Podrobné vyhledávání v článcích

Sucho posledních let vyvolává diskuse o adaptačních opatřeních. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka přichází s konceptem N-letých such, podobně jako v případě povodní. Hledáme nástroje, jak omezit vysychání krajiny, a zároveň ideální cestu pro naplňování směrnice o vodách v oblasti zlepšování hydromorfologického stavu našich toků. Lze tyto snahy skloubit, abychom v adaptačních opatřeních naopak nevytvářeli další protichůdné kroky, jež ve výsledku stav české krajiny dále zhorší?

Perlorodka říční, v minulosti ekonomicky významný druh, který se vyskytoval v mnoha vodních tocích a mlýnských náhonech ve statisícových koloniích. Dnes je to však druh se záchranným programem, jehož realizace je koordinována AOPK ČR. Kromě přímé početní podpory druhu záchranný program definuje rovněž okruhy péče o biotop. Co to znamená v praxi a co tedy lze dělat?

Revitalizace vodních toků jsou aktuálně významným tématem vodního hospodářství, kdy je snahou navrátit tokům jejich přírodě blízký charakter. V intravilánech obcí musí revitalizace zohlednit i požadavky na protipovodňovou ochranu a rekreační funkci, často je proto třeba přistupovat ke kompromisním řešením. I v takových případech by měly být zohledněny požadavky ochrany přírody a krajiny. Předložený příspěvek popisuje dvě nové stavby, navržené a provedené přírodě blízkým způsobem.

Dnes se vrátíme k zeleni ve městech, ovšem z trochu odlišného pohledu než ve druhém díle seriálu. Ve městech se principy správy veřejné zeleně řídí nepříliš omezenými pravidly, jedině města s památkovou ochranou MPR nebo MPZ mají určené metodické principy obnovy zeleně a péče o ni.

Zatímco v prvním a druhém dílu seriálu jsme se zabývali převážně sídelní zelení ve městech, dnes se podíváme na problematiku zeleně na vesnicích a na to, jak sídelní zeleň souvisí s krajinným rázem. V tomto dílu se budeme opírat především o metodiky zaměřené na tradiční druhovou skladbu pěstovaných rostlin v kulturní krajině. Metodiky i praxe hodnocení krajinného rázu zatím vegetaci obecně dost opomíjejí, přestože významným způsobem obohacuje jak charakter krajiny, tak dotváří její identitu a individualitu.