Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 6/2011 — 1. 3. 2012 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Geneticky modifikované organismy: bez hněvu a zaujatosti

Den před večerem nechval a ženu, dokud spálena není, meč chval, až ho vyzkoušíš, a děvče, až se vdá, led, až jej přejdeš, a pivo po vypití.(vikinské přísloví)

Málokterá otázka související se životním prostředím a lidským zdravím vyvolala a vyvolává tak vášnivou debatu jako geneticky modifikované organismy (GMO). Zatímco jedni v nich vidí rovnou dílo ďáblovo (vždycky špatně), druzí je vzývají téměř jako zázrak, který naši civilizaci spasí před nejzávažnějšími problémy (vždycky dobře).

V Amsterdamu jsem jednou přihlížel, jak hlavní třídou pochodují desítky převážně mladých lidí s transparenty Nechceme jíst žádné geny!a přeškrtnutým schématem šroubovice DNA nad hlavami. Jindy jsem se v této souvislosti naopak dočetl, že se zákazníci také nejdříve báli používat telefon, protože byli přesvědčeni, že jistě trvale ohluchnou. Každý, kdo hlasitě nejásal nad blahodárnými GMO, byl tak ocejchován těžko smyvatelnou nálepkou zbabělce. Situaci navíc ztěžuje skutečnost, že někteří účastníci vzrušené diskuse hájí nejen svou pravdu, ale i vlastní, řekněme komerční zájmy. Přitom rozsáhlé šetření Statistického úřadu EU Eurostat potvrdilo, že obyvatelé členských států Unie pokládají otázku GMO za vědecký problém, o němž mají podle svých vlastních slov málo informací.

Sisyfovského úkolu provést čtenáře spletí mýtů, polopravd, fakt a emocí souvisejících s GMO se ujal známý molekulární genetik a pedagog Přírodovědecké fakulty UK v Praze Vladimír Vondrejs. Hned v úvodu recenze je nutné zdůraznit, že text nemá počátky ve vědecké rešerši či v univerzitní učebnici, ale v rozhlasovém cyklu o uplatnění poznatků genetiky a zejména genového inženýrství v praxi. Kniha se proto čte příjemně i zájemcům, kteří svůj profesní či amatérský zájem nespojili s biologií.

Vondrejs přitom uživatele příručky v dobrém smyslu vůbec nešetří. Zásobuje jej ak­tuálními poznatky, aniž by mu v stravitelném balení podsouval předpojatý názor či zhusta sahal po přílišném, byť líbivém zjednodušování.

V úvodní části knihy autor seznamuje čtenáře se základy molekulární biologie, především s přenosem genetické informace v buňkách, přičemž využívá podoby tohoto procesu s jedním z nejdůležitějších vynálezů lidstva – psaným textem. Po tomto nezbytném představení molekulárně-biologického rámce, kterým mimochodem někteří zarputilí obhájci či oponenti GMO viditelně neprošli, vtáhne Vondrejs zájemce o genové modifikace rovnou do děje, přesněji do labyrintu genového inženýrství jako příčiny neutuchajících sporů s katolickou církví. Genové inženýrství totiž dovoluje lidem dědičně pozměňovat vlastnosti organismů, a to s mnohem větší účinností než to dokáže ◊klasická“ genetika. Je to rouhání? Jsou tyto postupy nepatřičné nebo dokonce nepřirozené? Mohou geneticky upravené organismy představovat pro naše zdraví skutečné nebezpečí poté, co nejen bulvární média zhusta referovala o nemoci šílených krav, ptačí a prasečí chřipce či enterohemoragické bakterii Escherichia coli (EHEC)?

V další části publikace Vondrejs ukazuje, jak lidé takříkajíc odpradávna upravují dědičné vlastnosti organismů, a přidává stručný, ale výstižný popis nejrozšířenějších postupů genového inženýrství. Následuje pragmatický přehled možného využití genového inženýrství v praxi, doprovázený řadou příkladů, pochopitelně ponejvíce z USA. Současně text neskrývá existující – a přiznejme, že nemalá – úskalí související s jednobuněčnými a mnohobuněčnými GMO. Čtenář se dozví o legislativě, kterou se v ČR manipulace s GMO řídí, a seznámí se se současným stavem pěstování a chovu GMO v ČR, Evropské unii (EU) a ve světě. Jak vyhranění odpůrci, tak skalní příznivci GMO určitě nepřehlédnou pasáž věnovanou genovému inženýrství a proměnám člověka.

Závěrečné shrnutí podává autorovy názory v hodně krystalické podobě. Z uživatelského hlediska je příjemné, že příručku doplňuje soupis zkratek a důležitých termínů, seznam doporučené literatury včetně publikací v naší mateřštině, přehled příslušného zákonodárství platného v ČR a citace základních internetových stránek o genovém inženýrství a jeho aplikacích. Aktuálně zařazený dodatek vysvětluje schválení pěstování geneticky upravené odrůdy brambor Amfora v zemědělské výrobě v EU, k němuž došlo těsně před vytisknutím knihy. Mezitím v červenci 2010 přenechala Evropská komise (EK) členským státům EU právo omezit nebo úplně zakázat pěstování GMO. Poté, co EK schválí novou biotechnologickou plodinu pro používání, mohou jednotlivé státy samy rozhodnout, zda se na jejich území bude pěstovat. Cílem – alespoň oficiálním – změny v přístupu unijní exekutivy je umožnit rozšíření produkce GMO ve vstřícných zemích, jako jsou Španělsko, Česká republika nebo Nizozemsko, a naopak dovolit zemím jako Rakousko, Maďarsko nebo Francie pěstování těchto plodin legálně zakázat.

Při vyprávění o GMO nezapře autor umělecké sklony, sám se aktivně věnuje výtvarnému umění. Informace, že vědci nalezli řadu genů, jejichž projev reaguje na hudbu, jednoznačně legitimizuje dlouholeté snahy soukromého docenta Faustovy univerzity ve Wienerschnitzelbergu Ruperta von Kratzmar alias Matěje Kráčmery vulgo Zahradníka ovlivnit Mozartovou ukolébavkou chování masožravé rostliny Adelheide kratzmari, ve vědecké hantýrce označované jako Adéla. Inu, i tehdy císařská a královská věda výrazně předběhla dobu.

Ale teď vážně. Za největší přínos příručky považuji skutečnost, že si autor nehraje ani na rozhodčího, ani na jediného spravedlivého. Důsledně argumentuje v duchu zásady nestrannosti uvedené v titulku a prosazované římským historikem a politikem Publiem Corneliem Tacitem. Stejně tak ale platí moudrost severských válečníků uvozující toto zamyšlení. Většina poznatků o chování transgenů je velmi krátkodobá a podchycuje jen častější jevy, zatímco málo pravděpodobné fenomény neznáme. Už jen proto stojí za to si Vondrejsův pohled na genové inženýrství přečíst.

Jan Plesník

VONDREJS V.: Otazníky kolem genového inženýrství. Academia Praha 2010. 134 stran. ISBN 978-80-200-1892-2. Cena 185 Kč.