Podrobné vyhledávání v článcích

Povodí řeky Falémé, východní Senegal, vesnička Djakhaling, 20. října 1995 – expedice Českého rozhlasu naplnila hlavní cíl projektu Africká odysea, krok za krokem sledovala cestu čápa černého z hnízdiště v Brdech v České republice až do zimoviště v západní Africe. Poprvé tak byla s využitím satelitní telemetrie sledována ptačí migrace a zároveň bylo dokumentováno chování, místa zastávek a mnoho dalších aspektů průběhu tahu ptáků, protože expedice doprovázela čápici Kristýnu po zemi v automobilech a na mnoha místech cesty ji zastihla při krmení, odpočinku i při delších pauzách v migraci.

Zkušený průvodce pomalým pohybem naznačuje řidiči, aby co nejtišeji zastavil. V místech, kde řídká senegalská savana lemovaná působivými baobaby přechází v křovinatý buš, zaznamenal šramot. Stíny v hustém podrostu náhle ožívají a kolem otevřeného nákladního automobilu kráčí před zraky nadšených turistů s překvapivou elegancí stádečko jednoho z nejvzácnějších savců na této planetě – vskutku majestátních antilop Derbyho (Taurotragus derbianus). Nemalou zásluhu na tom, že se antilopí obr neocitl na stále se rozšiřujícím černém seznamu vymizelých druhů a poddruhů, mají odborníci z České republiky.

Austrálii si většina čtenářů spojuje s vyprahlou polopouští oživovanou jen občasnými stádečky klokanů, prosluněnými plážemi z bílého písku či velkoměsty, na první pohled se vším všudy přenesenými z USA. V dalších řádcích se podíváme do části Australského svazu, která se uvedené představě poněkud vymyká. Přesto si Tasmánie, ostrov u jižního pobřeží pátého kontinentu, naši pozornost bezesporu zaslouží. V následujících řádcích se o tom pokusíme čtenáře přesvědčit.