Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 6/2008 — 16. 12. 2008 — Zprávy-Recenze

Za Bohumírem Prokůpkem

Autor: Tomáš Rothröckl

Nikdy by mi nepřišlo na mysl, že budu díky nekompromisní realitě života v této smutné roli autora vzpomínky na Bohumíra Prokůpka. Všestranného umělce, fotografa, filozofa, vysokoškolského učitele, vydavatele, člověka renesančního myšlení a ochranáře přírody „bez průkazky a odznaku“. Leč život je takový; náleží k němu i události, kterým se bráníme uvěřit. Úmrtí Bohumíra Prokůpka je jednou z nich. Dne 19. listopadu 2008 prohrál svůj zápas s těžkou nemocí.

Jako osvícený vydavatel, spoluzakladatel renomovaného vydavatelství ASCO pomohl na svět mnoha krásným, ale i potřebným publikacím. Dovedl vnést do jejich podoby kultivovanost a jemu vlastní originální grafický design. Během posledních dvou desetiletí se výrazně podepsal na mnoha publikacích a osvětových materiálech vydávaných institucemi ochrany přírody a Ministerstvem životního prostředí.

Významná byla jeho pedagogická činnost na katedře fotografie pražské Fakulty filmové a televizní tvorby Akademie múzických umění, kde vedl ateliér plenéru od roku 2002. Na FAMU se těšil veliké oblibě jak u kolegů pedagogů, tak i u svých studentů. Mimochodem, často je brával do našich chráněných území, aby je zasvěcoval do tajů uměleckého ztvárnění krajiny a našeho přírodního bohatství.

Ve své fotografické tvorbě byl fachmanem, pro něhož bylo dobře zvládnuté řemeslo samozřejmostí. Zároveň dovedl propojit mnoho vlivů: podnětů z jiných oborů výtvarného umění, hudby, fotografických technik i nápadů a inspirací z daného okamžiku do konečné podoby svého nezaměnitelného a svébytného stylu fotografických obrazů. Ve své výstavní tvorbě, zejména v oblasti architektonických návrhů interiérů expozic, byl nositelem jasných vizí, které dokázal přetavit do koncovky dobrého díla. Nezapomenutelné jsou mnohé výtvarné výstavy i stálé expozice, kterými se prezentovaly správy národních parků a chráněných oblastí, ale i Federace Europarc. Vrcholem jeho tvůrčí činnosti v této oblasti byla nepochybně nová multimediální expozice v Památníku v Lidicích, za kterou obdržel prestižní ocenění – Národní cenu za design 2007.

Mirek se angažoval soustavně a velice vehementně v ochraně naší přírody. V jejím zájmu dovedl ovlivnit hajného i ministra. Bojoval proti exploataci přírody slovem, příkladem a samozřejmě svým dílem. Soustavně a dlouhodobě dokumentoval zachovalé fragmenty původních krajin naší vlasti. Svými obrazy emotivně přiblížil krásu a harmonii živé i neživé přírody. Lidé z naší branže si jeho názoru vážili právě proto, že k nim mluvil umělec s nesmírně hlubokým vzdělanostním základem v oblasti přírodních věd. Za přínos svého díla ochraně přírody byl odměněn v roce 2003 Cenou ministra životního prostředí.

Velkým potěšením a potřebou zároveň mu byla fotografie divoké přírody, pralesa, jak sám starosvětsky zdůrazňoval. Vstupoval do těchto míst proto, aby reportoval stav onoho světa mystických bytostí a magických krajin, kde se živé organismy stávají symboly. Po Váchalově příkladu se toulal lůnem přírody, aby nám sdělil prostřednictvím svých fotografií nejen co viděl, ale čeho se dotýkal, co cítil a co slyšel. Být alespoň na pár chvilek součástí přírody, to byl pro Mirka ten potřebný energetický zdroj, ze kterého čerpal při svém bytí v „civilizaci“.

Byl člověkem se vzácným darem družnosti, svorníkem rozličných společenství lidí, autoritou, která stavěla mosty mezi lidmi. Ovlivňoval svými postoji různá umělecká i jiná uskupení a společenství. A zároveň dovedl všechny lidi, s nimiž se setkával, inspirovat a odměnit svou nezaměnitelnou dobrosrdečností a humorem. Ctil své předky, rodinu a Vysočinu, odkud pocházel. A do těchto jím častokrát zmiňovaných a stále milovaných míst se nyní navždy navrátil. Na Bohumíra Prokůpka nelze zapomenout.