Podrobné vyhledávání v článcích

Právní předpisy

Nařízení vlády č. 52/2023 Sb. ze dne 22. února 2023, kterým se mění nařízení vlády č. 307/2014 Sb., o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů, ve znění pozdějších předpisů

Změny se týkají aktualizace odkazů na strategické dokumenty Evropské unie v této oblasti a také zpřesnění definic pojmů pro účely evidence. 

Účinnost zčásti 1. 3. 2023, zčásti 1. 1. 2024

Nařízení vlády č. 61/2023 Sb. ze dne 1. března 2023 o stanovení podmínek provádění opatření pro oblasti s přírodními omezeními 

Toto nařízení upravuje, v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a v souladu se Strategickým plánem Společné zemědělské politiky Evropské unie v České republice, podmínky poskytování dotací pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními. Seznam těchto oblastí je obsažen v tabulkové příloze č. 1 nařízení. Předpis obsahuje také výčet druhů rychle rostoucích dřevin a jejich kříženců pěstovaných ve výmladkových plantážích v České republice s uvedením maximální délky jejich sklizňového cyklu (příloha č. 2) a přepočítávací koeficienty hospodářských zvířat na velké dobytčí jednotky (příloha č. 3).

Účinnost 1. 4. 2023

Nařízení vlády č. 62/2023 Sb. ze dne 1. března 2023 o stanovení podmínek provádění opatření Natura 2000 na zemědělské půdě

Toto nařízení upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a v souladu se Strategickým plánem Společné zemědělské politiky Evropské unie v České republice, podmínky provádění opatření „Natura 2000“ na zemědělské půdě. Nařízení definuje oblasti „Natura 2000“ (odlišně než tradičně uváděné EVL a PO), okruh potenciálních žadatelů o dotace a podmínky poskytování dotací.

Účinnost 1. 4. 2023

Nařízení vlády č. 63/2023 Sb. ze dne 1. března 2023 o stanovení podmínek provádění opatření pro zalesňování zemědělské půdy

Toto nařízení upravuje, v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a v souladu se Strategickým plánem Společné zemědělské politiky Evropské unie v České republice, podmínky provádění opatření pro zalesňování zemědělské půdy a možnosti čerpání dotací na tento stanovený účel. Přílohou nařízení je tabulkový přehled jednotlivých druhů lesních dřevin, příslušných cílových hospodářských souborů a minimální počet jedinců na 1 ha při zalesňování.

Účinnost 1. 4. 2023

Judikatura Česká republika:

Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné, která se dopustila přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku tím, že jiné osobě zadala vyjmutí velkých kamenů z mokřadní louky a její následnou úpravu, přičemž věděla, že se zde nachází ohrožený druh rostliny prstnatec májový, tzn. druh zákonem zvláště chráněný.

Obviněná se proti rozsudku okresního soudu bránila odvoláním u Krajského soudu v Praze, který znovu rozhodl tak, že obviněnou odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, a uložil jí peněžitý trest v počtu 90 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč. 

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2023, č. j. 30 A 1/2021 – 195 

Biologické centrum AV ČR (veřejná výzkumná instituce mj. v oblasti aplikované entomologie, ekologie a ochrany přírody) usilovalo u krajského úřadu o zařazení svého lesního pozemku do kategorie lesů zvláštního určení za účelem zachování biologické rozmanitosti pozemku. Krajský úřad však žádost zamítl se závěrem, že pozemek nedisponuje vyšší mírou biologické rozmanitosti, a proto u něj převládá veřejný zájem na zachování produkční funkce. Odvolání žadatele proti tomuto rozhodnutí Ministerstvo zemědělství zamítlo, obrátil se proto na krajský soud. V žalobě uvedl, že mu je, jakožto vlastníkovi pozemku, bráněno optimálně naplňovat mimoprodukční funkce vztahující se k ochraně přírodní rozmanitosti. Tímto je mj. znemožňováno i jeho právo podílet se na ochraně přírody, neboť ta má být ze zákona zajišťována také fyzickými a právnickými osobami, a to i prostřednictvím vědeckého bádání přímo v terénu. Produkční funkce lesů by dle žalobce neměla být upřednostňována nad funkcí mimoprodukční, na níž je v dnešní době, zejména v souvislost s úbytkem biodiverzity, veřejný zájem. 

Krajský soud konstatoval, že správní orgány při rozhodování podle § 8 odst. 2 písm. f) lesního zákona vycházely z předpokladu, že je pro zařazení lesa do kategorie lesů zvláštního určení rozhodující stav existující v době rozhodování o žádosti. Takový výklad lesního zákona však podle soudu neobstojí, neboť zákon nijak nebrání zařadit do lesů zvláštního určení i takové lesy, u nichž ke zlepšení životního prostředí dojde teprve v budoucnu. 

Soud dále uvedl, že chápe obavu žalovaného, že by zahrnutí lesa s průměrnou biologickou rozmanitostí mezi lesy zvláštního určení potřebné pro zachování biologické rozmanitosti pouze na základě žádosti odůvodněné plánovaným záměrem vlastníka podporovat biologickou rozmanitost mohlo v budoucnu vést k dalším sporům o zařazování lesů do kategorie lesů zvláštního určení. To však dle soudu neznamená, že by nemělo být vyhověno žádosti, která je založena na uvěřitelných a oprávněných důvodech doložených žádostí o dotaci a s ní spojeným projektem na podporu biologické rozmanitosti. Soud se pro-to ztotožnil s argumentací žalobce, že pro zařazení lesa do kategorie lesů zvláštního určení nemusí být rozhodující pouze stav existující v době podání žádosti o změnu kategorizace lesů.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, č. j. 22 Cdo 3552/2021-688 

Spoluvlastníci soukromého pozemku vedli letitý spor s obcí Chlumec nad Cidlinou, vlastníkem dřevin, ohledně obtěžování tzv. imisemi (tj. spadem listí atd. ze stromů javoru mléče, přičemž koruny tří javorů výrazně přesahují nad pozemek soukromých vlastníků). 

Okresní soud nejprve uložil obci povinnost zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobců jakýmikoliv imisemi; množství imisí zhodnotil jako zcela nepřiměřené místním poměrům a zároveň podstatně omezující žalobce v jejich obvyklém užívání nemovitostí. Během odvolacího řízení před krajským soudem bylo také rozhodováno ve správním řízení o možnosti pokácení předmětných stromů, které nicméně nebylo povoleno, neboť k němu nebyl shledán závažný důvod. 

Odvolací soud zvažoval hledisko pro stanovení míry imisí přiměřené místním poměrům (např. množství shrabaného listí z pozemku žalobců za určité období ve srovnání s jinými obdobnými lokalitami) a rozhodl, že žalovaný má pozemek žalobců pravidelně uklízet. Dovolací soud, kterému byl případ následně předložen, ale uzavřel, že odvolací soud nebyl oprávněn žalovanému (tj. obci) závazně stanovit konkrétní způsob, jakým má dostát uložené povinnosti zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobců. Napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 

V dané věci je podle názoru dovolacího soudu nutné zohlednit, že imise jsou působeny stromy jakožto významným krajinotvorným prvkem; jde v zásadě o důsledky přírodních procesů, byť přičitatelné vlastníkovi pozemku, na kterém se stromy nacházejí. V dané věci se preventivní postupy, které by bránily imisnímu obtěžování, zjevně vyčerpaly. Byť dovolací soud v minulosti výjimečně připustil, že lze povinnost vyplývající z rozhodnutí o negatorní imisní žalobě splnit i neprodleným úklidem spadaného listí, je v poměrech dané věci zřejmé, že ani toto řešení mezi účastníky není funkční. 

Jestliže pak v dané věci nelze vysledovat žádné jiné řešení, které by rozumným a spravedlivým způsobem uspořádalo právní poměry účastníků, zastává dovolací soud názor, že v tomto zcela výjimečném a atypickém případě lze uvažovat o řešení, jež bude spočívat ve finanční kompenzaci bez ohledu na to, že s ním úprava § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výslovně nepočítá. Dovolací soud rovněž navrhl, aby se sporné strany obrátily na mediátora. 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. března 2023, č. j. 5 As 321/2021 – 45 

Nejvyšší správní soudu dal v tomto případě za pravdu správním orgánům (MŽP a Správě NP Šumava), které pokutovaly přestupkové jednání na území náležejícím do CHKO Šumava. Jednalo se o přestupky podle § 87 odst. 1 písm. a), dle § 87 odst. 3 písm. a), § 87 odst. 3 písm. n) a § 87 odst. 2 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb. („ZOPK“), kterých se pachatel dopustil tím, že prováděl a řídil stavební a výkopové práce a rozsáhlé terénní úpravy. Podle § 86 odst. 1 ZOPK byly pachateli uloženy podmínky pro vrácení některých pozemků do původního stavu, mj. odstranit zemní val a zasypat větší vodní nádrž, a uloženo několik náhradních opatření. 

Soud uvedl, že stavba umělého jezera takových rozměrů v CHKO a navršení vysokého valu, jenž rovněž absolutně nezapadá do okolní krajiny, ale pouze utváří soukromí uvnitř zbudovaného „resortu“ stěžovatele (který byl navíc z velké části realizován bez jakéhokoli povolení), je zcela nepřijatelné, a opatření přijatá správními orgány se v tomto světle jeví jako naprosto minimální, aby se dalo hovořit o ochraně zájmů přírody a jejích cenných specifik vč. modelace krajiny a krajinného rázu ve zvláště chráněném území.     

Soud zároveň zdůraznil, že v řízení podle § 86 ZOPK není povinnost uvedení do původního stavu ukládána správním orgánem, nýbrž vyplývá přímo ze zákona. Proto i výrok správního rozhodnutí obsahuje pouze posouzení, zda je uvedení poškozených pozemků do původního stavu možné a účelné, a podmínky jejich obnovy, popř. podmínky náhradních opatření v situaci, kdy uvedení do původního stavu není možné nebo účelné. Ve výroku proto není třeba konstatovat dané porušení a stanovovat povinnost vzniklou ze zákona; zcela tak postačuje, když je dané porušení popsáno v odůvodnění. Poškození přírody je tedy v tomto ohledu do jisté míry objektivní skutečností, kterou správní orgán pouze popisuje, a vlastní posouzení činí pouze k rozsahu a charakteru nedovoleného zásahu. 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. února 2023, č. j. 9 As 116/2022 – 166 

V tomto řízení musel soud posoudit otázku, zda žalovaní, tj. vybraná ministerstva a vláda, postupovali protiprávně tím, že nepřijali dostatečná opatření, jimiž by v reakci na klimatickou změnu poměrně snížili emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990. 
Na uvedenou otázku odpověděl soud záporně. Česká republika totiž v oblasti sjednávání závazků plynoucích z mezinárodního klimatického práva jedná kolektivně v rámci Evropské unie, která sice přijala v roce 2020 kolektivní závazek snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990, dosud ovšem nedošlo k závaznému „rozpočítání“ tohoto kolektivního závazku mezi jednotlivé členské státy v těch sektorech, v nichž je takové rozpočítání možné. Odporovalo by zdrženlivosti soudní moci, pokud by správní soudy vstupovaly již nyní do politických a legislativních procesů dosud probíhajících na unijní úrovni s kategorickými závěry o tom, jak má vypadat individualizovaný závazek ČR. Takový závěr nelze opřít ani o mezinárodní či ústavní garance lidských práv, a to zejména z důvodu jejich obecnosti. 

Další dokumenty: 

Sdělení sekce ochrany přírody a krajiny MŽP o stanovení proměnných veličin vzorců obsažených v příloze č. 3 vyhlášky č. 432/2005 Sb. ze dne 18. října 2005, kterou se stanoví podmínky a způsob poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením zemědělského hospodaření, vzor a náležitosti uplatnění nároku.

(Věstník MŽP, XXXIII, únor 2023, částka 2, č. j. MZP/2023/080/127)

Souhrny doporučených opatření pro evropsky významné lokality a ptačí oblasti schválené Ministerstvem životního prostředí dne 8. 3. 2023 pod č. j. MZP/2023/630/551:
2278 PO Libavá (projekt SDO II)
2290 PO Údolí Otavy a Vltavy
2302 PO Králický Sněžník (projekt SDO II)
3321 EVL Chřiby (projekt SDO II)

(Příslušný Věstník MŽP za měsíc březen 2023 doposud nebyl vydán; dokumenty jsou dostupné na Ústředním seznamu ochrany přírody z http://drusop.nature.cz ) 

Závěr poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu a správnímu trestání ze dne 25. 11. 2022, č. 181/2022, týkající se běhu lhůty pro vydání závazného stanoviska v případě změny nebo doplnění žádosti o jeho vydání: 

„V případě změny nebo doplnění žádosti o vydání závazného stanoviska začne běžet nová lhůta pro vydání závazného stanoviska stanovená v § 149 odst. 4 správního řádu.“ (dostupné z http://www.mvcr.cz)

Aktuality sestavuje Samostatné právní oddělení pro veřejnou správu AOPK ČR, kontakt: olga.svobodova@nature.cz     ■

Soutok Moravy a Dyje je největším komplexem lužních lesů ve střední Evropě. Programové prohlášení vlády počítá s velkoplošnou ochranou této jedinečné krajiny se sítí slepých říčních ramen, meandrů, mokřadů, tůní a vlhkých luk se solitérními prastarými duby a lesy s bohatou biodiverzitou. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR začala z pověření MŽP seznamovat obce, významné hospodářské subjekty, místní instituce a organizace s návrhem vymezení chráněné krajinné oblasti Soutok, její zonace a bližších ochranných podmínek.