Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 3/2011 — 7. 10. 2011 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Pomáhá ochrana přírody ohroženým obratlovcům?

Kolektiv 175 odborníků vedených M. Hoff­manem z Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN) a nevládní organizace s celosvětovou působností Conservation International nedávno vyhodnotil, jak se mění stupeň ohrožení vyhynutí nebo vyhubení u nejlépe prozkoumaných živočichů – obratlovců (Science, 330, 1503-1509, 2010). Autoři měli k dispozici údaje pro všechny druhy savců, ptáků, obojživelníků a paryb. K analýze využili i reprezentativní vzorky plazů a ryb, čítající přibližně 1 500 druhů. Celkem se jednalo o 25 780 druhů.

Červené seznamy ohrožených druhů a jejich rozšířená verze, červené knihy, přinášejí hodnocení druhů právě z hlediska nebezpečí vyhynutí nebo vyhubení. Až do začátku 90. let 20. století byly založeny spíše na názoru jednotlivých odborníků než na objektivním rozboru nezbytných hodnověrných údajů, ačkoliv pro klasifikaci druhů byly navrženy rozmanité, často značně složité indexy. Červené seznamy jednotlivých taxonomických jednotek nebo skupin či z různých zemí tak nebyly porovnatelné. Ba co víc, stávalo se, že různí autoři se na tom, do jaké míry je hodnocený druh skutečně ohrožen vyhubením nebo vyhynutím, při opakovaném hodnocení vůbec neshodli. Ve snaze vyřešit vleklý problém přijala IUCN v roce 2001 nové kategorie pro zařazování druhů do červených seznamů, spolu s objektivnějšími a vědecky přísnějšími kritérii. Kategorie hrozby, že určitý druh zcela vymizí, pokud nebudou včas podniknuta účinná opatření na jeho záchranu, jsou tak vymezeny kvantitativními, jasnými a odborně věrohodnými kritérii. Protože matematicky modelují proces vymírání, umožňují ochráncům přírody hodnotit stav druhu, jestliže se snižuje jeho početnost, zmenšuje se oblast, kde se vyskytuje, nebo když dochází k oběma procesům. Za ohrožené obvykle považujeme i druhy, vyznačující se sice poměrně vysokou početností a často i rozsáhlým areálem rozšíření, ale vykazující v krátkém časovém úseku dramatický pokles početnosti. Každý návrh na zařazení určitého druhu do červeného seznamu IUCN bývá podpořen údaji o rozloze jeho areálu rozšíření, početnosti populace a jejích trendech, výskytu, upřednostňovaném prostředí, ohrožujících činitelích a o podniknutých nebo plánovaných ochranářských akcích. Každoročně aktualizované červené seznamy celosvětově ohrožených druhů, vypracované IUCN, již nevycházejí knižně, ale jsou přístupné zdarma na internetu (www.redlist.org).

Mezinárodní tým k hodnocení využil právě údaje shromážděné pro zařazení druhů do červeného seznamu celosvětově ohrožených druhů. Potvrdilo se, že téměř pětina druhů obratlovců v současnosti čelí nebezpečí, že vyhyne nebo bude vyhubena. Nejvyšší podíl ohrožených druhů dnes zaznamenáváme u obojživelníků. Není divu, že někteří ochránci přírody hovoří přímo o globální krizi obojživelníků (viz Ochrana přírody, 64, 5, 30-33, 6, 30-34, 2009). Naopak nejméně jsou v planetárním měřítku ohroženi ptáci (13 %).

Výzkumníci se zaměřili i na to, u kolika druhů savců, ptáků a obojživelníků se změnil stupeň ohrožení. Získané poznatky nejsou příliš povzbuzující. Nebezpečí vyhynutí nebo vyhubení se v období let 1980–2008 zvýšilo u všech tří hodnocených tříd obratlovců, přičemž nejvýraznější nárůst byl zaznamenán opět u obojživelníků. Překvapivé není ani zjištění, že nejvíce ohrožených druhů savců, ptáků a obojživelníků osidluje tropické oblasti. Daleko nejhorší situace zůstává v jihovýchodní Asii. Plísňové onemocnění chytridiomykóza ohrožuje populace obojživelníků v Kalifornii, Střední Americe, části jihoamerických And ležících v tropech a v Austrálii (viz Ochrana přírody, 65, 4,18-20, 2010).

Snížení početnosti hodnocených druhů obratlovců přičítají autoři nejvíce rozpadu, poškozování a úbytku přírodního prostředí, nadměrnému využívání populací některých druhů sběrem, lovem či odchytem a záměrnému nebo neúmyslnému šíření invazních nepůvodních druhů ohrožujících jiné druhy, biotopy nebo přírodní procesy. Odborníci se domnívají, že pokud by politici podporovali ochranu přírody a byly na ni k dispozici dostatečné finanční zdroje, bylo by možné úbytek globální druhové bohatosti zastavit.

U 68 druhů (7 % druhů, u nichž se stav z hlediska ochrany změnil) zaznamenali badatelé zlepšení. Kupříkladu ibis čínský (Nipponia nippon) byl ještě v roce 1974 hodnocen jako kriticky ohrožený, od roku 2000 jej považujeme ◊jen“ za ohroženého. Zmírnit nebezpečí, že bude definitivně vyhuben, pomohla důsledná ochrana hnízdních stromů, omezení používání chemických látek při pěstování rýže a zákaz vlastnit lovecké zbraně.

U ptáků a savců se pravděpodobnost, že celé druhy zcela zmizí, snížila zejména poté, co byly podniknuty akce odstraňující nebo regulující invazní nepůvodní druhy hlavně na ostrovech. Naproti tomu snahy státní i dobrovolné ochrany přírody v různých částech světa redukovat negativní dopady rozšiřujícího se zemědělství na přírodu bývají méně úspěšné. M. Hoffman s četnými spolupracovníky vidí řešení v rozumné podpoře postupů zemědělské výroby šetrných k životnímu prostředí a účinné péči o soustavu dostatečně velkých a vzájemně propojených chráněných území. Negativní dopad nadměrného lovu se doposud daří snižovat více u ptáků než u savců.

Text a foto Jan Plesník