Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 2/2010 — 20. 4. 2010 — Zprávy-Recenze

Patkov gušt

– druhá nejhlubší vertikála světa

autoři: Roman Mlejnek, Vratislav Ouhrabka

Uvnitř pohoří jsou dva národní parky – Paklenica a Severní Velebit. Jen pár kilometrů od moře se nachází příroda, která ostře kontrastuje s vyprahlým jadranským pobřežím. Temné bukové lesy, louky plné vzácných horských květin, hluboké rokle, závrty, strmě se zvedající vápencové skály a fauna, kterou zde zastupuje např. kamzík, medvěd, vlk a rys. Pohoří Velebit se však může pyšnit i pozoruhodným krasovým podzemím, které ukrývá celou řadu famózních jeskyní a propastí.

Vedle známých jeskyní Manita, Jama Vodarica, Vrtlina nebo Cerovačke pećine, pozornost zasluhují především hluboké propasti. Jedná se např. o nejhlubší propasťovitý systém celého Balkánu, Lukina jama – Trojama, který dosahuje hloubky 1 392 m. V pohoří se rovněž nacházejí jedny z nejhlubších světových vertikál. Vzpomeňme např. šachty Medúza hlubokou 333 m a Bojim bojim s hloubkou 450 m, démonickou vertikálu Divke Gromovnice hlubokou 513 m nebo vstupní šachtu již zmíněné Lukiny jamy padající do hloubky 516 m. Nejhlubší vertikálou Velebitu a zároveň druhou nejhlubší vertikálou světa je propast Patkov gušt, která má dno v hloubce 553 m. Na světě je hlubší pouze propast Vrtiglavica ve slovinském pohoří Kanin, dosahující hloubky 643 m.

Porovnání dvou slavných propastí – Patkov gušt a Macocha

Autor kresby Vratislav Ouhrabka

Co je vlastně velká nebo-li hluboká vertikála? Je to pojem relativní, protože pro někoho může být hlubokou vertikálou zdolání propasti Macocha, kde maximální slanění je přibližně 120 m. Budeme-li se zaměřovat pouze na přírodní podzemí, vylučme předem šachty umělé, slanění z balonu nebo z převislých skalních stěn. Do velkých vertikál se počítají svislé nebo minimálně ukloněné propasti. Vzhledem ke stále většímu množství ve světě objevovaných propasťovitých jeskyní a v nich i různě hlubokých vertikál je dobré stanovit limit hloubky „velké vertikály“ např. na 300 m. Takových bylo ke konci roku 2007 ve světě 43 (ŠTOS 2008).

Vraťme se však znovu do chorvatského Velebitu. Ve dnech 7. –10. 8. 2008 se zde uskutečnila česko-slovenská výprava, organizovaná speleologickým sdružením KOTA 1000, která jako třetí v historii zdolala monstrózní propast Patkov gušt (ŠTOS & MEDZIHRADSKÝ 2009). Účastníky akce byli: Oldřich Štos, Robert Šamonil, Věroslav Bělehradem, Peter Medzihradský, Vratislav Ouhrabka a Roman Mlejnek. Propast Patkov gušt, která se nachází v severním Velebitu nedaleko travnaté sníženiny Veliki Lubenovac, objevili a zdokumentovali chorvatští jeskyňáři z klubu SO PDS Velebit v roce 1997. Po Chorvatech zdolal obří vertikálu v roce 2001 polský speleologický tým z klubu Bobry Zagan.

Česko-slovenská akce, která měla relativně hladký průběh, proběhla na základě pozvání klubu SO PDS Velebit. Dne 7. 8. byl za pomoci chorvatských jeskyňářů lokalizován vchod propasti (závrtová deprese o rozměrech 100 × 75 m, samotný jícen 65 × 30 m). Následně byla z tábora, vzdáleném od propasti asi hodinu chůze, transportována podstatná část speleo-alpinistického materiálu, především 650 m statických lan. Dne 8. 8. bylo rozhodnuto podniknout sestup. Ve 13:00 hod první skupina začíná slaňovat a zároveň se ujímá vystrojování. Druhá skupina zahajuje sestup o 3 hodiny později. Cestou dolů provádí fotodokumentaci. Kontakt s první skupinou je pouze za pomoci vysílaček. Přibližně v hloubce 80 až 200 m se slaňuje královstvím ledu. Kompaktní skálu není téměř vidět. Všude je vrstva ledu, někde visí ledové „vagónky“. Je to zároveň velice nebezpečný úsek a pravděpodobně záludná past v případě náhlého přívalu vody z povrchu. Za tímto úsekem člověk na laně vyplouvá již jen do prázdna. Průměr šachty je úctyhodných 30 až 40 m. Občas slaňujeme při stěně, kde jsou kotevní body, v jiných partiích jen volné lano v prostoru. Monotónní průběh šachty je „zpestřen“ sporadickým svistotem padajícího ledu a drobnou vodní sprškou. Nic z toho však nemůže pokazit úchvatný pocit z volného prostoru. Opravdový démonický zážitek pro „vertikální labužníky“!

První hloubkové metry v propasti Patkov gušt. Pod jeskyňářem se již otevírá démonický kotel.

Foto Roman Mlejnek

Mezi 20. –21. hodinou dosahujeme nejnižšího místa propasti. Dno je kamenité, prakticky rovné, v jedné části s menším převisem, kde se lze schovat před případnou ledovou střelou. Pro zahřátí se koná přátelský zápas v badmintonu. Klání končí nerozhodně. Na dně obří vertikály se asi nikdy žádný sportovní zápas nekonal. Pro zapsání do Guinessovy knihy rekordů však chybí odborný komisař – musel by slanit za námi. Ve spodních částech je rovněž proveden orientační biospeleologický průzkum. Několik metrů nade dnem byli pozorováni slepí brouci z rodu Astagobius. Pod kameny pak několik střevlíků z rodu Nebria. Pravděpodobně se jednalo o endemický druh Nebria velebiticola, který žije v chladných závrtech na povrchu a do podzemí byl splaven.

První jeskyňář vylézá na povrch dne 9. 8. ve 4:00 hod. Poslední opouští propast před 8 hod ranní. Část materiálu transportujeme do tábora okamžitě, druhou část v odpoledních hodinách. Večer je pak u ohně rozlučka s chorvatskými jeskyňáři. Ráno dne 10. 8. odjíždíme domů.

Závěrem jedno velké poděkování chorvatským speleologům z SO PDS Velebit a především Darku Bakšičovi, který nám předal důležité informace o propasti a vybavil administrativní záležitosti spojené s naším sestupem do propasti.

LITERATURA:

ŠTOS O. (2008): Nejhlubší světové vertikály. Speleofórum 2008, 27: 114. Praha.

ŠTOS O., MEDZIHRADSKÝ P. (2009): Na dno světa …. Speleofórum 2009, 28: 63-66. Praha.