Podrobné vyhledávání v článcích

Ztráta biodiverzity je v současnosti jedním z nejvýznamnějších negativních jevů, kterým se snaží lidská společnost čelit v oblasti ochrany přírody. Jedná se o celosvětový problém, který je dobře zdokumentován i ve střední a západní Evropě. Zastavit její pokles do roku 2020 je jedním z hlavních cílů Evropského společenství a prioritou všech 168 států, které ratifikovaly světovou Úmluvu o ochraně biologické rozmanitosti. Je to však nelehký úkol. Faktorů, které stojí za ztrátou biologické rozmanitosti, je celá řada a často působí velmi rozdílně. V řadě případů obecná ochrana ekosystémů nestačí k jejich záchraně bez bližšího zaměření na biologii konkrétních ohrožených druhů. Chceme-li tedy našim ohroženým druhům skutečně pomoci, musíme je lépe poznat.

Rozsáhlá krasová území jsou po stránce zoologické i na počátku třetího tisíciletí terra incognita. Vápencová krajina ukrývá nespočet jeskyní představujících extrémní životní prostředí se zcela zvláštními podmínkami, které se v průběhu dlouhých období neměnily. Umožnily tak zachování celé řady živočišných druhů, jež v povrchových ekosystémech nenajdeme.

Potápníci, vodomilové i čolci patří mezi ohrožené skupiny živočichů. Znalost jejich rozšíření, stavu populací, působících a ohrožujících vlivech je nezbytná pro zajištění vhodné péče jak o druhy samotné, tak o jejich stanoviště. Živolovné pasti jsou jednou z několika metod určených pro získávání těchto informací. Jsou založeny na lákání zvířat na návnadu a při jejich využívání se postupuje podle platné české legislativy.

Vydra říční (Lutra lutra) patří v ČR k silně ohroženým zvláště chráněným živočichům, chráněna je i evropskou legislativou. Zároveň však patří k tzv. konfliktním druhům, neboť může způsobovat značné škody, zejména v rybničním hospodaření. Z tohoto důvodu byl v roce 2009 zahájen Program péče pro vydru říční v ČR, který se snaží řešit ochranu vydry komplexně včetně konfliktu se zájmy rybářů. Jeho realizace je plánována na 10 let. Nedílnou součástí programu jak z hlediska sledování stavu populace, tak z hlediska hodnocení účinnosti realizovaných opatření je i detailní monitoring druhu včetně sběru a analýz uhynulých jedinců.

V roce 2000 byl zahájen projekt mapování biotopů ČR. Hlavním smyslem bylo vytvoření odborného podkladu pro navrhování evropsky významných lokalit (EVL) pro přírodní stanoviště v soustavě Natura 2000. Mapování probíhalo do roku 2004 (v roce 2005 byly některé dílčí problémy řešeny v rámci tzv. rektifikací) a jeho výsledkem je vrstva mapování biotopů ČR (dále jen VMB), která přináší celoplošnou informaci o výskytu a stavu přírodních biotopů na území naší republiky (podrobněji viz Härtel et al. 2009) a její současné využití je podstatně širší než původní účel. Data z VMB jsou využívaná zejména pracovníky veřejné správy, řadou komerčních subjektů (např. pro zpracování odborných posudků a publikací) a studenty vysokých škol. VMB je významným zdrojem nejen údajů o aktuální vegetaci ale také pramenem floristických dat, která se převádí do Nálezové databáze ochrany přírody (NDOP); zapsáno bylo již několik milionů údajů.

Koncem loňského roku se v časopise Ochrana přírody (2010) 6: 22-23 objevil velmi důležitý článek, který analyzuje současné problémy ochrany přírody ve vztahu k využívání výsledků výzkumu. Upozorňuje na nutnost existence dlouhodobé resortní koncepce výzkumu biodiverzity i na důležitost účasti ochranářských institucí na odborných aktivitách ve svěřeném území. Ze čtyř národních parků ČR měly donedávna tři zpracovanou vlastní, více či méně detailní koncepci odborných úkolů. Nyní k nim přibyl i park čtvrtý – krkonošský.

V první polovině roku 2011 bude zahájeno meziresortní připomínkové řízení k připravovanému nařízení vlády, kterým se aktualizuje národní seznam evropsky významných lokalit. Důvodem je především rozšíření způsobů jejich zajištění, vyvolané novelou zákona o ochraně přírody a krajiny, podle které již není nutné vyhlašovat veškeré evropsky významné lokality jako zvláště chráněná území.

Střevlík Ménétriésův patří mezi kriticky ohrožené zástupce brouků čeledi střevlíkovití (Carabidae),jehož význam podtrhuje zařazení do Směrnice Rady 92/43/EEC (směrnice o stanovištích) jako prio­ritní druh, respektive do červeného seznamu ohrožených druhů (Farkač, Král et Škorpík 2005).

Jde o boreoalpinní druh se třemi poddruhy. Nominotypický poddruh C. menetriesi menetriesije znám ze severovýchodního Německa (Meklenburska), Polska, severozápadního Slovenska, Běloruska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Karélie, severní a střední části evropského Ruska, Ukrajiny a ze západní Sibiře. Poddruh C. m. pacholeiz Česka, Rakouska (Horního a Dolního Rakouska) a z Německa (Saska, Bavorska). Třetí poddruh, C. m. witzgalli, žije v alpském předhůří na rakousko-německém pomezí (v severozápadním Tyrolsku, jihozápadním Bavorsku).

Havraní skála (Krkavčí skála), nacházející se při severovýchodním okraji obce Jetřichovice v národním parku České Švýcarsko, vstoupila do povědomí široké veřejnosti 22. června 2006, kdy zde vypukl obrovský požár. Příčinu se nepodařilo nikdy spolehlivě zjistit, ale skoro dva měsíce trvající sucho a vysoký pohyb návštěvníků v lokalitě, z nichž řada nerespektovala zákaz kouření, vykonaly své. Hašení požáru trvalo celý týden a podílelo se na něm postupně více než 400 lidí, povolán byl i vrtulník.