jejichž tlumící vliv je v těchto případech výrazně nižší.

Text a foto Vladimír Vršovský

Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko AOPK ČR Liberec