Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 4/2008 — 19. 8. 2008 — Zaměřeno na veřejnost

Počátky objevování jeskynních systémů

Chýnovské jeskyně

Autor: Karel Drbal

V jižních Čechách, nedaleko Tábora, leží v nenápadném krasu Chýnovská jeskyně. Přítomnost vápence byla místním lidem známa již několik století. Z historických pramenů lze dovodit počátky těžby vápence a chýnovského vápenictví již v 15. století, přestože se první písemná zpráva o lomech zmiňuje až v roce 1747. Vápenec se lámal v celém pruhu krystalických vápenců v malých selských lomech, ovšem nejvýznamnější místa těžby byla v oblasti Kladrubské a Pacovy hory. Do oblasti Pacovy hory se soustředila většina těžby a zdejší ložisko bylo založeno v roce 1857 mohutnou lomovou stěnou v celé výšce kopce. Těžba vzrůstala zároveň s rostoucí poptávkou po kvalitní surovině z Chýnovska. Vápno odebírali štukatéři pracující na honosných a bohatě zdobených fasádách domů v Praze a ve Vídni. V roce 1878 byla postavena v pořadí již třetí velká pec na pálení vápna a 14. srpna 1879 vyjel z Pacovy hory první silniční parostroj v Čechách, který zajišťoval dopravu vápna a uhlí mezi železniční stanicí v Táboře a chýnovskou vápenkou. Výborným vedením vápenek na Schwarzenberském panství vzrůstala produkce, takže před 1. světovou válkou zde pracovalo 260 dělníků a produkce dosahovala 17 000 tun vápna ročně. Později byla vybudována úzkokolejná dráha, spojující jednotlivé provozy a chýnovské nádraží. Tradice vápenictví se udržela až do roku 1964, kdy bylo ukončeno pálení vápna a těžil se zde pouze materiál na výrobu kamenné drtě. Poslední vápenka byla zbořena v roce 1972. Těžba však pokračovala až do roku 1998, kdy poslední 270. clonový odstřel ukončil slavnou éru chýnovského kamenolomu. Opuštěný lom je nyní chráněn jako přírodní rezervace a jeho stěny dokumentují geologický vývoj lokality.

První mapa Chýnovské jeskyně z roku 1863 (uložena ve Státním oblastním archivu v Třeboni, fond: velkostatek Chýnov)

Přestože na západním svahu Pacovy hory bylo ve 2. polovině 19. století otevřeno několik velkých kamenolomů, byl vchod do Chýnovské jeskyně objeven v malém selském lomu na jižním svahu Pacovy hory. Lom patřil sedlákovi Jůzovi z nedalekých Kladrub a podle bělostných stěn hrubozrnného vápence byl nazýván Bílým lomem. Sedlák Jůza si na práce v lomu najímal dělníky, kterým se říkalo skalníci. V létě roku 1863 pracoval v lomu skalník Vojtěch Rytíř a pověst říká, že mu do pukliny ve skále zapadlo kladivo nebo vrtací nebozez. Snažil se tento cenný nástroj zachránit a protáhl se do pukliny ve skále. Překvapen zjistil, že puklina se dále rozšiřuje, zvětšuje a strmě se uklání kamsi do hloubky. Pověst se nezmiňuje, zda skalník svůj nástroj nalezl nebo ne, jisté však je, že byl objeven vchod do Chýnovské jeskyně v té době největší v Čechách.

Vápenky v Pacově hoře na počátku 20. století

Zpráva o objevu jeskyně se roznesla velmi brzy po okolí, a tak 14. července 1863 stanul před vchodem do jeskyně zaměstnanec Schwarzenberské vápenky Jan Strnad. Dobová zpráva uvádí: „První, kteří se dovnitř odvážili, byli: Jan Strnad, dozorce nad vápnem, pak skalníci Josef Janů a Jan Švehla. Svítíce si dračkami prošli všechny chodby jeskyně a ponejprv jen po delším bloudění opět cestu nazpět nalezli.“ Úryvek pochází ze zprávy doktora Antonína Friče a profesora Jana Krejčího v časopisu Živa, kteří byli přizváni k prvnímu vědeckému prozkoumání jeskyně ještě v srpnu 1863. „Odvážnými sáhodlouhými kroky sestupovali jsme po obrovských čili čertových schodech, ohromných to balvanech se stropu spadlých a tu se již z dáli zatřpytila voda, odrážejíc paprsky pochodní a oznamujíc nám, že se na nejhlubším místě jeskyně nalézáme.“ Inženýr Wett, který doprovázel výše uvedené kustody Zemského muzea království Českého v Praze, pořídil první mapu jeskyně. Mapa byla v roce 2000 „objevena“ ve Státním oblastním archivu v Třeboni a stala se cenným podkladem pro historická bádání.

Purkyňovo jezírko – rytina z roku 1863

Ještě v roce 1868 provdal sedlák Jůza svou dceru za syna sedláka Rothbauera z nedalekých Dolních Hořic a věnem jí dal i kamenolom s jeskyní. Josef Rothbauer byl osvícený muž, který dokázal rozpoznat význam jeskyně. Ihned začal s jejím zpřístupňováním a v roce 1868 ji otevřel veřejnosti jako jednu z prvních zpřístupněných jeskyní ve střední Evropě. Práce i výzkumy v jeskyni pokračovaly dál a pokračují dosud. Byly objeveny nové prostory a zpřístupněny další části. Ale to už je trochu jiná kapitola. Chýnovská jeskyně letos slaví 145 let od svého objevení a 140 let rozdává lidem krásu, poučení i vzrušení z nového poznání.

Autor pracuje jako odborný náměstek na Správě jeskyní České republiky