Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 4/2013 — 24. 10. 2013 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Pavel Řepa, zoolog-úředník-ochranář

Autor: František Pojer

Sám se již řadím mezi pamětníky, ale Pavel Řepa toho pamatuje více. Dne 23. 7. 2013 oslavil sedmdesátiny. Každé setkání s ním je nejen pro mě zážitkem, vezměme to po dekádách:

Druhá polovina sedmdesátých let a seminář katedry zoologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Před námi studenty vystupuje zoolog Okresního muzea v Tachově a popisuje svoji cestu pražského rodáka do ponurého města na západní hranici. Je tam snad jediným nezadaným vysokoškolákem, čelí proto značnému zájmu místních dívek o svoji osobu. „Zmiňuje“ i zoologii, většinou chodí pěšky, služební auta tehdy snad ještě ani nejsou. Všude se však nedostane – rád by do pohraničního pásma, ale tolik důvěry mu soudruzi zatím nedávají. Výzkum fauny v rezervaci Diana může zahájit až později, ovšem vždy s doprovodem samopalníka. Jeho komediální a vypravěčský talent se nedá přehlédnout, všichni studenti ho fascinovaně pozorují.

Osmdesátá léta a zoologické oddělení Západočeského muzea v Plzni. Luděk Hůrka, šéf oddělení, pozval několik zoologů k diskusi nad směřováním dalších zoologických výzkumů v západních Čechách. Pavel nechybí a rozšafně popisuje svoje záměry a doporučuje systematicky postupně zmapovat celý kraj.

Devadesátá léta. Pavel se stává úředníkem ochrany přírody na měnícím se Okresním úřadu v Tachově. Jsme tedy přímo „okresní“ kolegové. Skoro závidím žadatelům a dalším stranám, kteří se s ním setkávají. Předpokládám totiž, že vždy odcházejí spokojeni, byť jim třeba nebylo vyhověno. Ten pán na úřadě (Pavel) jim dokáže problém tak perfektně vysvětlit – odborně i s výkladem zákonů/předpisů –, že vlastně už ani nic nechtějí. Paragrafy jsou Pavlovi stejně blízké jako příroda a její fenomény. Navíc tuto obtížnou a diametrálně odlišnou materii (právo a přírodu) perfektně chápe v souvislostech a paragrafy umí využívat ve prospěch přírody. Při jeho vysvětlování mi je jasné, že i tato práce je mu velkým koníčkem a posláním.

Přelom tisíciletí. Okresní úřady jsou zrušeny, Pavel přechází na místo zoologa Správy CHKO Slavkovský les a pokračuje v excelentním úřadování, ale také v monitoringu, přípravě plánů péče a v mnoha dalších ochranářských činnostech. Po spojení našich organizací do AOPK ČR se „konečně“ stáváme kolegy v jedné organizaci.

Našich setkávání bylo ovšem mnohem více, často nezapomenutelných. Vyčnívající osobou (nejen kvůli vysoké postavě) je vždy Pavel Řepa. Odborné zoologické a ornitologické konference, mapování ptáků v Českém lese a dalších oblastech západních Čech, ochranářské semináře profesionálních i dobrovolných organizací mají díky Pavlovi vždy vysokou přidanou hodnotu a úroveň jak v odborné rovině, tak i v neformálním předávání zkušeností a někdy jinak nesdělitelných informací v restauracích a podobných zařízeních.

Ač původně ichtyolog, vynikl a pracoval zejména jako ornitolog – od spoluautorství základní příručky o kvantitativních metodách výzkumu ptáků (společně s nezapomenutelným Jiřím Jandou) až po stovky prací o početnosti a rozšíření ptáků, zejména na Tachovsku. Pavel stále a všude ptáky (ale i další živočichy) sčítá a pozoruje a vše si pečlivě zapisuje. Proto jsou jeho publikované studie a stati vždy založeny na obsáhlém materiálu a mají velký časový rozsah. Umožňují tak statistické vyhodnocení, stanovení trendů a příčin změn v populacích běžných i vzácných druhů – jsou tedy velmi dobře využitelné v ochranářské praxi, nejen v domovském regionu.

Vedle Pavlovy vlastní výzkumné a ochranářské činnosti je třeba připomenout a vyzvednout jeho iniciační a organizační schopnosti a aktivity – při sčítání a mapování ptáků v různých oblastech západních Čech a také celostátní, velmi úspěšné dobrovolnické ochranářské programy (káně lesní a zejména lyska černá, obojživelníci a další). O všech tématech také pilně a srozumitelně píše a přednáší.

Vedle zoologie oslavenec žije bohatým společenským životem. Je vůdčí postavou tachovských ochotníků a každoročně se podílí na organizaci historických Tachovských slavností, kde dokonale využívá svůj již zmíněný komediální talent a sám se přitom výtečně baví.

Také naše nedávná společná exkurze na hnízdní lokalitu orlů křiklavých ve Slavkovském lese byla úspěšná. Opět jsem se mohl přesvědčit o Pavlově veselém a zároveň vyrovnaném a znalém přístupu k životu a ke všem problémům či pseudoproblémům současnosti. Pravda, vyměněné kyčelní klouby občas zabolí, ale Pavel je stále v přírodě a v plné práci v Muzeu Českého lesa v Tachově i na Správě CHKO Slavkovský les, kde jsou jeho zkušenosti, praktické znalosti i uvážlivá hodnocení a doporučení nedocenitelné.

Přeji Pavlovi hodně zdraví a elánu do dalších let a nám všem, abychom se s ním nadále mohli setkávat a využívat jeho zkušenosti i střízlivá a praktická doporučení k řešení našich nejrůznějších ochranářských starostí.

František Pojer