Podrobné vyhledávání v článcích

Colorado, geograficky nejrozmanitější stát USA, zahrnuje velmi rozdílné krajinné typy. Nedozírné Velké pláně (Great Plains), které se rozprostírají na východě, přecházejí na západě v kolosální hradbu Skalnatých hor (Rocky Mountains) s nejvyšší horou Mount Elbert, jež dosahuje nadmořské výšky 4 401 m. Zatímco sever pokrývají zelená údolí, která ještě v 19. století využívali indiáni pro letní lov zvěře, na jihojihozápadě Colorada začíná Coloradská plošina (Colorado Plateau). Neskutečná krajina hlubokých kaňonů a tabulových hor, s ohromnou plošnou denudací a hloubkovou erozí trvající 20 miliónů let, zasahuje na území čtyř států – Colorado, Utah, Arizona a Nové Mexiko. Oblast, kde se potkávají hranice těchto států, dnes známá pod jménem „Čtyřmezí“ či region Čtyř rohů (Four Corners Region), se v letech
600–1 300 n. l. stala domovem původních indiánských kmenů amerického jihozápadu – pueblanských předků, tzv. košíkářů. Jejich nejzachovalejší a nejpůsobivější stavby pod skalními výklenky a převisy ukrývá národní park Mesa Verde. Jde o jediný park ve Spojených státech, který byl zřízen na ochranu lidských výtvorů již v roce 1906 prezidentem Theodorem Rooseveltem. O sedmdesát let později byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Severní Teritorium, to je ta nejtypičtější Austrálie – taková, jakou si většina lidí představuje. Tady se nachází Rudé srdce Austrálie, právě tady najdeme vyprahlé savany, polopouště a pouště, kterým dominuje neskutečný monolit Uluru spolu s dalšími podobně bizarními červenými skalními masivy.

Lstivý, úskočný, chytrý jako liška… Lišky nechají málokoho chladným, vzbuzují emoce, ať už pozitivní – svým huňatým kožichem a šelmí hravostí, či negativní – působením hospodářské ujmy nebo šířením nemocí. Nejznámější a celosvětově nejrozšířenější je liška obecná (Vulpes vulpes), běžná i v České republice. Nejotužilejší z lišek je bez debat liška polární (Vulpes lagopus). V dalších řádcích se proto podrobněji zaměříme na bionomii této méně známé lišky na Islandu.

Prvního ledna letošního roku byl v Bádensku­‑Würtembersku vyhlášen již 15. národní park v Německu. Se svým podílem 39% procent patří Bádensko-Würtembersko u našich sousedů k lesnatějším oblastem. Zároveň se jedná o zemi, kde je vysoký podíl obecních a soukromých lesů (38 % obecní a městské lesy, dalších 37% je v rukou 260 000 (!) soukromých vlastníků a zbylých 24 % je v rukou spolkového státu BW), ale i velká tradice soukromého vlastnictví a šetrného, konzervativního a pilného hospodaření. I proto se apelu na nutnost úspor a dodržování přísného režimu, který v rámci evropské krize zastává kancléřka Merkelová, říká poněkud posměšně „přístup švábské hospodyňky“. Tam, kde má tento pojem své kořeny se poslední tři roky intenzivně diskutovalo o nutnosti, smyslu a možnostech, jak vyhlásit národní park (NP).

Během vzmachu pronásledování nevítaných potravních konkurentů byl v roce 1926 člověkem zabit poslední puštík bělavý (Strix uralensis) na české straně Šumavy. Stalo se tak přesto, že jeho hlavní kořistí jsou myši. Tak jsme na dlouhou dobu přišli o druhou největší evropskou sovu, již potkal stejný osud jako předtím i rysa, medvěda a vlka. Může se puštík bělavý do střední Evropy ještě vrátit?

Pestrost životních forem a prostředí jakoby se v Bolívii utrhla z řetězu. Sahá od amazonských nížin po andské velehory, z dusného pralesa po dechberoucí punu. Nedostupnost mnoha unikátních oblastí zůstává skvělým nástrojem jejich ochrany. Zatím. Návštěvnost sice stoupá, ale poutníka trochu překvapí, že v řídkých příbytcích chladného altiplana zcela chybí izolace i topení. Navíc k charakteru krajiny patří prašné silnice průjezdné jen terénními vozy, a to pouze po část roku. Bolívie však nespoléhá jen na tuto přirozenou ochranu a o národní parky, rezervace a další chráněná území pečuje. Stačí nahlédnout na stránky SERNAP – Servicio Nacional de Areas Protegidas.

Čína je zemí mnoha nej. Rozlohou je sice až čtvrtá největší, ale pokud jde o počet obyvatel, jednoznačně vede a první místo zřejmě brzy obsadí, i pokud jde o absolutní velikost hospodářství vyjádřenou hrubým domácím produktem. Přímo před očima se mění z rozvojové země v planetární velmoc, protože tempo výstavby celých městských čtvrtí, dálnic a železnic nemá jinde obdobu. Zvedá se i životní úroveň obyvatel, ale ruku v ruce s tím jde zvyšující se tlak na zbývající přírodu, která samozřejmě trpí. Při naší loňské cestě do této země jsme ale měli možnost nahlédnout trošku pod pokličku zpravodajských klišé a na několika příkladech se přesvědčit, že to s tamní ochranou přírody není vždy úplně špatné.

Chráněná území v jižní a východní Africe neproslavila ani tak krása tamější krajiny, jako pestrá a stále ještě početná společenstva volně žijících živočichů. Jména jako Serengeti, Masai Mara nebo Kruger dobře znají milovníci přírody doslova po celém světě. Oblast kolem řeky Tsavo v jihovýchodní Keni představuje z tohoto pohledu výjimku. Návštěvníkům může nabídnout nezapomenutelné scenérie, doplněné překvapivě pestrou mozaikou rozmanitého prostředí. Tsavo se ale do povědomí veřejnosti dostalo také díky zvířatům, i když nejdříve ne úplně žádoucím způsobem.

Situace nosorožců ve volné přírodě je nejhorší za poslední desítky let. V Jihoafrické republice jich bylo jen za loňský rok upytlačeno víc než tisíc a desítky dalších byly zavražděny v ostatních afrických zemích. Asijští nosorožci jsou na tom podobně - i oni jsou častým terčem pytláků. Ve snahách o záchranu nosorožců se angažují i české instituce, především ZOO Dvůr Králové nad Labem.