Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2012 — 13. 6. 2012 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Petr Sklenička: Pronajatá krajina
Na rozdíl od mnohých spasitelů a jejich statí tahle útlá knížka působí osvěžujícím dojmem. Proč? Protože je psaná krajinným ekologem, který netrpí nedostatkem odborných znalostí, praktických zkušeností a pozorovatelského talentu. Je to jakási sbírka krátkých úvah o naší krajině z různých a někdy i méně běžných pohledů. To dobře dokreslují i názvy kapitol: Kdo je odpovědný za krajinu? Číst krajinu. Subjektivní problém s krajinným rázem. O paměti krajiny. Dobře míněná biopaliva. Zglajchšaltovaná péče. Krajiny zvuků. Land art-umění uprostřed krajiny. Jak může projektovat revitalizace ten, kdo není rybářem? Krajina s.r.o. Větrníky jako symbol. Propast mezi vědou a praxí. Víra metodiky aneb šablona pro krajinu. Zatracené meliorace.
Esence knihy je skrytá v textu uvozujícím celou publikaci: „Pronajatá, v níž vlastníci nehospodaří, ale své pozemky propachtují. Pronajatá, svěřená nám na poměrně krátkou dobu, abychom ji brzy předali dalším generacím. Krajina se nám mění před očima a my v péči o ní často selháváme. Posledních dvacet let ale přináší i spoustu dobrých zpráv o krajině a společnosti.“Autor, vysokoškolský pedagog, jeden z našich předních krajinných ekologů a krajinných projektantů, v krátkých úvahách čtenáři poodhaluje řadu problémů, které naše krajina má, nebo spíše, které má naše společnost s ní. Sklenička v neplytkých textech podtrhuje skutečnost, že krajina je zrcadlem nás samých, našich přístupů k životu, našich preferencí, naší nadutosti, chamtivosti a nedostatečné pokory. Nebo naopak – může být dokladem zdravého selského rozumu, citu a uvážlivého vztahu k okolí a snahy o jeho rozumné a udržitelné využívání.
Autor správně postihuje, že problém je ve velké míře spojen s absencí zodpovědných vlastnických vztahů, které byly rozmetány komunistickým režimem a dosud se je nepodařilo plnohodnotně rehabilitovat. Poněkud překvapivě odhaluje, že velká většina lidí, soukromé vlastníky bohužel nevyjímaje, se domnívá, že za ekologickou stabilitu krajiny, dobrý vodní režim či zelenou infrastrukturu je prioritně zodpovědný stát. Sebelepší a snaživější úředník či odborník však zodpovědného hospodáře prostě nemůže nikdy úplně nahradit, jakkoliv jsou podpůrné národní i evropské programy k péči o krajinné prostředí významné a někdy i smysluplné. Zákony a metodické předpisy se navíc často stávají zaklínadlem zainteresované veřejnosti, která se domnívá, že právě tudy vede cesta k hezčí, stabilnější, vhodně využívané a prostorově organizované krajině.
Přestože autor veskrze kriticky líčí naše zacházení s krajinou, je potřeba ocenit jeho poctivé hledání kořenů problému. Celou knížkou navíc procházejí náměty k možným východiskům. Stejně jako autor nehoruji pro moře fotovoltaiky na polích a určitě se nedostatečně preferovalo jejich umisťování na střechy budov – od rodinných domů, přes sklady až po továrny. Nesouhlasím ale s tím, že vynětí půdy pro tento účel je prakticky stejně ekologicky problematické jako její zaasfaltování či zabetonování. Stejně tak bych polemizoval s interpretací cen energií z těchto a jiných obnovitelných zdrojů. Faktorů, proč se jejich výkupní ceny staly najednou společensky neúnosnými, je daleko více a na něco budeme znát odpovědi (snad) až trochu později. Nicméně i zde platí, že nic se nemá přehánět, a to už s pisatelem opět souzním. Chtěl-li bych být ještě trochu hnidopichem, vyhlášky neschvaluje parlament (str. 12).
Knížku může se zájmem přečíst kdokoliv, ale určitě ji doporučuji všem, kteří se krajinou profesně zabývají nebo jim leží její budoucnost na srdci. Přeji si méně všeznalých spasitelů, kteří hodiny mlátí prázdnou slámu o potřebě komplexnosti ochrany krajiny, aniž by chápali a znali elementární instrumenty, které chtějí poněkud trapně, jakoby nově zavádět, a více takových autorských knížek které jsou podnětné pro profesionálního ochranáře krajiny, vlastníky a hospodáře i politiky. Profesoru Skleničkovi patří dík za jeho netradiční vhled do problematiky péče o náš domov – naši krajinu.
František Pelc
Sklenička P.: Pronajatá krajina. Centrum pro krajinu s.r.o.
Praha 2011. 137 stran. ISBN 978-80-87199-01-5.