Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2010 — 22. 6. 2010 — Zprávy-Recenze
Bohuslav Nauš
– 80 let, polovina v první bitevní linii ochrany přírody
Kritici – zejména ti mladší, podle nichž ochrana přírody u nás po většinu druhé poloviny minulého století nestála za nic – by asi byli překvapeni čilým děním šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let v jihočeském okrese, na jehož hranicích příchozí vítala u silnice tabulka státní ochrany přírody se znakem stylizované dřípatky. V okrese Prachatice totiž působila silná trojka: okresní konzervátor státní ochrany přírody Vratislav Francl, zakladatel prachatické stanice mladých ochránců přírody (s první československou školní přírodní rezervací) Aleš Záveský a okresní inspektor státní ochrany přírody Bohuslav Nauš. Ti první dva už jsou v opravdu báječné přírodě rajské (kam byli za své zásluhy určitě povoláni), Bohuslavu Naušovi jsme mohli loni na Štědrý den blahopřát k 80. narozeninám a se zpožděním tak činíme i dnes v časopise české státní ochrany přírody.
Bohuslav Nauš se narodil 24. 12. 1929 v malé vesničce Žďár v prachatickém okrese. Jako absolvent (1948) Střední průmyslové školy stavební ve Volyni pracoval až do roku 1971 na stavbách v různých částech Šumavy. Od dětství měl vřelý vztah k přírodě, a tak se v šedesátých letech stává členem aktivu dobrovolných pracovníků státní ochrany přírody při Okresním národním výboru (ONV) v Prachaticích, od roku 1971 je profesionálním pracovníkem, až se posléze stává inspektorem ochrany přírody v odboru kultury ONV tamtéž. Jsou to léta usilovné každodenní práce přímo v terénu na bitevním poli ochrany přírody: úspěšný boj o záchranu perlorodky říční na jejích lokalitách z posledních ve střední Evropě, zejména na řece Blanici, zápasy s meliorátory a při úspěších jen částečných nespočet záchranných transferů ohrožených rostlin, důkladná registrace stromů zasluhujících ochrany, jejich skupin a stromořadí na celém území okresu a péče o ně... Této práci věnuje Bohuslav Nauš přímo tvrdošíjně všechen svůj čas – ani oženit se nestačil.
Dlouhé odstavce by si pak vyžádal i stručný výčet Naušovy angažovanosti ve výchovně-vzdělávací práci na poli poznávání a ochrany přírody. Budování naučných stezek, přednášky a besedy pro občany, podniky a školy, spolupráce se správami CHKO a národního parku, muzei, školami, zejména pak se Záveského stanicí mladých ochránců přírody. Zvláště jej zajímala geologie a mineralogie, kde neobyčejnou měrou přispěl k vlastivědnému průzkumu i vzdělávání nejširší veřejnosti. Po odchodu do důchodu v roce 1989 je Bohuslav Nauš stále činným členem několika aktivů městského úřadu i dobrovolných občanských sdružení, zejména současného centra ekologické výchovy Dřípatka v Prachaticích, pokračujícího v odkazu „Pana učitele“ Aleše Záveského.
Jsou však i chvíle, kdy celoživotní láska – ochrana přírody – jako by Bohuslava Nauše skoro přestávala těšit. Příčinou je absolutní nezájem současných orgánů státní ochrany přírody v regionu o jím nabízené výsledky dlouholeté práce, zkušenosti i stále ještě se rodící podněty. Ano, tento článeček chce být nejen poděkováním bojovníku v první bitevní linii ochrany přírody, ale i výzvou pracovníkům současným, aby nezapomínali ani na minulost a kontinuitu, bez níž by dnešní snaha o zachování bohaté a krásné české přírody a krajiny nemusela být zcela úspěšná.