Podrobné vyhledávání v článcích

Vynikající trikový film režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku z roku 1955 předběhl dobu nejen nezaměnitelným výtvarným a technickým zpracováním. Snímek názorně a přitom poutavě provedl diváky geologickými obdobími vývoje Země, od mladších čtvrtohor až po prvohory. A právě otázka, v jaké geologické době se vlastně v současnosti nacházíme, zůstává dodnes předmětem místy vzrušené debaty, a to nejen mezi vědci.

V posledním z minisérie článků věnovaných právní regulaci kácení dřevin rostoucích mimo les „ve specifických situacích“ se zaměřím na vztahy relevantních ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny a zákona o pozemních komunikacích, zákona o drahách a vodního zákona. Je třeba přiznat, že jak právní úprava, tak její výklad jsou předmětem dlouhodobých diskusí a sporů, ať již na úrovni společensko-politické (to pokud jde o legislativní vývoj), nebo judikatorní a doktrinální (to pokud jde o aplikaci platné právní úpravy). Není samozřejmě vyloučeno, že správní, příp. civilní soudy ¹⁾ v konkrétním případě vysloví, resp. již vyslovily na některé otázky názory odlišné od výkladů prezentovaných v Metodickém pokynu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK (Věstník MŽP 5/2014). V situaci nejednotných názorů mezi soudy samotnými lze orgánům ochrany přírody tím víc doporučit řídit se metodickými pokyny a právními výklady Ministerstva životního prostředí.

Vzájemné provázání vyhlášek, zákonů a jejich novelizace často přinášejí nejasnosti – zejména u laické veřejnosti – například v tom, co je povoleno a co je zakázáno. To je i případ zákonné úpravy provozu plavidel se spalovacími motory na Máchově jezeře.

Značně vzrušená diskuse, vyvolaná nedávnými výstupy „nejznámější české lovkyně“ Michaely Fialové v hromadných sdělovacích prostředcích, představuje jen pokračování dlouhodobější debaty o smysluplnosti lovu ve 21. století (cf. Veselovský 1994). Nezaujatý čtenář nebo divák se nejčastěji setká s oběma krajními názory. Lov volně žijících živočichů je podle jednoho z nich barbarským zabíjením nevinných zvířat (vždycky špatně), nebo naopak propracovanou formou účinné ochrany přírody (vždycky dobře). Pro objasnění příčin letitého sporu proto neuškodí nejprve se vrátit do historie a poté si ve stručnosti představit současné názory na ochranářské aspekty zmiňované problematiky.

Český ráj představuje harmonicky utvářenou krajinu s charakteristickým reliéfem pískovcových skalních měst, prostoupených útvary neovulkanického původu, z nichž dominuje jeden z nejznámějších symbolů české krajiny – dvouvrchol Trosky. Severozápadní okraj chráněné krajinné oblasti lemuje řeka Jizera, která protéká divokými soutěskami, než se její tok uklidní v rovinách Mnichovohradišťska. Nejvyšší vrchol oblasti – 744 m n. m. vysoký Kozákov – je světově proslulým nalezištěm drahokamů (chalcedonů, achátů, jaspisů) a rájem vzduchoplavců.

V České republice se stále nachází řada oblastí, které lze považovat za pravou přírodní divočinu. Řada těchto míst již dlouhou dobu podléhá cílené ochraně, jiná zůstala zachována díky nepřístupnosti v období, kdy rozvoj turismu nabýval na intenzitě. A to je i případ některých částí naší země, které se po druhé světové válce rozkládaly v pásmu železné opony. K nejcennějším z nich patří také pás lužních lesů na soutoku řeky Dyje a Moravy. Velmi estetický krajinný ráz oblasti doplňuje řada výjimečných a specifických prvků, které dokreslují její evropský význam. Jsou to mimo jiné i nevelké ostrůvky lužních pralesů Ranšpurk a Cahnov.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

vylákání populárního lva Cecila z národního parku a jeho usmrcení poplatkovým lovcem vyvolalo po celém světě bouřlivé debaty o tom, jestli jsou příjmy z lovu ospravednitelné ochranou přírody.

Jak vyplývá ze zápisků kronikářů a objevitelů, když Kryštof Kolumbus roku 1502 jako první přistál u pobřeží Kostariky, byly vody Karibského moře mořskými želvami doslova posety. Lov těchto pozoruhodných plazů a konzumace jejich vajec byly zcela jistě od pradávna nedílnou součástí obživy místních obyvatel. K intenzivnímu lovu, v jehož důsledku početnost želvích populací postupně klesala, začalo docházet na počátku 19. století. V tomto období zakládali lovci mořských želv na pobřeží Karibského moře nové osady, které vzkvétaly právě na základě obchodu s želvími produkty.

Každá veřejnosti zpřístupněná jeskyně je vždy, méně či více, poznamenána stopami lidské činnosti. Ať už to jsou terénní úpravy, zavedení elektroinstalace, nutná technická vybavení či prvky související s bezpečností průvodců a návštěvníků. I v dobách, kdy návštěvy jeskyní nebyly organizovány, často docházelo k různým umělým zásahům. Vytvářely se otvory do stěn pro umístění loučí, byly zvětšovány průchody a budována schodiště pro snazší přístup. Pozdější změny pak souvisely s cíleným zpřístupňováním pro veřejné prohlídky. Ne vždy však byly vedeny citlivě. Často docházelo k poškození krápníkové výzdoby nebo k úpravám, které nebyly pro daný účel přiměřené.