Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 2/2008 — 22. 4. 2008 — Zprávy-Recenze

Směrnice o ptácích a stanovištích ve světle aktuálních potřeb ochrany přírody

autoři: Michael Hošek, Petr Roth

Zkušenosti a postoje členských států

Ve dnech 27. – 30. listopadu 2007 se v portugalském Lisabonu konalo pravidelné setkání vedoucích centrálních úřadů ochrany přírody všech členských států EU (European Nature Directors Meeting). Hostitelem bylo Ministerstvo životního prostředí Portugalska (ve spolupráci s EK). Pravidelné setkání ředitelů centrálních úřadů ochrany přírody členských států se odehrává především na úrovni výkonné, tj. informace a výsledky setkání mají často charakter úkolů daných EK členským státům. Setkání zároveň slouží jako platforma k diskusi nad dalším postupem nebo k výměně zkušeností.

Pro čtenáře tohoto časopisu mohou být zajímavé závěry z diskusí nad tématy obnovitelné zdroje a klimatické změny versus jejich vliv na povinnosti vyplývající ze směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích.

Dopady využívání obnovitelných zdrojů energie na cíle směrnice o ptácích a stanovištích

Zajímavý je především fakt, že během diskuse žádný členský stát nenalezl pozitiva ve využívání obnovitelných zdrojů pro biodiverzitu. Pozitiva z obecného hlediska se vždy týkají zejména socioekonomických dopadů, nepříliš přesvědčivé jsou již výsledky z hlediska pozitivních dopadů na klimatické změny; na přírodu a krajinu byl však v lepším případě konstatován pouze neutrální dopad. Stejný pohled měly jak státy, v nichž obnovitelné zdroje již dnes představují významný podíl na energetických zdrojích, tak i státy, kde se s využíváním těchto zdrojů teprve začíná. Pro Českou republiku mohou být inspirativní některé přístupy Spolkové republiky Německo k určitým problémům, které jsou u nás v současné době aktuální:

• Fotovoltaická zařízení: v SRN jsou povolována pouze v průmyslových areálech, na existujících objektech a ve volné krajině jedině na intenzivně obdělávané zemědělské půdě. Na extenzivní zemědělské půdě je jejich povolování zakázáno.
• Malé vodní elektrárny: mohou být povoleny pouze za podmínky, že neohrožují stávající biotu toku a zároveň na náklady investora bude zlikvidována alespoň jedna příčná překážka na daném toku bránící jeho podélné prostupnosti.
• Větrné elektrárny: mohou být teoreticky povoleny všude, kde to zemské zákony dovolují, v lokalitách soustavy Natura 2000 a národních chráněných územích však jejich výstavba není dotována. Zájem o umísťování v těchto lokalitách je tak – podle ministerstva – nulový.

Biodiverzita a změna klimatu se zvláštním zřetelem na Naturu 2000

Cílem bylo především zaznamenat případné pozitivní a negativní vlivy klimatických změn na soustavu Natura 2000 a jak lze tyto dopady řešit (vyhnout se jim). Zároveň byla diskutována možná aktivní úloha soustavy Natura 2000 vzhledem k zastavení úbytku biodiverzity (nikoli jen do roku 2010) a ke změně klimatu.

Z obšírné diskuse vyplynulo, že pozitivní dopady klimatických změn na soustavu Natura 2000 se v zásadě vyrovnávají s negativními. Výrazným negativem samozřejmě může být případné vyhynutí vybraných druhů (pokud bychom jako pozitivum nevnímali možné časové urychlení speciace). Pokud se např. v rámci tohoto procesu rozšíří areál vybraných fenoménů (předpokládá se především severním směrem), může to naopak znamenat ústup fenoménů, vázaných na chladnější klima, z jihu Evropy. V tomto ohledu tedy klimatické změny jistě nepředstavují pro soustavu Natura 2000 výrazné riziko.

Při úvahách o možné aktivní úloze soustavy Natura 2000 v boji proti dopadům klimatických změn je třeba odlišit dvě zcela rozdílné úrovně: a) klimatické změny, b) problém úbytku biodiverzity.

a) Klimatické změny jsou globálního charakteru a pokud se na nich člověk větší měrou podílí, pak je to především průmyslovým znečištěním a celkovými důsledky rozvoje technologií. Nejedná se tedy o problém, který se a priori týká ochrany přírody jako samostatného oboru a ani nelze aktivitami v oblasti ochrany přírody tyto změny nijak výrazně ovlivnit. Jistě se však krajiny dají chápat jako snaha o usnadnění adaptace přírodního prostředí na klimatické změny.

b) Prokázaný úbytek biodiverzity je naopak z podstatné části jev lokálního nebo regionálního charakteru a zde ve většině případů lze odhalit konkrétní důvody/aktivity, které jej způsobily. V tomto ohledu soustava Natura 2000 je opravdu konkrétním nástrojem, který může do určité míry tomuto ubývání zabránit. Zároveň je mezi biodiverzitou a účelem vytvoření soustavy Natura 2000 jasná vazba, kterou lze poměrně jednoznačně prezentovat i veřejnosti.

Závěrem diskuse bylo tedy především doporučení soustředit se v rámci ochrany přírody na ubývání biodiverzity. Změny klimatu tento obor zásadně překračují jak příčinami, tak důsledky.

Vzhledem k dosavadním oficiálním postojům k výše uvedeným odborným okruhům v ČR mohou být některé uvedené závěry překvapením. Mnohdy je totiž při prosazování těchto cílů na národní úrovni hlavním argumentem přístup k problematice v ostatních členských státech. V tomto ohledu uvedené setkání zcela splnilo svůj účel a podalo všem zúčastněným objektivní informace o opravdovém stavu věcí. Budiž to pro nás impulsem ještě více se ohlížet na zkušenosti našich sousedů a vnímat je dostatečně brzy, abychom zbytečně neopakovali chyby jiných.