Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2012 — 23. 8. 2012 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Těžba břidlicového plynu – nové ohrožení přírody a krajiny v ČR?
Nedávno požádaly zahraniční společnosti (Basgas Energia Czech, s.r.o., dceřinná společnost nadnárodní firmy Hutton Energy, a Cuadrilla Morava s.r.o., dceřinná společnost britské firmy Cuadrilla Resources) ministerstvo životního prostředí o stanovení průzkumných území pro břidlicový plyn v ČR. Míří do chráněných krajinných oblastí: průzkumné území Berounka o výměře 93 km2zasahuje do nejcennějších oblastí CHKO Český kras, průzkumné území Meziříčí o výměře 946 km2významně zabíhá do CHKO Beskydy a okrajově do CHKO Poodří.
Navržené průzkumné území Trutnovsko o výměře 778 km2zahrnuje celou CHKO Broumovsko a také okrajové partie Krkonošského národního parku. Je možné, že o průzkum zásob břidlicového plynu se prospektoři pokusí také v oblastech, kde byl již dříve povolen průzkum klasických ložisek, protože geologický zákon tato ložiska nerozlišuje. Jedná se zejména o lokality na jižní Moravě.
Zvýšený zájem o dosud nezajímavé zdroje fosilních paliv jde jednak na vrub stále rostoucích cen ropy a zemního plynu a jednak nových technologií horizontálního vrtání a hydraulického štěpení, které se v posledních 10 letech významně rozšířily v USA.
Vrt na břidlicový plyn, Roan Plateau, Colorado, USA Zdroj http://www.ecoflight.org/
Možnost těžby břidlicového plynu však nelze posuzovat jen čistě z hlediska ekonomických zájmů. Při rozhodování je potřeba na misku pomyslných vah pro a proti dát také stav životního prostředí. V současnosti využívané metody těžby totiž představují značná rizika pro zdroje pitné vody, ohrožují rozsáhlé vodní ekosystémy, významně indukují nákladní automobilovou dopravu, jsou hlučné, zatěžují ovzduší množstvím emisí a mohou působit zdravotní komplikace obyvatel. Zásadní je negativní vliv těžby na krajinu, mnohonásobně zvýšený v chráněných územích.
Každý vrt zabírá plochu 1–3 ha. Terén v místě vrtu je třeba urovnat a částečně zpevnit. V kopcovité krajině tak vznikají velké antropogenní terasovité útvary. Vrtné věže s výškou přes 50 m vyčnívají v krajině, v noci jsou nasvícené a vrtání působí hluk. Hlučná je i technologie hydraulického štěpení. I po demontování obří vrtné soupravy zůstávají na povrchu nevzhledná technologická zařízení, zejména cisterny, ventily, potrubí, záchytné jímky na vodu pro štěpení a na zpětný odtok, odkaliště a laguny nebezpečných tekutin a kalů z vrtání. Vrty pokrývají krajinu v husté síti (na amerických plynových ložiscích v průměru 1 vrt na 1,5 až 2,5 km2, místy dokonce v hustotě až 6 vrtů na 1 km2). Vzhled krajiny mění i nové cesty, plynovody a kompresorové stanice.
Nezbývá než doufat, že ve složitém řízení o stanovení průzkumného území se podaří ubránit veřejné zájmy ochrany životního prostředí, ochrany přírody a rekreačních hodnot dotčených regionů, a to nejlépe již zamítnutím povolení průzkumu. Důvod je jasný: technologie průzkumných vrtů je totiž prakticky totožná s technologií vlastní těžby.
Petr Kuna