Podrobné vyhledávání v článcích

V posledním z minisérie článků věnovaných právní regulaci kácení dřevin rostoucích mimo les „ve specifických situacích“ se zaměřím na vztahy relevantních ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny a zákona o pozemních komunikacích, zákona o drahách a vodního zákona. Je třeba přiznat, že jak právní úprava, tak její výklad jsou předmětem dlouhodobých diskusí a sporů, ať již na úrovni společensko-politické (to pokud jde o legislativní vývoj), nebo judikatorní a doktrinální (to pokud jde o aplikaci platné právní úpravy). Není samozřejmě vyloučeno, že správní, příp. civilní soudy ¹⁾ v konkrétním případě vysloví, resp. již vyslovily na některé otázky názory odlišné od výkladů prezentovaných v Metodickém pokynu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK (Věstník MŽP 5/2014). V situaci nejednotných názorů mezi soudy samotnými lze orgánům ochrany přírody tím víc doporučit řídit se metodickými pokyny a právními výklady Ministerstva životního prostředí.

Vzájemné provázání vyhlášek, zákonů a jejich novelizace často přinášejí nejasnosti – zejména u laické veřejnosti – například v tom, co je povoleno a co je zakázáno. To je i případ zákonné úpravy provozu plavidel se spalovacími motory na Máchově jezeře.

Metodický pokyn odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK (Věstník MŽP 5/2014) se postupem orgánů ochrany přírody v případech, kdy zamýšlené kácení „souvisí“ s ustanoveními jiných zákonů, zabývá poměrně stručně. Druhý z minisérie článků na toto téma v prvé řadě v souvislosti s novelou zákona EIA účinnou od 1. 4. 2015 aktualizuje zmínku o stanovisku EIA jako o jednom z podkladů pro rozhodnutí o povolení kácení. Dále se podrobněji věnuje kácení dřevin ve vztahu k zájmům státní památkové péče.

Významné krajinné prvky (VKP) jsou často opomíjeným nástrojem ochrany přírody a krajiny. Pro větší poznání jeho využívání byla provedena analýza registrovaných významných krajinných prvků na příkladu území Středočeského kraje, který je v rámci ČR největší a má různorodé přírodní podmínky. Pozornost byla vedle zpřesnění aktuálních počtů registrovaných VKP zaměřena také na nejčastější problémy, které registraci provázejí.

V článku publikovaném v Ochraně přírody 5/2014 jsem se snažila podrobněji vysvětlit postup doporučovaný v Metodickém pokynu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK (Věstník MŽP 5/2014) v případech, kdy zamýšleným kácením dřevin mohou být dotčeny další zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny (např. významný krajinný prvek – VKP, krajinný ráz, zvláštní druhová ochrana atd.). Ještě více sporných a v praxi tedy nejednotně pojímaných otázek existuje v situacích, kdy zamýšlené kácení „souvisí“ s ustanoveními jiných zákonů.

S účinností k 1. 1. 2015 se Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) stává správním úřadem. Právní základ jejího nového postavení je zakotven v zákoně č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě (dále jen „změnový zákon“).