Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 2/2011 — 11. 7. 2011 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Biologická olympiáda z pohledu ochránce přírody

Popsaná příhoda mi vytanula na mysli, když se mi do rukou dostal přípravný text již 45. ročníku Biologické olympiády pro kategorie A, B s výmluvným názvem Ochrana přírody z pohledu biologa. Příručka je určena žákům středních škol včetně šestiletých a osmiletých gymnázií. S výjimkou jediného působí všichni autoři na akademických pracovištích v Praze a Brně.

Fakty a názory nabitá publikace seznamuje čtenáře se základy rychle se rozvíjejícího vědního oboru – ochranářské biologie. Klady a zápory široce rozšířené, obtížně definovatelné a ještě hůře uchopitelné koncepce biologické rozmanitostipropojují autoři v době hospodářské recese s ještě ožehavější a přitom veskrze legitimní otázkou: Jaké jsou (prioritní) priority v globální péči o biologickou rozmanitost? Následující kapitola se podrobně věnuje hlavním činitelům (hnacím silám), ovlivňujícím v různém prostorovém a časovém měřítku složky bio­diverzity. Péče o populace cílových druhů patří mezi tradiční součásti ochrany přírody – a také u veřejnosti nejoblíbenější. Občas zapomínáme, že se v polovině 90. let 20. století Česká republika stala vůbec první postkomunistickou zemí, kde měl resort životního prostředí k dispozici nemalé finanční prostředky na dotace vlastníkům a nájemcům pozemků, podporující šetrné hospodaření v krajině. Kapitola nazvaná Krajina a péče o ni shrnuje nejen současné názory na vývoj krajiny na území dnešní ČR, ale představuje i konkrétní způsoby péče o stanoviště, na nichž ochraně přírody z nějakého důvodu přednostně záleží nebo by podle autorů mělo záležet. Samostatnou část vyčlenili autoři obnově základních typů prostředí a problematice, která zůstává v ochranářských textech dosti opomíjená – dekontaminaci jednotlivých složek prostředí. Závěr skutečně korunuje dílo – úplně poslední kapitola představuje hutný komentovaný přehled české a mezinárodní legislativy na ochranu přírody, systému státní ochrany přírody a nástrojů praktické péče o přírodní a krajinné dědictví v České republice.

Oceňuji viditelné úsilí autorů o co největší srozumitelnost textu o to víc, že nepatří mezi „vypsané“ popularizátory a občas je to ve výkladu znát na poněkud kostrbatějších formulacích. Líbí se mi vložené kreslené vtipy včetně netradiční obálky, vhodně odlehčující text. Autoři často využívají rámečky pro příklady, kterými nenásilně ilustrují výklad. U četných citovaných pramenů je uvedena internetová adresa, kde je možné získat původní zdroj informací.

V tak vysoce informativním textu, navíc psaném více autory, musely zcela zákonitě zůstat nepřesnosti, takže uvedu namátkou některé z nich. Fylogenetika nezvýšila počet poddruhů levharta skvrnitého (Panthera pardus), naopak: místo 22 morfologicky vymezených poddruhů dnes na základě genetické analýzy uznáváme jen 9, i když jeden z nich může být samostatný druh. Autoři měli možná na mysli levharta obláčkového (Neofelis nebulosa). Jeho populace z Kalimantanu (Bornea) a Sumatry byly již v roce 2006 vyčleněny jako druh levhart ostrovní (N. diardi), který podle molekulárně-genetických rozborů vytváří na každém z jmenovaných ostrovů samostatné poddruhy. Ani tygr (Panthera tigris) není úplně nejlepší příklad. Pravdou je, že z tygra indočínského (P.t. corbetti) bio­logové vyňali tygra malajského (P.t. jacksoni). Na druhou stranu použití soudobých postupů molekulární genetiky naznačuje, že již vyhubený tygr kaspický (P.t. virgata), původně obývající rozsáhlý areál od východního Turecka přes Střední Asii po severní Afghánistán, byl ve skutečnosti západní populací dobře známého tygra ussurijského (P.t. altaica) a že obě populace oddělil teprve před 150 – 100 lety intenzivní lov. Možná, že lepším příkladem by mohli být lidoopi: V současnosti převládá mezi zoology názor, že existují dva druhy orangutanů, z nichž jeden se člení na tři poddruhy, a dva druhy gorily s pěti poddruhy. Jméno ruského generála a po něm pojmenovaného volně žijícího koně bychom měli psát podle ruského pravopisu, neboť přes polskou podobu jména se jeho otec, poručík carské armády, vždy považoval za Rusa. Zranitelnost migrujících druhů zvyšuje nápadné zúžení jejich migračních tras (hrdla láhve): Notoricky známým příkladem zůstávají kromě míst, kudy táhnou stěhovaví ptáci z Evropy přes Středozemní moře do Afriky a zpět, přechody přes řeku Mara při velkém putování kopytníků ze Serengeti do Masai Mary.Otázka, k čemu by byla ochrana medvědů a vlků v ČR, kdyby byli na sousedním Slovensku neomezeně loveni, není v případě druhé šelmy, u níž byla nedávno v SR prodloužena doba lovu, jen akademická. Chápu, že již od časů skromného zaměstnance bernského patentového úřadu ve zkušební době je vše relativní a že jelen je podstatně menší než mamut. Přesto bych váhal označit jej za drobnější zvěř (str. 87). Nad výrazem domorodé skupiny žab(str. 38) se bude kulturní antropolog nebo sociální ekolog přinejmenším pohoršovat. Přístupů, jak pomocí zástupných ukazatelů vymezit plochy, které by měly být chráněny v globálním měřítku přednostně, je nejméně osm, pokud nepočítáme jejich kombinace. V kapitole věnované chemickému znečištění prostředí postrádám zmínku o všeobecně podceňovaném vlivu zbytků léčiv a hormonální antikoncepce na biotu. Správný zkrácený název Dohody o ochraně populací evropských netopýrůje EUROBATS. Biosférické rezervace UNESCO nejsou vyhlašovány na základě mezinárodní mnohostranné úmluvy, ale jako jeden z výstupů známého programu Člověk a biosféra(MAB). Nedávno uveřejněné výsledky výzkumu rakouských vědců podporují tvrzení, že podíl mentálně postižených osob mezi Habsburky není ve srovnání s jinými panovnickými dynastiemi či šlechtickými rody až tak nadprůměrný. Invazní nepůvodní druhy neovlivňují jen jiné druhy mj. tím, že na daném území změní mutualismus, ale některé z nich působí významně i na neživé prostředí. Náš mateřský jazyk přejímá hlavně z angličtiny pro teorii a praxi ochrany přírody a krajiny četné výrazy a zároveň si některé termíny sami vytváříme. Dalo by se kupříkladu debatovat o tom, zda není vhodnější hovořit místo o reintrodukci spíše o repatriaci. Proto je i z čistě uživatelského hlediska škoda, že v příručce nenajdeme slovníček alespoň základních termínů.

Přes pochopitelně značně kritický tón nevyznívá podklad pro zápolení středoškolských zájemců o biologii pro nás zas tak úplně špatně. Kupříkladu tvrzení, že „koncept metapopulací je jeden z mála ekologických poznatků, který masivněji pronikl i do aplikací ochrany přírody, ne vždy však byl pochopen zcela správně“ (str. 81), působí ve srovnání s postoji některých do oblak zahleděných akademiků, zásobujících nás zhusta hraběcími radami, jako učiněné pohlazení po duši.

Hned v úvodu autoři zdůrazňují, že předkládaný text nepředstavuje klasickou školní učebnici, ale spíše moderně koncipovaného průvodce ochranářskou biologií, který má předpokládané čtenáře, tedy středoškoláky, přivést k zamyšlení, proč a jak vlastně přírodu chráníme. A právě proto mám o poslání příručky určité pochyby. Text mohu víc než vřele doporučit zájemcům o péči o přírodní a krajinné dědictví. Je bezesporu kvalitní a přináší spoustu poznatků, navíc jiných než najdeme v přečetných anglosaských učebnicích oboru. Úporná snaha ukázat široký záběr ochranářské biologie mladým lidem, které baví jiné biologické obory anebo biologie jako taková, však může být kontraproduktivní. Méně je zkrátka někdy více. Ostatně právě proto si Petříčkovu přednášku pamatuji dodnes.

Baláž V., falteseik l., Chlumská Z., Kolář F., Kubešová M., Matějů J., Prach J. & Rezková K.: Ochrana přírody z pohledu biologa. Biologická olympiáda 2010–2011, 45. ročník. Přípravný text pro kategorie A, B. Ústřední komise Biologické olympiády. Česká zemědělská univerzita Praha 2010. 191 str. ISBN 978-80-213-2085-7. Dostupné na http://www.biologickaolympiada.cz/files/brozura2010.pdf

Jan Plesník