Podrobné vyhledávání v článcích

Trojka patří mezi čísla s nejsilnější symbolikou.
Ani dobrý film by neměl mít víc než tři díly, ani atlet nemá víc než tři pokusy. Prostě do třetice všeho dobrého. Překračování této hranice je poněkud opovážlivé a vyžaduje dobré důvody. Lze se ovšem domnívat, že v případě představení nejcennějších chráněných území Bílých Karpat je tato podmínka splněna měrou vrchovatou.

Národní přírodní rezervace Zahrady pod Hájem v Bílých Karpatech je jedním z nejvýstižnějších vyjádření myšlenky harmonického spolupůsobení přírody a člověka. Lidské a přírodní vlivy se tu na různých místech prolínají v rozličných vzájemných poměrech a podobách. I sám název odkazuje na zvláštní kulturně-přírodní prostředí, na němž se výrazně podílí člověk. Je až absurdní, jak jsou zde kulturní hodnoty, které stářím přesahují většinu českých architektonických památek, viditelné skrze jedinečnost a půvab drahocenné přírody tohoto území. Opěvované území o celkové rozloze 162 ha najdeme na západních úbočích kopce Háj (573 m) nad obcí Velká nad Veličkou, v nadmořské výšce 300–480 m n. m. Jako státní přírodní rezervace bylo vyhlášeno v roce 1987.

Národní přírodní rezervace Ransko se nachází asi 1 km od města Ždírec nad Doubravou. Byla vyhlášena v roce 1997 a svojí rozlohou 695,4 ha představuje největší maloplošné zvláště chráněné území v CHKO Žďárské vrchy. V letech 2013 a 2014 zde bylo zaznamenáno rozsáhlé hynutí jasanů vlivem nákazy houbovým patogenem Hymenoscyphus fraxineus a následným plošným odumíráním celých porostních skupin. Orgány ochrany přírody a vlastníci tak stojí před těžkým úkolem situaci stabilizovat a zabezpečit tak příznivý stav předmětů ochrany NPR Ransko.

Východní moravské pohraničí bývalo v minulých staletích krajem velice neklidným. Nejprve vpády Turků, kuruců a jiných nájezdníků, později pro změnu zbojnické bandy. Lidové písně a pověsti jsou jich plné. Některé místní názvy dávné vzpomínky jen potvrzují a tato doba dala jméno i jednomu z nejkrásnějších území Bílých Karpat, které letos slaví 30. výročí zákonné ochrany – národní přírodní rezervaci Porážky. Podle jedné z pověstí tady uherští zbojníci přepadli kupce, ukradli mu vola a na místě jej porazili a upekli…

Když jsem před pěti lety na stránkách tohoto časopisu připomínal dvacetiletou historii zákona o ochraně přírody a krajiny, věru jsem netušil, že o pět let později budu mít příležitost se k tématu vrátit. Na jednu stranu jistě radostná událost, zákon trvá dál, na druhou stranu dilema – jak napsat článek, který se nebude opakovat. Nuže nebudu již příliš vzpomínat na okolnosti jeho přijetí ať už odborné, personální, či právní. Ty jsem víceméně jako pamětník a aktér tehdejších dějů popsal před pěti lety. Budu si spíše klást otázky. Například co jsme ze zákona za dobu jeho trvání poztráceli, co naopak získali. Jak se proměnil za dobu své platnosti v podstatných souvislostech. Co aktuálního, z hlediska jeho obsahu, je na obzoru.

Od vzniku CHKO Poodří uplynulo 25 let. Za čtvrtstoletí se leccos změnilo – jednak v území samotném, ale také v podmínkách hospodaření, legislativě, přístupu veřejnosti… O území už také daleko více víme. Postupně se ukázalo, že původně stanovená pravidla pro ochranu území již nevyhovují současným potřebám. Několik posledních let se proto s velkým úsilím pracovalo na přípravě nového výnosu o CHKO. V letošním roce bylo vše dokončeno. Od 1. března byla CHKO Poodří vymezena v nových hranicích, nová je i její zonace.

Mezi lidskými výtvory zdá se umělecké dílo přímo pravzorem záměrné tvorby, říká ve své klasické studii Jan Mukařovský. Ačkoli sám zmiňuje pouze rozdíl mezi tvorbou uměleckou a praktickou, vyvstává zde možnost srovnání záměrného tvoření člověka a přírody. Pro mnohé se zdá jasné, že člověk dokáže tvořit a řídit vše nejlépe. O tom, že se však tvorba člověka dostává s přírodou do stále vážnějšího konfliktu, se lze zejména v posledním desetiletí přesvědčit čím dál častěji.

Moravský kras je naší největší a nejvýznamnější krasovou oblastí. Území tvořené devonskými vápenci prodělalo dlouhodobý geologický vývoj. Je v něm vyvinuto množství povrchových a podzemních jevů, evidována je zde téměř polovina krasových jeskyní z celé České republiky. V posledních staletích vzhled krajiny ovlivňovala činnost člověka. Díky archivu více než sto let starých fotografií můžeme srovnávat, jak se změnila tvář Moravského krasu za toto nepatrné období jeho existence.