Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2012 — 21. 4. 2013 — Zvláštní číslo — Tištěná verze článku v pdf
Konference Planning for Biodiversity
Ve druhé polovině roku 2011 předsedalo Polsko Radě Evropské unie (EU). Mezi priority jeho předsednictví patřilo řešení problematiky účinného využívání přírodních zdrojů, ochrany biodiverzity, změny klimatu a adaptace EU na změnu klimatu, globálního procesu udržitelného rozvoje a nástrojů politiky životního prostředí. Ochrana biodiverzity a význam územního plánování při její realizaci byla hlavní náplní konference Planning for Biodiversity, kterou v rámci polského předsednicí uspořádalo Generální ředitelství ochrany životního prostředí (Generalna Dyrekcja Ochrony Środowiska) ve dnech 7. – 9. 11. 2011 ve Varšavě.
Zástupci ze 17 členských států EU si během konference sdělovali své zkušenosti s ochranou biodiverzity a územním plánováním. Nechyběla ani Česká republika s příspěvkem o ÚSES jako nástroji obecné ochrany přírody a krajiny, který je jako jeden z mála (oproti ostatním zemím EU) zakotven v environmentální i územně plánovací legislativě. Kromě toho byla zmíněna historie, definice a principy ÚSES, zapojení do legislativy, jednotlivé úrovně, proces plánování a vymezování, aktuality (proběhnuvší aktualizace nadregionálních biocenter a plánovaná aktualizace nadregionálních biokoridorů) a hlavní problémy při plánování a vymezování ÚSES.
V úvodních příspěvcích vystoupili zástupci Evropské komise. François Wakenhut (vedoucí Oddělení biodiverzity, Generální ředitelství pro životní prostředí) představil Strategii EU pro biodiverzitu do roku 2020 a jejích 6 hlavních cílů, jež mají zastavit pokles biodiverzity v Evropě. Jedním z nich je i zlepšení ochrany ekosystémů prostřednictvím budování tzv. zelené infrastruktury (green infrastructure). Ta zahrnuje zlepšení propojenosti mezi stávajícími přírodními oblastmi (zejména soustavy Natura 2000), zlepšení migrační propustnosti krajiny a podporu multifunkčního využívání krajiny, kde je kromě ekonomického záměru kladen důraz na udržování biologicky rozmanitých ekosystémů. Zdůraznil též důležitost strategického úrovňového plánování při budování zelené infrastruktury. Zástupkyně Generálního ředitelství EK pro regionální politiku Eva Wenigová zmínila hlavní cíle kohezní politiky EU v období let 2007–2013 a nastínila možný budoucí vývoj, kde se počítá s většími investicemi do ekologických inovací a zejména do ekosystémových služeb (včetně prevence ohrožení).
Přednášky probíhaly ve třech sekcích: 1. územní plánování a Natura 2000, 2. územní plánování jako nástroj ochrany biodiverzity, 3. specifika územního plánování v mořských ekosystémech. V druhé sekci, kde zazněl i český příspěvek o ÚSES, se většina vystoupení týkala teoretického rámce zapojení zelené infrastruktury do legislativy a regionální politiky jednotlivých států. Hodnotily se různé přístupy, byly předkládány zprávy z pilotních studií na vybraných lokalitách. Konkrétní začlenění ekologických sítí do národní legislativy zde zaznělo pouze z úst zástupců Estonska a České republiky. ÚSES, ač se potýká s některými potížemi zejména na lokální úrovni, tak vystupuje jako velmi progresivní nástroj – většinu zemí EU totiž zakotvení ekologických sítí do environmentální a územně plánovací legislativy teprve čeká. Začlenění ÚSES v českém právním řádu účastníci konference velmi ocenili a zpráva se setkala s velkým zájmem i předmětem dialogu jak v plénu, tak při neformálních diskusích.
Závěry konference byly zformulovány pro všechny tři výše uvedené sekce: Za jednu z hlavních současných příčin úbytku biodiverzity v krajině a degradace ekosystémů byly označeny změny ve využití krajiny, kdy dochází k její fragmentaci a stále většímu narušení propojenosti krajiny, přirozené ekosystémy a živočichové v nich jsou stále více izolováni, což vede k jejich většímu ohrožení. Příčinou stávajícího stavu je mnohdy nedostatečná koordinace mezi zájmy ochrany biodiverzity a ekosystémů na jedné straně a požadavky územního plánování na straně druhé, a to v celé hierarchické šále – od místní až po nadnárodní úroveň. Novým cílem Evropské unie je proto do roku 2020 (Evropská strategie ochrany biodiverzity) zvrátit trend poklesu biodiverzity, kdy by měly členské státy podniknout takové kroky (včetně změn v územním plánování), které by tento stav zvrátily. Největší důraz by měl být kladen na nalezení společných zájmů mezi resorty ochrany přírody a územního plánování, a to nejen v chráněných územích, ale i ve volné krajině na místní i regionální úrovni. Cílem je prohloubit komunikaci a spolupráci mezi orgány ochrany přírody a orgány územního plánování. Proces územního plánování by měl být stále více využíván jako nástroj evropské strategie ochrany biodiverzity. Primárním principem tohoto procesu by měl být ekosystémový přístup, definovaný v Úmluvě o biologické rozmanitosti jako strategie jednotného přístupu k přírodním zdrojům, která pomáhá chránit tyto zdroje a zajišťuje jejich udržitelné využívání.
Dále byla zdůrazněna důležitost podpory a vylepšení nových finančních nástrojů, které by se měly více zaměřit na vytváření, údržbu a posílení funkce ekosystémů. V příspěvcích často zaznívala právě zelená infrastruktura, do níž by měly ve zvýšeném objemu směřovat finanční prostředky. Jedno ze závěrečných konstatování se týkalo faktu, že ekonomické, zdravotní a kulturní funkce ekosystémů jsou v územním plánování podhodnocovány nebo zcela přehlíženy. Měly by být brány ve větší míře v potaz. Do rozhodovacích procesů v územním plánování by měly být též zavedeny ekosystémové služby včetně konkrétních ekonomických hodnot.
Více informací včetně abstraktů a prezentací jednotlivých příspěvků lze nalézt na internetové stránce konference na http://prezydencja.gdos.gov.pl.