Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2014 — 25. 1. 2015 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Karpatská úmluva
Ve dnech 23. až 26. září se v Mikulově konala 4. Konference smluvních stran Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (tzv. Karpatská úmluva).
Karpatská úmluva byla podepsána Českou republikou, Slovenskem, Polskem, Ukrajinou, Rumunskem, Maďarskem a Srbskem v květnu 2003 v Kyjevě. Úmluva vstoupila v ČR v platnost 4. ledna 2006.
Karpatská úmluva je zaměřena na široký okruh témat od ochrany a udržitelného využívání biologické a krajinné rozmanitosti, územního plánování, udržitelného a integrovaného hospodaření s vodami, udržitelného lesního a zemědělského hospodaření, dopravy a infrastruktury, přes cestovní ruch, průmysl, kulturní dědictví a zachování tradičních znalostí až po problematiku EIA, monitoringu a v neposlední řadě i na zvyšování uvědomění, vzdělávání a účasti veřejnosti. Karpatská úmluva je rámcovou úmluvou, která obsahuje obecně formulované závazky, jež jsou dále konkretizovány v rámci prováděcích protokolů. V České republice spadá do karpatského regionu 10% území (oblast vnějších západních Karpat), přičemž tři naše velkoplošná chráněná území jsou členy tzv. Karpatské soustavy chráněných území (CNPA). Jedná se o CHKO Bílé Karpaty, CHKO Pálava a CHKO Beskydy.
V Mikulově bylo přijato několik strategických dokumentů, např. Ministerská deklarace o kulturním dědictví Karpat, Společné Alpsko-Karpatské stanovisko k adaptaci na klimatickou změnu, Strategický akční plán k Protokolu o lesích či Strategie udržitelného turismu v Karpatech.
Protokol o udržitelné dopravě Karpat na zasedání podepsal český ministr dopravy Antonín Prachař. Protokol popisuje předpokládaný rozvoj jednotlivých druhů dopravy v Karpatech, popisuje zároveň jejich environmentální dopady a stanoví, jak těmto dopadům předcházet nebo je alespoň minimalizovat. Přijetí protokolu významně spojuje český resort životního prostředí s resortem dopravy. V současné době nejen Česká republika, ale i další karpatské země čelí velkému náporu výstavby dopravní infrastruktury. Populace našich třech hlavních druhů velkých šelem (vlk, medvěd a rys) by nemohly bez přímé migrační vazby na karpatské populace vůbec přežívat. Je proto nezbytné spolupráci dále rozvíjet ve vazbě na udržitelný rozvoj a využívání karpatského regionu všemi smluvními stranami úmluvy. Zachování migrační prostupnosti krajiny, minimalizování další fragmentace krajiny výstavbou liniových staveb a zachování zelené infrastruktury a ekologické konektivity je jednou z priorit českého předsednictví Karpatské úmluvy. Česká republika Karpatské úmluvě předsedá v mezidobí 2014–2017.
AOPK ČR se do aktivit Karpatské úmluvy zapojila i účastí v projektu BIOREGIO jako nefinanční partner. V rámci projektu (trvání projektu: 2011–2014) byly připraveny červené seznamy druhů a stanovišť a červený seznam nepůvodních invazivních druhů Karpat. Jedním z výstupů projektu je web – GISová aplikace k ekologické konektivitě (http://webgis.eurac.edu/bioregio/) a integrovaný karpatský informační systém (CIBIS) na adrese: http://geoportal.ccibis.org/.
Karpatská úmluva navázala spolupráci s Alpskou úmluvou, Evropskou unií a Evropskou agenturou životního prostředí (EEA). Dále vznikl projekt o slovensko-rakouské spolupráci Alpsko-Karpatský koridor, jehož cílem je zajištění ekologické konektivity mezi Alpami a Karpaty. Oblastmi, kterými se chce Karpatská úmluva v budoucnu zabývat hlouběji, jsou například: klimatická změna, znečištění vzduchu a vody, vodní zdroje v Karpatech a jejich management, problematika živelních pohrom (záplavy, sesuvy půdy, vodní eroze, větrné bouře, apod.) či využívání půdy. Zároveň budou členské země Úmluvy společně usilovat o vznik Protokolu o udržitelném zemědělství v Karpatech, sestavení akčního plánu udržitelného turismu v Karpatech a vyvinutí certifikačního systému pro karpatské turistické destinace.
Prioritami českého předsednictví Úmluvy jsou posílení zahrnutí Karpatské úmluvy do fondů EU a evropských makroregionálních strategií, užší spolupráce s Alpskou úmluvou, vyšší zapojení zúčastněných subjektů na regionální a lokální úrovni při zavádění Karpatské úmluvy do praxe, důraz na spolupráci na lokální, regionální a mezinárodní úrovni při ochraně karpatské krajiny a posílení pozornosti na ty problematiky, které souvisejí se zelenou infrastrukturou a zachováním ekologické konektivity.
Jindřiška Jelínková