Podrobné vyhledávání v článcích

V naší krajině, tolik pozměněné civilizací, zůstalo málo zachovaných objektů neporušené přírody. Zvláštní pozornost poutají po dlouhá léta zbytky přírodních lesů, ne vždy správně označované jako pralesy. Zejména Boubínský prales je pevně zakotven v kulturním povědomí národa. Přírodní lesy mají především mimořádnou přírodovědnou a společenskou hodnotu. Ta stoupá s hloubkou jejich vědeckého poznání. Ve 2. polovině 20. století studovali naše vybrané objekty J. Chmelař, J. Řehák a M. Vyskot. Nejvíce se tomuto studiu věnoval Eduard Průša, který své bohaté poznatky uspořádal do monografie (Die böhmischen und mährischen Urwälder, Academia 1985).

V závěru roku 2012 vydalo Ministerstvo životního prostředí obsáhlou publikaci autorů Stanislava Vacka, Petra Mouchy a dvaceti dalších spolupracovníků Je určena pracovníkům v ochraně přírody, školám i široké veřejnosti. Má 896 stran, 526 obrázků, 213 tabulek a dvě přílohy.

Profesor Stanislav Komárek je biolog (původní specializací entomolog), historik biologie, filozof a autor četných svébytných, čtivých esejů, tří románů s esejistickými prvky a několika básnických sbírek. Přednáší na Přírodovědecké i Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, jeho hlavními tématy jsou dějiny biologie, vztah přírody a kultury, humánní etologie, biologická estetika a teoretické dílo švýcarského biologa Adolfa Portmanna. Podnětné úvahy k naší každodennosti i k civilizačnímu vývoji publikuje na svém blogu a na stránkách českých periodik. Především v rámci svých rozborů vztahu přírody a kultury nenechává stranou ani otázku ochrany přírody.

Od poloviny sedmdesátých let až do roku 1990 sužovala Libanon občanská válka mezi křesťanským a muslimským obyvatelstvem. Přesto během ní vzniklo nejen Ministerstvo životního prostředí, ale začala se rodit i některá chráněná území. Do současné doby zde však nebyl vyhlášen žádný národní park.

Letní olympijské hry a Světový kongres ochrany přírody mají překvapivě mnoho společného. Konají se ve stejném roce a jsou bezesporu celosvětovou událostí, která ovlivní příslušný obor na další čtyři roky. Obě události spojuje i skutečnost, že se jich účastní tisíce zájemců. Tímto podobenstvím zahájil V. světový kongres ochrany přírody, který se uskutečnil 6.–15. září 2012, Ašok Chošla, indický fyzik zaměřený na problematiku životního prostředí a odstupující prezident pořádající organizace – Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN).

V Beskydech existuje silná tradice poznávací turistiky, ať už jde o organizované skupiny (senioři, školy v přírodě, letní tábory), nebo o „pouhé“ milovníky a pozorovatele přírody. Mnozí by o horách rádi věděli více, než jsou schopni najít v knihách, mapách či na internetu.

V každoroční kampani Pták rokupředstavila Česká společnost ornitologická (ČSO) široké veřejnosti druhy avifauny České republiky, přibližující konkrétní problémy ochrany přírody a krajiny. Po více než dvou desetiletích došlo i v této tradiční celostátní akci k výrazné změně.

V letech 2011 a 2012 zorganizovala Správa CHKO Labské pískovce podrobný monitoring modrásků bahenního a jílového s navazujícím botanickým, myrmekologickým a hydropedologickým výzkumem na loukách v povodí Jílovského potoka v CHKO Labské pískovce. S jeho průběhem a výsledky seznamuje následující článek.

Na základě vyhlášky č. 393/2012 Sb., jíž se mění vyhláška č. 395/1992 Sb. (dále jen vyhláška), kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, (dále jen ZOPK), došlo ke zrušení slov „kormorán velký – Phalacrocorax carbo“ v příloze č. III vyhlášky, čímž byl vyškrtnut kormorán velký z kategorie „ohrožený“ v seznamu zvláště chráněných živočichů. S účinností od 1. dubna 2013 tak přestal být zvláště chráněným živočichem podle ZOPK. Vyškrtnutí ze seznamu zvláště chráněných druhů neznamená, že by již nebyl v české přírodě chráněn, stále se na něj vztahuje tzv. obecná ochrana volně žijících živočichů ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 a ochrana volně žijících ptáků ve smyslu ustanovení § 5a odst. 1 ZOPK.

Určitá forma standardizace pojmů a postupů je více či méně zakotvena v mnoha oborech lidské činnosti, zejména v těch případech, kdy se jedná o průniková témata a je potřeba nalézt společnou řeč mezi jednotlivými odbornostmi. Nejinak tomu je i v ochraně přírody a krajiny, kde se často setkáváme s řadou činností, které mají přesah do dalších navazujících oborů (péče o zeleň, krajinářství, péče o chráněná území, stavebnictví apod.). Potřeba „mluvit stejným jazykem“ při komunikaci mezi jednotlivými subjekty vedla Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR k zahájení prací na tvorbě standardů péče o přírodu a krajinu.