Zvláštní číslo

Ochrana přírody 2010 — 2. 8. 2010 — Zvláštní číslo

Udržitelnost cestovního ruchu

a ochrana přírody a krajiny v České republice

autoři: Martina Pásková, Josef Zelenka

Rozšiřující se cestovní ruch svým předivem hlasů Sirén slibujících příjmy, zaměstnanost, neopakovatelné zážitky a nové cíle cestování obepíná svět (Pásková, Zelenka 2007). Ochrana přírody, zaměřená na zachování druhů in situ, ochranu biotopů i krajiny jako celku a vybavená rostoucím souborem poznatků a nástrojů, postupně stále více uznává zásadní význam výchovného, osvětového a emociálního působení přírodně cenných oblastí na člověka jako klíče k účinné péči o přírodu a krajinu a ke změnám priorit rozvoje postindustriální společnosti. Představitelé ochrany přírody také stále intenzivněji vnímají možnosti cestovního ruchu pro naplňování této osvětově výchovné funkce.

Množina společných zájmů ale i střetů mezi rozvojem cestovního ruchu ve všech jeho formách a ochranou přírody a krajiny progresivně narůstá. Je to dáno tím, že význam důslednější a účinnější ochrany rozmanitosti druhů, stanovišť a krajinných typů jako celku pro člověka i vývoj biosféry výrazně vzrůstá v důsledku rostoucího civilizačního tlaku. Lidé zejména v průmyslově vyspělých zemích chtějí stále častěji pobývat v člověkem co nejméně ovlivněné přírodě. Strategickou klíčovou otázkou na různých geografických úrovních je, zda v souvislosti s rozvojem míry udržitelnosti cestovního ruchu převáží společné zájmy, nebo naopak konflikty mezi turismem a ochranou přírody a krajiny. Záleží tedy na tom, jak bude cestovní ruch schopen díky otevřené a kvalifikované spolupráci jednotlivých aktérů začleňovat zájmy environmentální, ekonomické, sociokulturní a regionální.

Paradise beach na řeckém ostrově Thasos je v sezoně vystavena velkému náporu turistů, přesto se to obejde bez zásadních dopadů na přírodu.

Foto Z. Patzelt

Společné zájmy těchto dvou sfér jsou daleko větší, než by se mohlo na první pohled zdát. Z pohledu ochrany přírody a krajiny se jedná o vytváření příjmů pro budoucí investice do infrastruktury ochrany přírody a její osvěty, podporu a zlepšení vnímání ochrany přírody jako veřejného zájmu, účinnější propagaci a osvětu, zlepšování vztahu lidí (místních obyvatel, návštěvníků, podnikatelů a dalších stran zapojených do turismu) k přírodě i krajině, získání vyslanců přírody v osobách průvodců, kteří ji návštěvníkům představují atd. Pro turismus je státní ochrana přírody a krajiny velmi důležitá, neboť by v případě její neexistence museli podnikatelé v cestovním ruchu investovat spoustu soukromých prostředků, aby mohli nabízet jedny z nejatraktivnějších produktů: přírodu a zdravou, průmyslem a komunikacemi nezasaženou krajinu. Turismus má v ochraně přírody (v jejích návštěvnických centrech, turistických informačních centrech a na správách chráněných území) také propagátora výsledků udržitelného cestovního ruchu a v pracovnících stráže přírody další, z prostředků turismu neplacenou informační a interpretační službu pro návštěvníky, která může zvyšovat jejich spokojenost, a tudíž následnou poptávku.

Vznikající geopark Vysočina sice skrývá přitažlivé scenerie (na snímku Míchova skála), avšak jeho cílem rozhodně není stát se destinací masového cestovního ruchu.

Foto M. Pásková

V čem spočívá udržitelnost cestovního ruchu ve zvláště chráněných územích¹?Je podmíněna splněním několika zásadních a mnoha dalších podmínek, zejména plánovitého rozvoje činností správ zvláště chráněných území a změn přístupů k cestovnímu ruchu. V místech, kam míří turisté, hodně závisí na profesionalitě těch, kteří tyto služby nabízejí, na pochopení environmentálních souvislostí a na jejich schopnosti spolupracovat s ochranou přírody a krajiny jako s partnerem. Je třeba společně s dalšími aktéry cestovního ruchu uvážlivě a koncepčně hledat způsoby, jak motivovat místní obyvatele i podnikatele k environmentálně šetrnějším formám cestovního ruchu, které respektují význam přírodních ekosystémů a podtrhují rázovitost krajiny a kulturní tradice regionu.

Zásadní je neustálé hledání vyváženostimezi různými aspekty rozvoje území, zájmy různých účastníků cestovního ruchu a mezi pohledy a měřítky různě zacílenými v čase. V mezinárodních dokumentech a průvodcích se jako nejlepší praxe zdůrazňuje zejména plánovitost rozvoje cestovního ruchu na základě spoluúčasti mnoha partnerů a s klíčovou úlohou správ zvláště chráněných území a místního obyvatelstva. Východiska pro cestovní ruch ve zvláště chráněných územích(ZCHÚ) v ČR lze formulovat následovně:

• Cestovní ruch ve světě exponenciálně roste, ve ZCHÚ existuje a bude existovat a návštěvnost ZCHÚ a zejména národních parků bude růst ještě rychleji než ve standardních cílech cestovního ruchu.
• Cestovní ruch (jeho formy, trendy rozvoje, masovost) neodpovídá ve většině ZCHÚ jejich poslání a hlavním cílům péče o ně.
• Současný způsob provozování i případného rozvoje cestovního ruchu ve ZCHÚ a v jejich okolí je nutné změnit (příkladem dopadů jeho nekoncepčního rozvoje mohou být Krkonoše) a na této změně se musejí zásadním způsobem podílet správy ZCHÚ.
• Správy ZCHÚ musejí mít možnosti a schopnosti sehrát v uvedených změnách kvalifikovanou roli, stejně jako při řízení cestovního ruchu na jejich území (a v okolí) a díky svým znalostem a přístupům se musejí stát partnerem, který bude ostatními aktéry cestovního ruchu vyhledáván a uznáván jako přirozená autorita v oblasti udržitelnosti cestovního ruchu.
• Správy ZCHÚ musejí mít jasnou představu o tom, jaké formy cestovního ruchu, kdy, kde a v partnerství s kým podporovat a kdy, kde, v jakých formách a intenzitě je cestovní ruch naopak nepřípustný. Měly by cestovní ruch vnímat jako jev, který závažně ovlivňuje předmět ochrany přírody a krajiny ZCHÚ a který musejí v co největší míře přeměnit na nástroj napomáhající naplňovat jejich poslání. To musí být podloženo znalostmi a argumenty o návštěvnosti, dopadech, rozvoji a využívání infrastruktury cestovního ruchu vycházejících ze soustavného monitorování (s využitím vhodných metod a postupů; např. možnosti leteckého snímkování), motivačními nástroji pro pozitivní ovlivňování způsobu myšlení, přístupů a činností klíčových aktérů (zejména místních obyvatel a podnikatelů v cestovním ruchu), resp. jejich představitelů, a vhodnými regulačními nástroji.
• Cílovým stavem je cestovní ruch, který přispívá k naplňování poslání ZCHÚ, tj. k uchování a obnově přírodního prostředí a zachování typického charakteru krajiny, a také k tomu, aby místní obyvatelé měli možnost se na udržitelném cestovním ruchu podílet a získat část z jeho přínosů (nejen ekonomických).
• Důležitým nástrojem procesu změny i řízení cestovního ruchu je kvalitní osvěta provozovatelů cestovního ruchu i jeho účastníků, školení pracovníků správ ZCHÚ i místních obyvatel, ekoprůvodcovství, spolupráce se státní agenturou CzechTourism a s lidmi, kteří jsou v ZCHÚ zapojeni do péče o turisty, na přípravě propagačních materiálů (aby jejich obsah odpovídal potřebám správ ZCHÚ).
• S klíčovými aktéry se vyplatí uzavírat dohody o spolupráci – s obcemi s ohledem na prosazování vlivu správ ZCHÚ na územní plány a působení na místní občany; s cestovními kancelářemi a cestovními agenturami o respektování územních a početních omezení a upřednostňování šetrných forem cestovního ruchu; s regio­nálními rozvojovými agenturami o respektování ekoturistického profilu ZCHÚ a pomoci při jeho prosazování; s nevládními organizacemi o spolupráci na osvětě a strážní a poradenské službě atd.

Pozorování volně žijících živočichů je jednou z hlavních aktivit rozmáhající se ekoturistiky.

Foto Z. Patzelt

V České republice prošla zvláště chráněná území ve vztahu k cestovnímu ruchu různě dlouhým vývojem, ovlivněným místními podmínkami, rozmanitými aktivitami samotného cestovního ruchu a jeho infrastrukturou. Některá ZCHÚ jsou již na hranici či za hranicí únosné intenzity rozvoje cestovního ruchu (např. Krkonošský národní park, Český ráj) na významné části své rozlohy, jiná rozvoj cestovního ruchu zatím příliš nezasáhl. Vedle přírodních podmínek ovlivňují míru rozvoje cestovního ruchu další činitelé: blízkost velkých sídelních aglomerací (např. Liberec – Jablonec nad Nisou v Jizerských horách či Hlavní město Praha na okraji Českého krasu), politika krajských a místních úřadů, činnost podnikatelů, společností starajících se v cílových lokalitách o návštěvníky, zeměpisná poloha, rozvinutost dopravní infrastruktury atd. Liší se i přístupy jednotlivých správ ZCHÚ. Postupně se zvyšuje „vybavenost“ správ výsledky výzkumu, a to od konce 90. let 20. století a zejména začátku 21. století, kdy byl zahájen výzkum a objevila se snaha o systematický management cestovního ruchu ve zvláště chráněných územích. Soustavnější monitorování návštěvnosti a jejích dopadů není však dosud rozvinuto, až na pilotní projekty v národních parcích a v geoparku Český ráj.

Turisté občas v areálu Národní přírodní památky Zlatý kůň najdou oplocené hřibovité houby opatřené jmenovkou. Kupodivu ohrádku respektují a houby ponechají na místě. V ohrádce na snímku hřib medotrpký (Boletus radicans).

Foto A. Komaško

Dosavadní přístup správ ZCHÚ, založený převážně na „obranné strategii“ vůči cestovnímu ruchu, již nemůže odpovídajícím způsobem rozvíjet zvláště chráněná území a chránit je před rostoucím tlakem cestovního ruchu. Není ani v souladu s mezinárodními přístupy a dokumenty – viz např. Evropská charta pro udržitelný cestovní ruch v chráněných územích (Eu Charter 2009). Proto Ministerstvo životního prostředí v připravované Strategii rozvoje národních parků stanovilo jako jeden z úkolů připravit metodiku zajišťování udržitelnosti cestovního ruchu v národních parcích (viz box na této straně).

Tyto podklady budou projednávány se správami národních parků a od léta 2010 se předpokládá pilotní ověřování v některém z národních parků. Metodický návod bude otevřený i z hlediska respektování specifických problémů v jednotlivých národních parcích, jak ukazují následující příklady.

Jižní stěna Dachsteinu (2 995 m n. m.). V horských oblastech Alp jsou oblíbeny zajištěné turistické cesty vyžadující horolezeckou techniku.

Foto Z. Patzelt

Krkonoše, KRNAP

Cestovní ruch se v Krkonoších rozvíjí desítky let. „Kolonizace“ Krkonoš byla zahájena stavbou mnoha chalup a horských bud a pokračovala výstavbou penzionů a hotelů. Hotel Horizont v Peci pod Sněžkou se stal učebnicovým příkladem zničení krajinného rázu. Neustává tlak podnikatelů na výstavbu dalších sjezdovek, vleků, lanovek, ubytovacích kapacit v území, které je již turisty přetíženo a současně je národním parkem. Krkonoše se tak mohou stát turisty vyhledávaným místem, kde krajina bude pouhým pozadím aktivit turismu a bude ve velké míře aktivně přetvářena pro jeho potřeby.

Podblanicko

Podblanicko je pozitivním příkladem území, které se dlouhodoběji orientuje na rozvoj místní ekonomiky a zejména na šetrné formy turismu a uplatňuje systémový přístup k rozvoji v úzké spolupráci ochrany přírody, místní samosprávy a místních drobných podnikatelů. Jednou z příčin zapojení místních obyvatel do rozvoje udržitelné ekonomiky je dlouhodobá kontinuita kulturní identity této oblasti. Existence CHKO Blaník zde nevyvolává obvyklé střety mezi cestovním ruchem a ochranou přírody – pro obě strany místní krajina představuje významné dědictví, které je třeba chránit pro místní obyvatele i návštěvníky současných a budoucích generací a využívat toto dědictví udržitelným způsobem. Významným činitelem udržitelnosti rozvíjených forem turismu v tomto území je aktivní dlouhodobá práce ZO ČSOP Vlašim a její role v péči o návštěvníky přímo na místě (např. koordinace průvodců, příprava osvětových materiálů).

Křivoklátsko

Cestovní ruch se na Křivoklátsku rozvíjel již za první republiky. Rozvoj chatařství v 60. až 70. letech 20. století výrazně poznamenal krajinný ráz zejména v nejkrásnějších sceneriích údolí řeky Berounky, dlouhou tradici zde má i vodáctví. Základními problémy CHKO jsou z hlediska dopadů/potenciálních dopadů cestovního ruchu sousedství stále se rozrůstající pražské aglomerace a dálnice D5, velká koncentrace chat v několika lokalitách a rostoucí popularita vodáctví. Správa CHKO Křivoklátsko uznává cestovní ruch jako společenský jev, který i vzhledem k poloze CHKO poblíž pražské aglomerace a historickému vývoji zástavby v území má a bude mít vliv na přírodní, ekonomické a sociální procesy v území. Ve vztahu k cestovnímu ruchu zvolila správa CHKO aktivní přístup, založený na monitorování, zpracování odborných studií a prací, systematičnosti, koncepčnosti (včetně důsledného využívání geografického informačního systému), snaze o řízení pohybu návštěvníků, prognóze potřeb a tlaků cestovního ruchu a hledání kompromisů s prioritou ochránit přírodní a kulturní hodnoty území. Unikátní je hledání možností a realizace různě koncipované spolupráce s dalšími subjekty včetně místní samosprávy, podpora multifunkčního informačního a výchovně vzdělávacího střediska v Budech i vybudování vodácké naučné stezky. V kontextu přípravy vzniku národního parku v centrálním území současné CHKO je problematika zajišťování udržitelnosti cestovního ruchu na jejím území obzvláště aktuální.

M. Pásková pracuje na odboru politiky životního prostředí na Ministerstvu životního prostředí a současně působí jako externí lektorka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (katedra sociální geografie a regionálního rozvoje)

J. Zelenka přednáší na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové

Zdroje a literatura

EU CHARTER (2009): The European Charter for sustainable Tourism in Protected Areas, Europarc, <online>, dostupné na www.europarc.org/european-charter.org/Documents/charter_full_text.pdf, staženo 2. 3. 2010. – EAGLES P. J. F., MCCOOL S. F., HAYNES CH. D. (2002): Sustainable Tourism in Protected Areas: Guidelines for Planning and Management. UNEP/IUCN (World Commission on Protected Areas) /WTO, Best Practice Protected Area Guidelines Series No. 8, 183 p., 175 p., dostupné online na http://www.iucn.org /dbtw-wpd/edocs/PAG-008.pdf. – PÁSKOVÁ M., ZELENKA J. (2007): Krajina vyhledávaná, konzumovaná či tvořená cestovním ruchem? Geografické rozhledy, roč. 16, č. 4, s. 6-9. – PÁSKOVÁ M., ZELENKA J. (2002): Cestovní ruch. Výkladový slovník. Brno, ÚUR 2002, 448 stran. – PÁSKOVÁ M. (2008): Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. Gaudeamus Hradec Králové. – PÁSKOVÁ M. (2001): „Udržitelný rozvoj“ cestovního ruchu. Sborník České geografické společnosti, 106, č. 3, Česká geografická společnost, Praha, s. 178-195.

1 Cestovní ruch by měl být udržitelný na celém území ČR, ale největší nároky na respektování environmentálních požadavků jsou pochopitelně ve zvláště chráněných územích.

---

Návrh postupu k zajišťování udržitelnosti turismu v národních parcích

Na úrovni centrálního řízení (MŽP):

• Vypracovat metodický návod pro zajištění udržitelnosti využívání přírody a krajiny v národních parcích v rámci cestovního ruchu;
• Vytvořit podmínky (systémové změny – legislativní, organizační, technické, finanční, personální atd.) pro aplikaci metodického pokynu;

Na úrovni příslušných správ národních parků podle metodického pokynu:

• Zavést trvalé a jednotné monitorování návštěvnosti a jejích dopadů;
• Zapojit klíčové aktéry cestovního ruchu v regionu národních parků (např. iniciovat vznik destinační agentury nebo se podílet na jejích aktivitách, připravit dohodu o spolupráci s klíčovými aktéry);
• Vyhodnotit současný stav turismu, jeho dopadů a přínosů;
• Stanovit prognózu vývoje turismu, jeho dopadů a přínosů;
• Vyhodnotit kapacity únosnosti území pro rozvoj turismu;
• Provést celkovou analýzu silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb (SWOT analýzu) udržitelnosti turismu;
• Formulovat strategii (plán) udržitelného turismu;
• Vytvořit podmínky pro naplňování strategie (např. vytvořit pracovní místo s příslušnou agendou, zajistit možnosti odpovídajícího vzdělávání pracovníků správy národního parku, vést průběžnou komunikaci a informování všech aktérů cestovního ruchu na území a v okolí národního parku).

Z Evropské charty pro udržitelný cestovní ruch v chráněných oblastech

„Evropská charta“ vznikla ve spolupráci zástupců ochrany přírody a cestovního ruchu v rámci Federace Europarc. Jde o mezinárodní organizaci sdružující velkoplošná chráněná území Evropy a další subjekty činné v ochraně přírody. Její česká sekce má sedm členů. Představuje naplňování Mezinárodních zásad udržitelného turismu připravených Úmluvou o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro 1992). Usiluje o co nejlepší ekonomický, sociální a environmentální prospěch z existence chráněných území. Toho chce dosáhnout zvýšením veřejné podpory chráněných území a zlepšením udržitelnosti a řízení cestovního ruchu.

Desatero principů udržitelného turismu podle Evropské charty (zkráceno):

• Partnerství místních obyvatel, podnikatelů v cestovním ruchu a ochránců přírody
• Řízení cestovního ruchu podle připravené a zavedené strategie
• Ochrana přírodního a kulturního dědictví pro turismus a před jeho nadměrným rozvojem (monitorování vlivu na flóru a faunu a regulace turismu v citlivých oblastech)
• Zajištění vysoké kvality zážitků pro návštěvníky
• Účinné informování návštěvníků o zvláštních kvalitách území
• Vytváření specifických produktů umožňujících poznání a porozumění území
• Zvyšování znalostí všech účastníků cestovního ruchu o chráněném území
• Nesnižování kvality života místních obyvatel vlivem cestovního ruchu
• Zvyšování přínosů z cestovního ruchu pro místní ekonomiku
• Monitorování vlivů návštěvnosti a redukce negativních dopadů

Úplné znění na www.european-charter.org

(přeložil Zdeněk Patzelt)