Podrobné vyhledávání v článcích

Ve dnech 2.–3. dubna 2022 proběhla v Univerzitním kampusu Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích dva a půl roku odkládaná konference České botanické společnosti s názvem Velkoplošná ochrana a obnova biodiverzity. Akce byla uspořádána ve spolupráci se Slovenskou botanickou společností, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Masarykovou univerzitou.

Historie objevování podzemí v podkrkonošské obci Poniklá ale začala daleko dříve. Na to, že se zde nacházejí volné dutiny, přišli jako první staří horníci, kteří na tzv. ponikelských horách těžili železnou rudu. Ruda byla zpracovávána v železárně vybudované Janem Nepomukem Arnoštem z Harrachu v roce 1754 v Horní Sytové – Arnoštově. Zprávy o dutinách v ponikelském podzemí se zachovaly díky práci arnoštovského šichtmistra Jana Hohnheisera (nejvyšší úředník hamru odpovídající vrchnosti za jeho provoz, hospodárnost a kvalitu výroby). Ten po 25 letech působení ve vedení hamru sepsal v roce 1820 historii všech dolů, které do huti dodávaly rudy. Mezi nimi byl i ponikelský Martinův důl (otevřený v roce 1803). Zde Hohnheiser uvádí: „… na dole byly často objevovány dutiny velikosti světnic, v nichž je tah větrů natolik silný, že často zhasíná lampy“. Dále vyvozuje možnost jejich propojení s povrchem: „Existuje domněnka, že tento vchod musí být někde v údolí, protože za deštivého počasí na jedné louce tryská voda rovně do výšky jako vodotrysk.“ Existenci krasu připomíná i samotný název obce Poniklá, který mohl vzniknout podle termínu „ponikat“. Jevu na místním potoce, jehož vody se místy zcela ztrácejí a opět se objevují ve vývěrech níže v údolí.

Sčítání netopýrů na zimovištích představuje, díky masovému zapojení sčitatelů, patrně druhý největší projekt tohoto typu, hned po sčítání různých druhů ptáků ČR (Anděra & Gaisler 2012). Projekt zimního monitoringu má už přibližně padesátiletou tradici a řadí se k nejdelším svého druhu v Evropě. Tato dlouhodobá škála údajů nedává sice informaci o absolutním množství u nás žijících netopýrů, ale neocenitelnou hodnotu mají zjištěné trendy. Nicméně je třeba zdůraznit, že zmíněný projekt pokrývá pouze netopýry, kteří pravidelně zimují v podzemí, což je menší polovina u nás žijících druhů (Anděra 2014).

Na  mezinárodní  konferenci  panevropské Federace chráněných území Evropy EUROPARC v rakouském Pamhagenu u Neziderského jezera se dostalo začátkem května 2022 významného ocenění správám našich národních parků a jejich přeshraničním protějškům. Partnerské národní parky Podyjí a Thayatal (Rakousko), Šumava a Bavorský les (Německo) a Krkonoše a Karkonoski park narodowy (Polsko), byly oceněny certifikáty potvrzujícími vysokou kvalitu přeshraniční spolupráce.

Vyhlašování národních parků je politický akt, který musí vzejít z demokratické diskuse a zároveň musí být založen na dobře podložených odborných argumentech. V případě Křivoklátska existují silné odborné argumenty, proč by se jádrová část území mohla stát národním parkem.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zorganizovala návštěvu české delegace v Arménii s cílem posílit tamější zákony v oblasti ochrany přírody. Arménie se zavázala v dohodě s Evropskou unií k aproximaci evropských směrnic na ochranu ptáků a ochranu druhů a biotopů souhrnně známých jako „naturové“ směrnice (směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích).

S jarem začínají místech ze země vykukovat šedavě chlupatá poupata konikleců otevřených. V druhé půli března se objeví modrofialové květy a až poté listy. Celá rostlina je jedovatá, pletiva obsahují ranunkulin a anemonin a další sloučeniny ze skupiny saponinů a flavonoidů. To však nebrání některým zvířatům (v podezření jsou nejvíce srny a bažanti), aby poupata a květy konikleců okusovala. Může to souviset s malou potravní nabídkou v časně jarním období, případně mohou být koniklece vyhledávány právě kvůli obsahu zmíněných sekundárních metabolitů, které mohou zvěři chutnat nebo pomáhat v boji s parazity trávicího traktu. To jsou však jen teorie a pozorování přírodovědců přímo z terénu, exaktní důkazy chybí.

Poslední známý nález porostu kriticky ohroženého lišejníku dutohlávky horské z CHKO Kokořínsko–Máchův kraj je datován do roku 1931. Letos se nám ji podařilo nalézt znovu.