Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 1/2009 — 20. 2. 2009 — Zprávy-Recenze

Ochrana ptáků před "skleněným" nebezpečím

Autor: Jan  Klečka

V současnosti je již všeobecně známo, že skleněné stěny mohou být pro ptáky smrtelným nebezpečím. Snaha o řešení problému se běžně objevuje už ve fázi projektové přípravy staveb. Jak však ukazuje praxe, zdaleka ne vždy jsou navržená opatření skutečně účinná. A tak, i když stavebník ochotně a svědomitě dodrží veškeré stanovené podmínky, může být stavba ve výsledku nakonec skutečným „popravištěm“. Přitom osvědčená, i v našich podmínkách odzkoušená, a dostatečně variabilní řešení existují.

Použití čirých materiálů je v dnešním stavebnictví velmi rozšířené. Zachování průhledů, zajištění přístupu světla, optické odlehčení staveb, moderní architektonická řešení, důvodů je mnoho. Protože uplatnění již není limitováno vlastnostmi tradičního skla, používány jsou velkou měrou především plasty, s nimiž se lze setkat stále častěji. Snad nejrozsáhlejší je jejich uplatnění při budování protihlukových bariér, zejména podél komunikací. Jedná se o plochy často skutečně rozměrné. Např. v případě 500 m dlouhého úseku dálnice jen s jednostrannou protihlukovou stěnou o výšce4,5 m je použito cca 2000 m2 celkové plochy nebezpečných průhledných tabulí.

I velmi čirý materiál je člověk v reálném prostředí schopen spolehlivě rozlišit díky odleskům světla, změně barevného tónu, vrstvě prachu, nečistot apod. Proč tomu tak není u ptáků, jejichž zrak je o řád lepší než lidský? Příčin je zřejmě několik. Pochopitelně jako první uvažujeme fakt, že v přírodě se nic podobného nevyskytuje a chybějící zkušenost ptákům neumožňuje správně reagovat na viditelné projevy bariéry. Proletět oblakem prachu, kuželem světla nebo stínem je přece normální. V případě skel tónovaných do kouřových nebo i barevných odstínů, jejichž průhlednost je snížena poměrně výrazně, se negativně projeví zrcadlení okolního prostředí. Ani v tomto případě není v možnostech ptačího mozku zrcadlený obraz odlišit od volného prostoru a registrovat jej jako překážku. Obecně se spekuluje také o posunuté spektrální citlivosti ptačího oka, díky níž může být snížení viditelnosti objektů za sklem pro ptačí zrak daleko méně výrazné než pro zrak lidský. V konkrétních případech se může projevit i značná rychlost letu, lokální světelné podmínky, vymezený letový prostor apod.

Skleněné panely protihlukové stěny na estakádě obchvatu kolem Českého Těšína v úseku procházejícím porostem podél toku. Velmi nebezpečnou situaci se zde podařilo vyřešit, když původně zamýšlené zviditelnění třemi vodorovnými pruhy investor nahradil celoplošným matným antigraffiti nátěrem.

Foto J. Mayer

Nakolik je konkrétní „skleněná“ tabule pro ptáky reálným nebezpečím, záleží na jejím umístění. Nejhorším případem je umístění takové překážky do obvyklé letové trasy. Jedná se nejčastěji o polohy v sousedství vzrostlé zeleně. Dřevinný porost je běžně využívaným útočištěm a navíc, coby tmavé pozadí, podstatně omezuje vizuální projevy průhledné stěny. Ve frekventovaném letovém prostoru, např. v případě stěny umístěné na estakádě mezi korunami stromů, je osudový účinek zaručen. Podobně negativně se projevují bariéry napříč koridorem vodního toku. Zde se jedná o přirozené výrazné migrační cesty, do nichž se soustřeďuje pohyb jedinců jak lokálních populací, tak, což je zvlášť důležité, i jedinců protahujících. V období tahu zde pak počty úmrtí mohou v našich podmínkách dosahovat běžně mnoha desítek případů. Kritické je v tomto směru zejména umísťování samostatných průhledných stěn, u kterých je šance na rozpoznání velmi malá. V případě prosklení budov je situace poněkud lepší. Pro ptáky jistě není obvyklé směřovat do interiéru, ke smrtelným kolizím proto dochází prakticky jen tehdy, když se okno jeví jako volný letový prostor. Může tomu tak být v případě již zmíněného zrcadlení okolního prostředí nebo tehdy, je-li díky vzájemné poloze oken na různých stranách objektu umožněn průhled skrz budovu. Obecně jsou v tomto případě negativní dopady na ptačí populaci mnohem nižší než u izolovaných průhledných stěn. Lokálně ale i zde, při nepříznivé kombinaci více faktorů, může jít o problém závažný.

Pokud jde o míru schopnosti průhledné překážky rozlišit, zdá se, že mezi jednotlivými ptačími druhy není rozdíl. Při sledování byly zjištěny kolize nejrůznějších, v dané lokalitě se vyskytujících druhů – od drobných pěvců, přes šplhavce či holuby, až po havrany, racky a dravce. Druhové složení bylo určeno prakticky jen charakterem okolního prostředí, tedy přítomností biotopu konkrétního druhu.

V úseku dálnice D47 mezi Hrušovem a Bohumínem bylo na protihlukové stěny z čirého kouřově tónovaného materiálu Plexiglas aplikováno lepené pruhování. Účinnost opatření byla průběžným sčítáním jednoznačně potvrzena.

Foto J. Mayer

K zamezení kolizí se dosud používalo především metody zastrašování. Polepení skel siluetami dravců (někdy kupodivu spíše havranů) se v posledních letech používá zcela běžně. Ministerstvo dopravy dokonce na základě doporučení odborníků toto opatření, včetně rozměrů, rozmístění a počtu obrazců, uvádí ve svých oficiálních metodických materiálech. Bohužel zkušenosti ukazují, že účinnost tohoto řešení je velmi malá. Ptáci siluety po určité době začnou ignorovat, případně na ně od začátku nereagují vůbec. Slýchané tvrzení „…ano, na začátku hned po instalaci s tím byly problémy, ale pak se to ptáci naučili, mrtvolky už tam nebývají...“ vypovídá víc než o účinnosti metody spíše o zdecimování místní populace. Ke zkreslení reality může dojít i díky šelmám a dravcům, kteří se po určité době naučí překážky, coby snadný zdroj obživy, pravidelně kontrolovat a stopy po kolizích tak likvidují.

Na siluety letících dravců na sklech ptáci reagují jen málo nebo vůbec ne. V závislosti na hustotě polepení by mohly do jisté míry fungovat i třeba červené siluety krkavců. Ukázka z Lipníka nad Bečvou je příkladem stále ještě nedostatečné hustoty siluet.

Foto J. Mayer

Jak ukazují zkušenosti, daleko účinnější je překážku pro ptáky zviditelnit. Za tím účelem se doporučuje skla opatřit pruhováním nebo jiným dostatečně hustým a výrazným rastrem. Konkrétně u nás je potvrzená např. účinnost svislého bílého pruhování s šířkou pruhů 2,5 cm a osovou roztečí 12 cm. Stejně tak je ale možno po­užít pruhování šikmé nebo při zmenšení rozteče užší pruhy, případně i jiné, např. plošné dezény. Důležité je především dodržení dostatečné hustoty rastru, aby menší druhy neměly snahu proletět mezi obrazci. Pokud jde o barvu, osvědčená je bílá, ale ani použití šedé, případně barevných odstínů není vyloučeno. Pochopitelně je třeba zvážit barevnost okolí, aby opatření bylo dostatečně viditelné.

Technické řešení uvedeného doporučení má několik možností. Tabule lze opatřit už při výrobě pískováním, leptáním apod. Výsledek má dokonalý vzhled a trvalou životnost. Na již instalované stěny lze aplikovat samolepicí pásky nebo i složitejší obrazce ze samolepicí fólie. Tvary dezénu jsou v ní v takovém případě vyřezány předem. Po stržení plošně nalepené fólie zůstanou na sklech jen připravené tvary v požadovaném rozmístění. Přestože i v tomto případě je vzhled na velmi dobré úrovni, je nutno počítat s omezenou životností polepu. V závislosti na druhu fólie však záruka může být poskytnuta i na 15 let, tedy dobu snad dostatečnou. Jiná řešení, jako jsou pruhování nástřikem, dřevěné rošty, sítě apod., budou vzhledem k vyšší náročnosti aplikace i údržby využita spíše ojediněle. Účinnost je však samozřejmě plně srovnatelná.

Díky antigraffiti nátěru stěna přestává být průhledná a není problém ji jako překážku rozeznat. Dálnice D47 v Ostravě.

Foto J. Klečka

Jiným způsobem řešení je opatření stěny celoplošným průsvitným nátěrem. Dnes nejčastěji používaný prostředek byl původně určen jako ochrana před graffiti, nicméně i ochrana před kolizemi je po jeho nanesení prakticky dokonalá. Nátěry jsou omyvatelné a relativně snadno aplikovatelné, oceňována je proto jejich praktičnost. Řešení ale nemusí být vždy přijatelné pro investora stavby, protože skutečně výrazně mění původně zamýšlený charakter objektů. To může být problém nejen např. u oken či prosklení budov, ale i v případě oněch protihlukových stěn podél komunikací. Náhrada průhledných ploch za průsvitné bývá i zde někdy odmítána. Snaha nabídnout výhledy do krajiny, omezit tísnivý pocit ze stísněného prostoru mezi vysokými stěnami, již výše zmiňované architektonické záměry…, důvodů může být více. V tomto směru je pak použití popisovaných rastrů obvykle přijatelným kompromisem. Vedle zachování optické lehkosti objektu také prakticky nedochází ani k omezení výhledu. Při pohledu z jedoucího automobilu pruhování splývá a projevuje se jen celkovým zšednutím pozorované scény.

Problém průhledných stěn je obecně zřetelně vnímán a pravděpodobně dnes již žádného investora požadavek na jeho řešení nezaskočí. V mnoha případech je přístup k řešení velmi vstřícný. Podle poznatků autorů z poslední doby přinejmenším u dopravních staveb v Moravskoslezském kraji přistupuje stavebník k problematice odpovědně. S nutností uvolnit na ochranu před kolizemi potřebné prostředky se počítá, doporučení odborníků jsou respektována, zjevná je snaha problémy řešit. V dohledné době by na základě společného doporučení AOPK ČR v Ostravě a Slezské ornitologické společnosti měl být také aktualizován zmiňovaný metodický materiál Ministerstva dopravy, který upravuje problematiku protihlukových stěn.

Autor pracuje v AOPK ČR, středisko Ostrava