Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 6/2011 1. 3. 2012 Zprávy-Recenze Tištěná verze článku v pdf

Za nejjižněji položenými jeskyněmi České republiky

autoři: Vratislav Ouhrabka, Roman Mlejnek

Za nejjižněji položenými jeskyněmi České republiky

Oddělení péče o jeskyně Správy jeskyní ČR se zabývá mj. i dokumentací suťových jeskyní, které se nacházejí především v nekrasových horninách. K zajímavým objevům tohoto typu jeskyní došlo na Šumavě v jižních Čechách.

Charakteristika suťových jeskyní

Suťové jeskyně se většinou vytvářejí v blokových závalech na dnech a svazích hlubokých údolí či při patě rozvolněných okrajů skalních plošin nebo v širokých puklinových zónách. Volné jeskynní prostory se mohou za příhodných podmínek vytvořit i v balvanových mořích a suťových polích. Právě v posledně jmenovaných typech balvanových akumulací došlo v jižních Čechách k zajímavým objevům. Nové lokality se nacházejí na jv. svazích hory Luč a na západním svahu hřbetu Čertovy stěny (NPR Čertova stěna – Luč) v geomorfologickém celku Šumava. Byly zde registrovány dvě rozsáhlejší suťové jeskyně, které dostaly název Bonsajová a Vlastíkova, a několik menších jeskynních dutin. Masiv Luče (932,6 m n. m.) a část protějšího svahu Čertovy stěny jsou tvořeny středně zrnitou až drobnozrnnou muskovit-biotickou žulou eisgarnského typu (moldanubický pluton), nízký hřbet vybíhající od Čertovy stěny k severu buduje převážně muskovit-biotická pararula (moldanubikum); Albrecht a kol. 2003. Na svazích hluboce zaříznutého údolí Vltavy byly tyto horniny rozvolněny a modelovány vlivem periglaciálních, gravitačních i fluviálních procesů. Vytvořily se zde typické tvary zvětrávání, jako mrazové sruby, tory a mohutné suťové akumulace s množstvím volných dutin charakteru suťových jeskyní.

Národní přírodní rezervace Čertova stěna – Luč. 1. Vlastíkova jeskyně, 2. Bonsajová jeskyně Podklad © ČÚZK a AOPK ČR, 2011

Bonsajová jeskyně

Jeskyně se nachází v balvanovém moři ve svahu Luče v nadmořské výšce přibližně 660 m n. m. V nejbližším okolí rostou reliktní smrkové a březové bory. Některé stromky, živořící na suti, jsou malého vzrůstu a připomínají bonsaje, podle nich byla také jeskyně pojmenována. Zdejší balvanové moře je tvořeno mohutnými deskovitými bloky o maximálních rozměrech až 6 ´ 8 ´ 3 m. Bloky jsou na sebe nasunuty tak, že místy vytvářejí jakési po svahu sjíždějící šupiny, často podepřené příkře postavenými deskami. Šupinové uspořádání bloků v plošně relativně malém balvanovém moři umožnilo vznik mnoha suťových podzemních prostor s rozměry až 2 ´ 3 ´ 2 m. Ve střední části suťového svahu tvoří navzájem propojené prostory systém suťových jeskyní, překrytých vrstvou bloků mocnou od 1 do 5 m. Na povrch jsou prostory otevřeny celou řadou neprůlezných otvorů v různých úrovních svahu a pěti hlavními vchody. Celková délka jeskyně je minimálně 50 m. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším místem jeskyně byl změřen 19 m. Pro komplikovaný přístup nebyl speleologický průzkum doposud dokončen. Bonsajová jeskyně je nejjižněji položenou dosud známou jeskyní České republiky.

Bonsajová jeskyně (k povrchu otevřené vchody označeny šipkou)

Dokumentoval a kreslil Vratislav Ouhrabka (2008)

Vlastíkova jeskyně

Na jeskyni, která se nachází na úpatí Čertovy stěny v nadmořské výšce přibližně 605 m asi 3 m nad úrovní Vltavy, upozornil RNDr. Vlastimil Růžička, který zde v minulosti prováděl arachnologický výzkum. Jeskyně vznikla překrytím menších balvanů mohutným blokem o rozměrech přibližně 5 ´ 6 m. Tvoří ji v podstatě tři oddělené prostory, propojené úzkými průlezy mezi balvany. Jeskyně je otevřena dvěma hlavními vstupy (Z a SZ) a několika okny ústícími mezi stropními bloky. Zaměřená délka jeskyně je 20 m, denivelace 3 m.

Vlastíkova jeskyně

Dokumentoval a kreslil Vratislav Ouhrabka (2008)

LITERATURA

ALBRECHT J. a kol. (2003): Českobudějovicko. In: Mackovčin P. & Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 808 pp.