Zvláštní číslo

Ochrana přírody 2010 — 2. 8. 2010 — Zvláštní číslo

Cestovní ruch

důležitá součást ekonomiky a významný faktor rozvoje destinací

autorka: Jarmila Indrová

Cestovní ruch představuje v současné době významnou součást ekonomik hospodářsky vyspělých zemí. Pro jeho rozvoj jsou rozhodující tři základní podmínky – bezpečnost v dané destinaci, dostatečný fond volného času obyvatelstva a přiměřené disponibilní důchody. Podíl obyvatelstva na cestovním ruchu patří k důležitým měřítkům životní úrovně země.

Rozvoj cestovního ruchu je podporován řadou faktorů, které souvisejí s růstem počtu obyvatelstva naší planety, se zlepšováním jejich zdravotního stavu a se zvyšováním vzdělanosti, díky níž lidé postupně překonávají jazykové bariéry a jsou podněcováni k poznání nových míst, kultur a k prožití neobvyklých zážitků. Podnětem pro rozvoj cestovního ruchu je i postupující globalizace, spojená se soustřeďováním lidí do velkých aglomerací, s rozšiřováním moderních technologií, které umožňují bezproblémovou komunikaci a rychlé překonání vzdáleností. V hierarchii potřeb člověka se cestovní ruch postupně přesunuje z potřeb luxusních a zbytných do potřeb běžných, které jsou nedílnou součástí spokojeného života. Vezmeme-li v úvahu, že cestovní ruch má multiplikační efekt na rozvoj národního hospodářství, zvyšuje zaměstnanost v regionech a stává se důležitým faktorem rozvoje oblastí, pochopíme mnohonásobné zvýšení významu cestovního ruchu.

Kulturní památky obvykle snesou vysoké zatížení cestovním ruchem. Chráněná příroda má limity únosnosti mnohem nižší.

Foto Z. Patzelt

Budoucí rozvoj cestovního ruchu je v centru zájmu řady institucí na celém světě. Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) zpracovala na základě analýz jeho vývoje prognózu rozvoje cestovního ruchu do roku 2020. Tabulky 1–2 uvádějí předpokládané příjezdy v rámci mezinárodního cestovního ruchu do jednotlivých regionů v letech 2000–2020.

Tabulka 1 Prognóza mezinárodních turistických příjezdů podle regionů do roku 2020 (v mil. osob)

Pramen: Ročenka cestovního ruchu, ubytování a pohostinství 2001, mag CONSULTING, Praha 2002

Tabulka 2 Předpověď podílů regionů na mezinárodních příjezdech v letech 2000–2020 (v %)

Pramen: Ročenka cestovního ruchu, ubytování a pohostinství 2001, mag CONSULTING, Praha 2002

Tabulka 3 Aktuální výsledky UNWTO – World Tourism Barometr 2009/2008 – mezinárodní příjezdy (v %)

Materiály MMR ČR

Podle uvedených údajů se předpokládá do roku 2020 další růst cestovního ruchu, který má v roce 2010 dosáhnout 1 006,4 mi­lionů příjezdů a v roce 2020 dokonce 1 561,1 milionů příjezdů. V porovnání s rokem 2000 se tedy v roce 2020 odhaduje více než dvojnásobné zvýšení příjezdů v rámci mezinárodního cestovního ruchu.

Na základě dosavadního vývoje tempa růstu cestovního ruchu v jednotlivých regionech se očekává největší rozmach v oblasti východní Asie a Tichomoří. Tento region by měl v počtech příjezdů v roce 2020 předstihnout Ameriku, kde tempo růstu mezinárodního cestovního ruchu bude v období let 2000–2020 nižší. Podobný vývoj zaznamená i Afrika, Střední východ a jižní Asie. Očekává se, že Evropa si udrží své prvenství v absolutním počtu příjezdů, ale společně s Amerikou vykáže podstatné snížení tempa růstu.

Vývoj mezinárodního cestovního ruchu je ovlivňován řadou faktorů. Jde o faktory demografické, ekonomické, politické a ekologické. V souvislosti s ekologickými vlivy je nutné připomenout klimatické změny, jako např. globální oteplování, skleníkový efekt, ubývání ledovců. Pravidelné záplavy, lesní požáry nebo nepříznivé povětrnostní podmínky mohou v krátké době odsoudit i některá tradiční oblíbená střediska cestovního ruchu k postupnému zániku. Reakcí na celosvětové zpomalení ekonomického růstu v roce 2009 je v současnosti pokles mezinárodních příjezdů.

Vedle prognózy rozvoje cestovního ruchu do roku 2020 vytyčila UNWTO i strategii jeho dalšího rozvoje, reagující na nové trendy.

Lze ji shrnout do následujících bodů¹:

• tvorba nových a diverzifikovaných produktů služeb,
• zahrnutí obcí do procesu plánování i konečného výkonu služeb,
• rozvoj partnerského vztahu mezi úřady a poskytovateli služeb,
• tvorba hodnot,
• investice do životního prostředí,
• eliminace amatérismu,
• přístup k turistům jako k hostům,
• cílený marketing a propagace.

Naznačený přístup k dalšímu rozvoji cestovního ruchu podtrhuje snahu o jeho systematický plánovitý rozvoj, podložený výzkumem trhu s přihlédnutím k ochraně životního prostředí. Je zde zdůrazněna nutnost spolupráce úřadů s podnikateli a obcemi, s cílem rozšíření cestovního ruchu i mimo tradiční destinace, které jsou v současné době přetížené. Značný důraz je kladen na pracovníky v cestovním ruchu, na jejich profesionalitu a kvalifikaci, která může do značné míry ovlivnit výslednou kvalitu poskytovaných služeb.

Bubovické vodopády jsou jedním z nejznámějších a turisticky nejdéle zpřístupněných míst v Chráněné krajinné oblasti Český kras.

Foto A. Komaško

Postavení cestovního ruchu v ekonomice České republiky

Česká republika má pro rozvoj cestovního ruchu velmi dobré předpoklady jak přírodní, tak i kulturně-historické. Jeho postavení v národním hospodářství je možné charakterizovat na základě řady ukazatelů. Komplexní ekonomický přínos pro národní hospodářství vyjadřuje Satelitní účet cestovního ruchu. V roce 2008 činil podíl cestovního ruchu v České republice na tvorbě hrubého domácího produktu 2,8 %², cestovní ruch vytvořil pracovní příležitosti asi pro 239 465 pracovníků, což představuje zhruba 4,7 % z celkového počtu pracovníků v národním hospodářství.3 Do České republiky přijelo asi 6 milionů turistů⁴, průměrná doba pobytu jednoho hosta činila čtyři dny. Devizové příjmy ze zahraničního cestovního ruchu dosáhly v roce 2008 7 722,2 mil. USD, výdaje činily 4 588,9 mil. USD, což představuje kladné devizové saldo v celkové hodnotě 3 133,3 mil. USD. Podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na hrubém domácím produktu v roce 2008 činil 3,5 %, na exportu se podílel 5,3 %. Cestovní ruch souvisí s řadou odvětví a oborů národního hospodářství, které se podílejí na jeho rozvoji. Jde zejména o tato odvětví:

• služby účastníkům cestovního ruchu, které jsou pro řadu podniků a institucí hlavním předmětem jejich činnosti. Do této skupiny patří zejména podniky poskytující služby ubytovací, dopravní, zprostředkovatelské (cestovní kanceláře a cestovní agentury), služby restauračního stravování, lázeňské, směnárenské apod.;
• odvětví, která poskytují služby účastníkům cestovního ruchu jako doplňující ke své hlavní činnosti. Do této skupiny lze zařadit obchod, pojišťovnictví, zdravotnictví, kulturu, komunální služby a další;
• odvětví, která mají nepřímý vztah k cestovnímu ruchu. Mezi ně patří např. stavebnictví, zemědělství a řada průmyslových oborů, např. průmysl sklářský, nábytkářský, textilní, strojírenský.

Zprostředkovaný vliv cestovního ruchu je obtížné kvantifikovat, a proto je často nedoceněna i jeho celková role v národním hospodářství.

Chráněná krajinná oblast Beskydy musí v posledních letech zvládat nápor cyklistů. Pro tyto účely jsou zde budovány cyklostezky.

Foto V. Mádr

Cestovní ruch jako významný faktor zaměstnanosti

Z mnohostranného vztahu cestovního ruchu k odvětvové struktuře národního hospodářství je možné odvodit i úlohu cestovního ruchu při vytváření podmínek pro zvyšování zaměstnanosti, ale i podmínek pro vytváření podnikatelských příležitostí. Je nutno zejména podtrhnout, že cestovní ruch vytváří nová pracovní místa i v ekonomicky méně rozvinutých oblastech a často i v místech, která lze jinak ekonomicky obtížně využít (např. horské a pobřežní oblasti). Přínosem je také to, že vytváří pracovní místa v široké škále profesí a různorodé náročnosti. Pro celkové zhodnocení významu cestovního ruchu pro zaměstnanost obyvatelstva je tedy nutné brát v úvahu nejen přímou zaměstnanost v podnicích, které poskytují služby výhradně nebo převážně účastníkům cestovního ruchu (ubytování, doprava, stravovací zařízení, cestovní kanceláře a cestovní agentury, turistická informační střediska, organizace cestovního ruchu, profesní svazy apod.), ale i zaměstnanost v podnicích doplňkových služeb, u nichž účastníci cestovního ruchu tvoří jen určitou část klientely (pojišťovny, obchodní síť, servisní a opravárenské služby, apod.). Při hodnocení celkového vlivu cestovního ruchu by měla být brána v úvahu i tzv. vyvolaná (sekundární) zaměstnanost, tj. zaměstnanost v odvětvích, která zajišťují chod podniků s přímou zaměstnaností (dodavatelé hotelů a restaurací, stavební firmy apod.).

Sportovní vyžití v chráněných územích má své limity. In line bruslení, dříve provozované v intravilánech měst, se dnes rozmáhá i do přírodně cenných území. Možný střet mezi zájmy sportovců a ochranou přírody je zřejmý: hladké asfaltové plochy nelze budovat kdekoliv.

Foto V. Mádr

Vliv cestovního ruchu na rozvoj regionů

V řadě míst a oblastí, které nemají předpoklady pro rozvoj jiných ekonomických činností, nebo v takových místech a oblastech, které jsou atraktivní díky svým přírodním a kulturním hodnotám, se cestovní ruch může stát důležitým činitelem jejich rozvoje s významnými ekonomickými dopady.

Mezi pozitivní ekonomické dopady lze zahrnout zejména výdaje účastníků cestovního ruchu, daňové příjmy a různé poplatky (např. lázeňské taxy), které se mohou stát významnými zdroji místních rozpočtů. Vznik podnikatelských příležitostí, tvorba nových pracovních míst, vytváření investičních příležitostí, zlepšování celkové úrovně infrastruktury a vybavenosti, která slouží nejen účastníkům cestovního ruchu, ale také místnímu obyvatelstvu, a v neposlední řadě i podněcování rozvoje řady ekonomických aktivit, zejména místních řemesel, patří mezi pozitivní vlivy cestovního ruchu. Cestovní ruch v regionech umožňuje ekonomicky zhodnotit přírodní a kulturně historické atraktivity, které by jinak zůstaly většinou nevyužity. Význam cestovního ruchu pro určitý region je tím vyšší, čím více využívá místní zdroje a místní ekonomiku.

Cestovní ruch jako významná součást spotřeby obyvatelstva

Úspěšnost jednotlivých ekonomik a jejich postavení na světovém trhu se do značné míry projevuje v životní úrovni obyvatel. Cestovní ruch nabízí lidem uspokojení jejich potřeb, např. odpočinek, reprodukci pracovní síly, zlepšení zdravotního stavu prostřednictvím využití speciálních lázeňských procedur, pohyb – při využití sportovních zařízení, poznání nových míst a kultur. S vlastní realizací cestovního ruchu pak souvisí uspokojování potřeb, které nejsou cílem cestovního ruchu, ale bez nichž se toto odvětví neobejde, jako např. stravování, ubytování, přemísťování (doprava), zajištění hygieny.

Příliv turistů do malebného městečka Slavonice na Jindřichohradecku má pozitivní vliv na jeho rozvoj, ale může způsobovat i problémy.

Foto V. Mádr

Význam cestovního ruchu ve spotřebě obyvatelstva se nejčastěji kvantifikuje počtem účastníků cestovního ruchu a výdaji obyvatelstva na cestovní ruch. V České republice je cestovní ruch dlouhodobě nedílnou součástí spotřeby obyvatelstva a hraje v ní stále významnější úlohu.

Podíl devizových příjmů na exportu za rok 2009 byl 5,7%, podíl příj­mů na HDP za stejné období činil 3,4 %. Z údajů uvedených v tabulkách 4 a 5 je patrný vliv celosvětové ekonomické krize, která se odrazila nejenom v počtu příjezdů, ale i v příjmech a výdajích na cestovní ruch.

Tabulka 4 Počet hostů a přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních v ČR

Zdroj: ČSÚ

Tabulka 5 Devizové příjmy, výdaje a saldo z cestovního ruchu za 1.–4. čtvrtletí 2009 v ČR

Podle materiálů MMR ČR, zpracováno podle údajů ČNB, ČSÚ ke dni 10. 3. 2010

1 Podle metodiky Mezinárodního měnového fondu

2 Nominální index v Kč je ovlivněn vývojem devizového kurzu.

Udržitelný rozvoj cestovního ruchu

Mohutný rozvoj cestovního ruchu přináší v posledních letech vedle pozitivních vlivů na ekonomiku a rozvoj regionů i hrozbu devastace životního prostředí a postupné ničení vlastních předpokladů rozvoje cestovního ruchu, tj. vhodné a nenarušené krajiny, vod a ovzduší. Aktuálnost tohoto problému je podtržena nejenom v materiálech UNWTO a WTTC (Světová rada cestování a cestovního ruchu), ale je prioritou i v rámci EU. Udržitelný rozvoj cestovního ruchu je chápán jako zajišťování potřeb účastníků cestovního ruchu takovým způsobem, který pomáhá rozvoji území s přihlédnutím k šetrnému využívání přírodních a kulturních hodnot a vede k dlouhodobé prosperitě dané oblasti, aniž by ohrozil uspokojení potřeb budoucích generací. Z uvedené charakteristiky vyplývá, že udržitelný rozvoj cestovního ruchu má ekonomické, ekologické a sociální aspekty a při jeho uplatňování je nutné přihlížet ke kulturním, právním a etickým zásadám té které země.

Počátkem 90. let 20. století převládal názor, že cestovní ruch se rozvíjí sám a není ho třeba žádným způsobem podporovat či systematicky rozvíjet. Řada příkladů ze zahraničí však ukázala, že spoléhat na dobré předpoklady rozvoje cestovního ruchu a na mocnou sílu trhu v současné době již nestačí. Cestovní ruch je třeba systematicky rozvíjet jak na celostátní úrovni, tak i na úrovni krajů a turistických regionů. Důležité je podporovat účelnou spolupráci orgánů a organizací podnikajících v této oblasti národního hospodářství, neziskového sektoru a vzdělávacích institucí připravujících specializované odborníky. Naplňování základních úkolů Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007–2013, která byla zpracována MMR, postupně přináší pozitivní výsledky. Jednotná kvantifikace přínosů cestovního ruchu pro národní hospodářství podle metodiky Evropského statistického úřadu (EUROSTAT) v Satelitním účtu cestovního ruchu nám umožňuje srovnávat výsledky ČR s ostatními členskými státy EU a může být podnětem pro odstranění slabých stránek v naší činnosti a pro podporu předností a využití příležitostí.

Autorka pracuje na katedře cestovního ruchu Vysoké školy ekonomické v Praze

1 Volně zpracováno podle International Tourism: A Global Perspective, WTO, Madrid, Spain, 1997

2 Viz http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/i/tsa_t11_1/$File/tsa_t111.xls, 28. 3. 2010

3 Cestovní ruch v České republice 2008, MMR ČR, Praha 2009, str. 75

4 Cestovní ruch v České republice 2008, MMR ČR, Praha 2009, str. 47

Shrnutí výsledků průzkumu cestovního ruchu v ČRza období zima 2006/2007

V letech 2005–2007 monitorovala společnost GFK pro Českou centrálu cestovního ruchu, CzechTourism, návštěvnost v turistických regionech České republiky. Z výsledků za období zimy na přelomu let 2006 a 2007 vyplynula řada zajímavých údajů.

Většinu – 81 % tvoří návštěvníciz ČR, zbývajících 19 % přijíždí hlavně z Německa, Slovenska, Polska, Rakouska, Nizozemska, Velké Británie a Ruska. Nejnavštěvovanější oblastíje Praha. Následují český sever, jižní Morava a západočeské lázně.

Jako zdroj informacíslouží turistům nejčastěji příbuzní a známí, internet a propagační materiály. Obecně platí, že informace vyhledávají spíše návštěvníci ze zahraničí. K dopravěvyužívají obvykle auta a vlaky. U ostatních prostředků se Češi od zahraničních turistů liší. Čeští cestovatelé dávají přednost autobusovým linkám před zájezdovým autobusem. Více jezdí na kole či cestují pěšky.

Jako důvod pro cestovánív ČR se nejčastěji uvádí poznávání, sport, turistika a relaxace. Poměr se u Čechů a zahraničních turistů liší. Důvod poznávání udává 41 % návštěvníků ze zahraničí oproti 17 % Čechů, v případě turistiky a sportu je to 14 % oproti 17 %.

Nejlákavější aktivitouje poznávací turistika, která u zahraničních návštěvníků jednoznačně převyšuje ostatní aktivity. Další v pořadí je pěší turistika, která je vůbec nejoblíbenější aktivitou u Čechů, a cestování za zábavou. Češi navíc dávají přednost cykloturistice, zimním sportům a lyžování či vodním sportům a koupání.

Aktuálnější výsledky by mohly být známy a uvedeny na stránkách CzechTourism do konce roku 2010.

Zdroj: http://www.czechtourism.cz/statistiky-2/vyzkumy-czechtourism/profil-navstevniku-v-turistickych-regionech-cr/vyhodnoceni-etapy-zima-2006-2007.html

Jitka Kozubková