Zvláštní číslo

Ochrana přírody 2010 — 2. 8. 2010 — Zvláštní číslo

Význam monitorování cestovního ruchu

Autor: Zdeněk Patzelt

Pro pochopení významu monitorování cestovního ruchu je třeba nejprve zmínit ekonomický a strategický význam cestovního ruchu samotného. Území se zachovalou přírodou a zejména národní parky dnes patří k oblastem s nejrychleji se rozvíjejícím cestovním ruchem ve světě i u nás. Podle prognózy Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) má do konce roku 2020 dojít k celkovému zdvojnásobení počtu turistů na 1,6 miliardy osob ročně a je známo, že cestovní ruch se přednostně koncentruje v chráněných územích, kde roste až čtyřnásobně rychleji.

Celosvětový obrat finančních toků v cestovním ruchu již dnes patrně přesahuje všechna ostatní ekonomická odvětví, včetně např. těžebního či automobilového průmyslu a Evropa by si v něm i po roce 2020 měla udržet hlavní světový podíl. V České republice dosáhly např. v roce 2007 devizové příjmy z cestovního ruchu 133,8 miliardy Kč a v Evropě to bylo v témže roce v přepočtu 8,507 bilionu Kč. Cestovní ruch se tak během několika posledních desetiletí stal ekonomickým odvětvím, které v 83 % zemích světa patří mezi pět hlavních průmyslových sektorů a pro 38 % zemí světa dokonce představuje největší zdroj devizových příjmů (Lacina 2009). V neposlední řadě význam monitorování určuje i fakt, že nezvládnutí rozvoje cestovního ruchu může vést i k nevratnému poškození přírodně cenných území.

Týřovské skály a řeka Berounka za jarního tání. Ekonomický potenciál Křivoklátska je pro cestovní ruch dosud využit jen okrajově.

Foto Z. Patzelt

Na vývoji cestovního ruchu se odráží řada vlivů, jako např. celosvětová hospodářská krize. Dlouhodobý trend však zůstává nezměněn a lze předpokládat, že s růstem civilizační vyspělosti, ale i s jejími globálními dopady se turisté budou na chráněná území orientovat stále více a více. Na otázku, proč vlastně monitorovat cestovní ruch v chráněných územích, se tak může nabízet logická odpověď – z důvodů ochrany přírody před nadměrnou zátěží turisty. Při hlubším zkoumání ale dojdeme k závěru, že na místě je i opačný pohled – cílem monitorování je umožnit maximální využití ekonomického potenciálu přírodně atraktivních území v cestovním ruchu. Respektování limitů vyplývajících ze zájmů ochrany přírody musí být samozřejmostí, protože právě přírodní hodnoty vytvářejí atraktivitu generující ekonomický potenciál. Monitorování tedy nelze chápat jen jako prostředek ochrany přírody, ale především jako nástroj k co nejlepšímu využití přínosů vyplývajících z existence chráněných území. Existence národních parků představuje zásadní faktor rozvoje regionů a přitažlivost značky národního parku bohatě vyvažuje částečná omezení některých činností vplývající z ochrany přírody. Nedávno zveřejněné statistiky v tisku uvádějí, že vedle Hlavního města Prahy jsou právě Šumavský a Krkonošský národní park regiony z největší intenzitou investiční výstavby v celé České republice. Často se však u nás záměrně prosazuje mylný názor, že chráněná území ekonomice regionů škodí. Kvůli upřednostňováním zájmů lesnictví a myslivosti tak například Křivoklátsku či Jeseníkům hrozí, že odmítnutím šance vyhlásit národní parky budou o možnost využití řádově vyšších ekonomických přínosů z cestovního ruchu paradoxně ochuzeny. Totéž nastane i v případě odmítnutí rozšíření Národního parku České Švýcarsko o oblast Tiských stěn, kde je nadřazován minoritní zájem horolezců, přestože jim žádná nová omezení nehrozí. Z těchto případů je zřejmé, že vhodná komunikační strategie prosazování zájmů ekonomického rozvoje regionů prostřednictvím vzniku chráněných území by mohla přispět nejenom k vyhlášení nových národních parků a chráněných krajinných oblastí, ale i k lepšímu vnímání institucí ochrany přírody v regionech. Potřeba schopnosti vyčíslit ekonomické přínosy z existence chráněných území je proto dalším důvodem k monitorování vývoje cestovního ruchu.

Graf Prognóza UNWTO (Převzato z Tourism 2020 Vision, UNWTO)

Princip každého monitorování spočívá ve sledování indikátorů, které se mohou vyvíjet v čase a teprve dostatečně dlouhé časové řady mají vypovídací hodnotu. Některé parametry je třeba sledovat trvale, u řady jiných lze po určitém časovém období odvodit matematické modely platné pro danou oblast a na jejich základě lze výrazně zjednodušit síť monitorovacích bodů či frekvenci sběru dat. Po úvodní etapě monitorování je tak třeba provést jeho provozní optimalizaci. Dosud se nepřetržité monitorování omezuje jen na prosté sčítání návštěvnosti v několika málo nahodile vybraných oblastech (od roku 2004 České Švýcarsko a Liberecko, od roku 2009 Březník na Šumavě a Křivoklátsko, nejnověji Podyjí a připravují se Krkonoše), které ovšem zdaleka nevypovídá o celkovém vývoji cestovního ruchu. Proto jsou ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí (MŽP) a Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR) vyvíjeny metody monitorování turistických destinací v širším pojetí a připravováno je i vybudování promyšleného státního monitorovacího systému cestovního ruchu. V principu jde o sledování nejenom kvantitativních parametrů (např. počet návštěvníků, velikost ubytovacích a stravovacích kapacit, parkovací kapacity), ale i o sledování kvalitativních parametrů (např. certifikace kvality ubytování, index spokojenosti návštěvníků či spokojenost podnikatelů v cestovním ruchu) a environmentálních parametrů, jako jsou např. stavy populací prioritních druhů či podíl ekologicky šetrných forem dopravy, ekologického vytápění, čištění odpadních vod. Tam, kde nejsou k dispozici kvalitní údaje o vývoji cestovního ruchu a jeho dopadech na environmentální ukazatele, orgány ochrany přírody musejí volit princip předběžné opatrnosti. Neexistence monitorování tak paradoxně může vést k preventivnímu omezení aktivit, které nemusejí nutně mít negativní dopady na předmět ochrany.

Výsledkem takto pojatého státního monitorovacího systému by mělo být objektivní sledování vývoje turistických destinací a možnost jejich vzájemného porovnávání. Tím by například vznikla zpětná vazba k posuzování míry úspěšnosti destinačních managementů, efektivity vynakládaných pro­středků na rozvoj cestovního ruchu nebo i účinnosti opatření v ochraně přírody. Řada z uvedených záměrů je nedílnou součástí realizace Národního systému kvality služeb v cestovním ruchu s cílem zavedení národních standardů kvality a systému udržitelných modelů cestovního ruchu, připravených resortem MMR. Je jisté, že ochrana přírody by rozhodně neměla zůstat stranou.

Zdroj informací

Tourism 2020 Vision, UNWTO, www.unwto.org/facts/eng/vision.htm, 15.3. 2010.– Lacina K.: Management a marketing v cestovním ruchu, přednáška 11. a 18. 9. 2009, Lázně Bohdaneč.