Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 6/2012 — 17. 3. 2013 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Ekologická obnova v České republice

Sborník Ekologická obnova v České republice, který byl rovněž přeložen do angličtiny pod názvem Ecological restoration in the Czech Republic, není ani zdaleka jen konferenčním sborníkem vydaným u příležitosti konání 8. evropské konference ekologie obnovy. Je to především přehledný souhrn celé řady ochranářských aktivit, nastartovaných často v minulosti, které v současnosti přinášejí zásadní výsledky v péči o druhy, biotopy i rozsáhlá území dosahující až stovek km².

Nejedná se pouze o sborník tematicky uspořádaných příspěvků; systematicky mapuje problematiku ochranářského i obnovního managementu jak na ekosystémové úrovni, tak na prostorové škále. Jeho předností je přehledné hierarchické členění a šíře, s níž mapuje jednotlivé aktivity – od přeměny lesů přes tradičně obhospodařované travní porosty po revitalizaci mokřadů a obnovu přirozeného stavu vodních toků. Značnou pozornost věnuje územím narušeným odvodněním a těžbou (rašeliništím) a územím, která zcela změnila svou povrchovou i sídelní strukturu a v nichž se dodnes vynakládají obrovské prostředky na rekultivace, jejichž efektivnost je přinejmenším sporná. Je velkou zásluhou editorů, že dokázali iniciovat celou řadu dílčích studií, které teprve, jsou-li takto pohromadě, vytvářejí ucelenou mozaiku rozmanitosti sukcese na narušených stanovištích (pískovny, lomy, výsypky, odkaliště).

Toto hodnocení se týká zhruba poloviny sborníku, ale tím překvapení zdaleka nekončí. Dostáváme se ke kapitole, která je doslova originální i z hlediska domácí odborné literatury, k obnově přírody v opuštěných vojenských prostorech. A opět je velkou zásluhou editorů a autorů dílčích případových studií, že přicházejí se zásadami udržitelného hospodaření s předstihem v době, kdy armáda plánuje rozsáhlé uvolňování vojenských prostorů a kdy je tedy víc než aktuální vědět, jakým způsobem tato území uchopit a udržet v nich zcela specifickou biotu, která se zde za desetiletí vojenského režimu vytvořila a uchovává. A není to zdaleka ochranářský regulační management či aktivní asanační management ale přímo tzv. disturbanční management, zaměřený na údržbu iniciálních sukcesních stadií a ploch. Jakkoli jsou dílčí studie tematicky úzce zaměřené, ukazují cestu, jakou se ubírat v úvahách o budoucím využití těchto území.

Závěrečná část shrnuje problematiku obnovy krajinného rázu s případovými studiemi zaměřenými na volně rostoucí dřeviny, zeleň a krajové odrůdy ovocných dřevin a na obnovu ekologických funkcí malého povodí. Nakonec je zařazena, i když ne zdaleka z hlediska významu, studie o obnově vegetace na opuštěných polích v Českém krasu, která má pro českou školu ekologické obnovy, založenou M. Rejmánkem ještě před jeho odchodem do emigrace, doslova symbolický význam: šlo o jednu z prvních obnovních studií v širším středoevropském prostoru. Jednotlivé oddíly jsou vždy uvedeny obecným úvodem a specifikací dílčí problematiky ekologické obnovy. Tyto kapitoly jsou vlastně mj. stručnou učebnicí ekologické obnovy.

Sborník je strukturován nejenom tematicky, ale i textově. Editorům se podařilo sjednotit formu jednotlivých příspěvků do té míry, že většina z nich zahrnuje řadu velmi cenných srovnávacích informací. Tak především v záhlaví všech případových studií je kromě přesné lokalizace včetně nadmořské výšky a souřadnic uveden stupeň ochrany území, převažující typ ekosystému, rozloha obnovní plochy a zdroj a výše finanční podpory. To jsou nesmírně cenné informace, které zásadně doplňují naši představu o reálné „ceně obnovené přírody“ a nepochybně se dostanou do řady ekonomických úvah věnovaných ekosystémovým službám stejně tak jako do metodik oceňování biotopů. Další kapitoly zachycují výchozí stav a cíle obnovy, což rovněž považuji za klíčové pro jakýkoliv projekt obnovy. Velmi důležitou informaci zahrnuje chronologická tabulka obnovních opatření, ta především ukazuje, že ekologická obnova biotopů a ekosystémových funkcí je dlouhodobá činnost, vymykající se zcela periodicitě příslušných dotačních programů. Státní správě se zde otevírá značný prostor pro strategické plánování obnovních opatření. Jakkoli jsou dílčí příspěvky stručné, výsledky jsou vhodně prezentovány. To, co se dnes stává pomalu standardem, je odborná úroveň vyhodnocení dat. Ta jsou sbírána exaktními metodami a vyhodnocena běžnými statistickými postupy. Přiložená bibliografie ukazuje, že autoři dílčích studií jednak přímo navazují na managementové ochranářské postupy používané v okolních zemích, jednak jsou někteří z nich i jejich tvůrci. Samostatný komentář je doplněn vynikající fotodokumentací, která dává jasnou a zřetelnou představu jak o obnovních zásazích, tak o cílovém či žádoucím stavu.

Závěrem bych si dovolil ocitovat větu z příspěvku kolegů Vršky a Ponikelského (str. 20), kterou považuji za klíč k úspěchu jakéhokoli obnovního opatření: „Dosažitelnost výsledků je přímo úměrná oboustrannému respektu a úrovni vzájemných mezilidských vztahů.“ Ona totiž vzájemná domluva je klíčem úspěchu jakéhokoliv jednání, ochranu přírody a krajiny nevyjímaje. Sborník tak nepochybně přesahuje rámec pouhého přehledu aktivit vydaného při příležitosti konference a stane se vyhledávanou příručkou o ekologické obnově nejenom v běžné ochranářské praxi, ale i mezi studenty a pedagogy ekologicky zaměřených středních odborných a vysokých škol.

JONGEPIEROVÁ I., PEŠOUT P., JONGEPIER J. W. & Prach K. (eds.): Ekologická obnova v České republice. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Praha 2012. 147 str. ISBN: 978-80-87456-31-3.

Tomáš Kučera

Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice