Podrobné vyhledávání v článcích

Potřeba zefektivnit boj s invazními (nověji nazývanými invazivními) druhy rostlin, které jsou mnohdy vážnou hrozbou pro biologickou diverzitu nejen na území České republiky, vede k mnohým konkrétním aktivitám. Za jednu z nich je možné označit i snahu o vypracování tzv. invazních seznamů, která by měla napomoci v efektivnější informovanosti laické veřejnosti, zejména na úrovni místních samospráv.

Chorvatské pohoří Velebit je součástí dinárského systému. V délce asi 150 kilometrů se vypíná nad Jaderským mořem v úseku nazvaném Velebitski kanal. Nejvyšší vrchol Vaganski vrch (1 757 m n. m.) leží v jižní části horstva. Velebit, který je přírodním fenoménem s ojedinělým reliéfem a endemickou faunou a flórou, byl jako přírodní park zařazen do seznamu biosférických rezervací světového dědictví UNESCO.

Evropská komise spustila na stránkách http://natura2000.eea.europa.eu/dlouho připravovaný veřejný prohlížeč lokalit soustavy Natura 2000. Ten umožňuje získat informace o vymezení všech evropsky významných lokalit a ptačích oblastí, schválených Evropskou komisí, a zařazených do evropského seznamu evropsky významných lokalit ve všech členských státech EU.

Netopýři, symbol podzemích prostor, jsou v ohrožení. Zničí vážné onemocnění, již tak ohrožené netopýří populace? Syndrom bílého nosu tzv. white-nose syndrome(WNS) způsobuje houba Geomyces destructans, popsaná v roce 2009. Syndrom byl pojmenovaný podle bílých povlaků tvořících se zejména v obličejové části zimujících netopýrů. Z USA, kde byla choroba v roce 2006 poprvé zaznamenána, se v současné době začíná šířit i po Evropě.

Je s podivem, jak dlouho museli zájemci o populační ekologii čekat na původní českou příručku, která by čtenářům uceleně představila zmiňovaný rychle se rozvíjející obor. Nicméně toto očekávání se určitě vyplatilo. V roce 2005 vyšla v nakladatelství Academia zdařilá publikace Vojtěcha Jarošíka Růst a regulace populací, zabývající se vybranými aspekty demekologie. Mezeru v dostupné, naší mateřštinou psané literatuře pak více než úspěšně vyplnila nedávno vydaná učebnice olomouckého vědce a pedagoga Emila Tkadlece.

Zemědělské krajiny Evropy se vyznačují velkou rozmanitostí rostlin a živočichů, která byla po staletí spoluvytvářena lidským hospodařením. Publikace Grasslands in Europe of high nature value (Louky Evropy s vysokou přírodní hodnotou) poskytuje jedinečný přehled lučních ekosystémů jakožto součásti těchto krajin. Dvacet čtyři příkladů lučních oblastí z celé Evropy, doplněných o řadu fotografií, určitě osloví jak odborníky, tak ostatní zájemce o přírodu a krajinu, vlastníky půdy i politiky. Přehledně uspořádané a názorné úvodní kapitoly zároveň obsahují mnohé inspirativní myšlenky, jež mohou přispět k lepší ochraně evropských luk.

Přestože s necelými třemi sty tisíci čtverečními kilometry se Ekvádor řadí mezi nejmenší jihoamerické země, jeho přírodní poměry patří mezi nejpestřejší na zeměkouli. Najdeme tu více než 20 000 druhů rostlin (pro srovnání – v celé Severní Americe je jich okolo 17 000). Patnácti stům ptačích druhů může konkurovat pouze nesrovnatelně větší Brazílie a Kolumbie, která je z hlediska počtu druhů na jednotku plochy vůbec nejbohatší zemí světa.

Vrcholná globální reprezentace si uvědomila vážnost hrozby důsledku změny klimatu už před téměř 20 lety. V rámci Summitu Země, Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992, byla uzavřena Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC). Její signatáři – a v současné době je to více než 180 zemí – se zavázali „zabránit antropogenně vyvolané nepříznivé změně klimatu“.