Podrobné vyhledávání v článcích

Prokleté hory (Prokletije), nejvyšší část Dinárských hor, se nacházejí na území hned tří států – Černé Hory, Albánie a Kosova. Na jihu pohoří na území Albánie leží Národní park Thethi, vyhlášený v roce 1966 na ploše 26,3 km², a Národní park Údolí řeky Valbonës, ustavený o třicet let později na rozloze 80 km². Na černohorské straně se připravuje zřízení Národního parku Prokletije a uvažuje se i o ochraně celého pohoří včetně kosovské části v rámci trilaterálního Balkánského mírového parku.

T urecko je jedním z oblíbených turistických cílů, kam směřují mi­liony lidí, Čechy nevyjímaje (v roce 2009 Turecko navštívilo 27,3 mil. turistů). Jednou z největších turistických atrakcí je Pamukkale, svah pokrytý sněhově bílým travertinem, který připomíná kopec nebo hrad bavlny. Nachází se v jihozápadní části Turecka, asi 17 km od města Denizli, které je správním střediskem provincie stejného jména. Návštěvníci mnohdy netuší, že bavlněný zámek, jak by se dal turecký název přeložit, prošel neobyčejně složitým vývojem, paradoxně výraznějším až poté, kdy byl objeven a využíván člověkem. Pro ty, kteří ještě tento přírodní výtvor nenavštívili, pár vět na vysvětlenou.

Cílem následujícího příspěvku není komplexní shrnutí uvedené problematiky ve všech zpřístupněných jeskyních celého Německa, spíše jen zachycení několika zajímavých poznatků z každoroční studijní cesty pracovníků Správy jeskyní ČR v září 2009 do vybraných zpřístupněných jeskyní Spolkové republiky Německo, která tentokrát nesla podtitul Sádrovcové a medvědí jeskyně Německa.

Na Blízkém východě se ochrana přírody začala rozvíjet až ve druhé polovině 20. století. Jedním z nejstarších velkoplošných chráněných území, uvedených z této oblasti na světovém seznamu OSN, je Wadi Rum ve státě s oficálním názvem Jordánské hášimovské království. Wadi Rum proslul i pobytem (v roce 1917) anglického vůdce arabských vzbouřenců proti turecké nadvládě Thomase Edwarda Lawrence – slavného Lawrence z Arábie.

Blízkost mohutného vodního toku Dunaje předurčila území rumunského Banátu k tomu, aby se stalo významnou evropskou dopravní a kulturní křižovatkou. Různorodá a bohatá mozaika přírodních podmínek byla významným předpokladem pro význačné starověké osídlení. Reliéf terénu a geologické podloží (zejména vápencové) taktéž podmínilo místy značnou bohatost půd lesních ekosystémů v okolí obce Svatá Helena (Sfanta Elena).

Žádný milovník přírody, který zavítá do subtropického jihozápadního Španělska, si jistě nenechá ujít návštěvu proslulého Národního parku Doñana. Chráněné území vyhlášené v roce 1969 leží v ústí řeky Guadalquivir do moře a zabírá 543 km². Oblast dostala jméno po vévodkyni doně Aně de Silva y Mendoza. Výstřední aristokratka v deltě řeky zbudovala sídlo připomínající spíše poustevnu než přepychový palác. Národní park nevděčí za svůj vznik předvídavosti státních úřadů, ale mezinárodní nevládní organizaci. Dnešní Světový fond na ochranu přírody (WWF International) totiž ještě jako nadace IUCN – Mezinárodní unie na ochranu přírody vykoupil v roce 1963 od soukromých majitelů část zdejších bažin.

Přestože s necelými třemi sty tisíci čtverečními kilometry se Ekvádor řadí mezi nejmenší jihoamerické země, jeho přírodní poměry patří mezi nejpestřejší na zeměkouli. Najdeme tu více než 20 000 druhů rostlin (pro srovnání – v celé Severní Americe je jich okolo 17 000). Patnácti stům ptačích druhů může konkurovat pouze nesrovnatelně větší Brazílie a Kolumbie, která je z hlediska počtu druhů na jednotku plochy vůbec nejbohatší zemí světa.

Vrcholná globální reprezentace si uvědomila vážnost hrozby důsledku změny klimatu už před téměř 20 lety. V rámci Summitu Země, Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992, byla uzavřena Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC). Její signatáři – a v současné době je to více než 180 zemí – se zavázali „zabránit antropogenně vyvolané nepříznivé změně klimatu“.

Biodiverzita Madagaskaru je zcela unikátní, stejně zásadní je však i její ohrožení. Bez nadsázky platí, že Madagaskar je testem naší civilizace, zda je schopna zabránit zničení zbytků primárních ekosystémů na světě, a mnohé nasvědčuje tomu, že to nedokáže. K vážným rizikům patří skutečnost, že Madagaskar je přes značné surovinové bohatství třetí nejchudší zemí světa s velkým podílem primitivních forem obživy.

Vseverozápadní Itálii v Ligurských Alpách (oblast Piemonte), nedaleko městečka Cuneo se nachází jeskyně Grotta di Bossea. Na pozvání vedoucího laboratoře doktora Guida Peana navštívili v září 2009 pracovníci Správy jeskyní ČR tuto po mnoha stránkách zajímavou jeskyni, kde provedli orientační mineralogický průzkum a seznámili se s místní speleolaboratoří.