Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 4/2013 — 24. 10. 2013 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf

Lužnice – říční osa CHKO Třeboňsko

a významný přírodní i turistický fenomén

Autor: Jiří Bureš

Řeka Lužnice, která protéká územím Třeboňské pánve a chráněné krajinné oblasti Třeboňsko od jihu k severu v délce 75 km, tvoří přirozenou osu území a ovlivňuje svou korytotvornou činností a kolísáním průtoků vývoj přírodních ekosystémů i lidských aktivit na většině rozlohy CHKO Třeboňsko. V úseku mezi vtokem Lužnice na území jižních Čech u osady Krabonoš a ústím „Staré řeky“ řeky do rybníka Rožmberk, tedy v délce toku více než 50 km, se s výjimkou krátkých upravených úseků v urbanizovaných plochách zachovala aktivní říční niva s biotopy nivního fenoménu, kde fungují přirozené fluviální procesy a vlastní koryto řeky včetně nivních ekosystémů jsou ponechány přírodním procesům s minimálním vlivem lidských aktivit.

Cyklisté projíždějí oblastí mokřadů podél Staré řeky.

Lužnici mají dnes v oblibě zejména vodáci, kteří hledají klid a zachovalou přírodu.

Jednotlivá chráněná území a jejich přístupnost

Prvním chráněným územím v nivě Lužnice je Naturschutzgebiet Lainsitzniederung ještě na území Dolního Rakouska mezi Gmündem a státní hranicí, kde se Lužnice mění z podhorského kamenitého toku v tok meandrující v štěrkopískových sedimentech pánve. Toto chráněné území bezprostředně navazuje na území přírodní rezervace (PR)Krabonošská niva(36,33 ha), ležící již na území CHKO Třeboňsko. Lokalita zahrnuje přibližně 2 km dlouhý úsek přirozeného toku řeky se sítí slepých ramen a 20 tůněmi v různém stupni zazemnění. Vysoká pravobřežní terasa (nejvyšší na Třeboňsku) zde přechází přes podmáčená svahová prameniště do dnes již nekosené říční nivy. Území je velice obtížně prostupné a vodácky nesjízdné.

NavazujícíPR Horní Lužnice (414,10 ha) chrání přibližně 10 km délky nivy s charakteristickým reliéfem a s 18 km přírodního toku řeky a mozaikou různých typů mokřadních a lučních společenstev. Aktivní říční niva zde dosahuje průměrné šířky od 300 do 800 m, vlastní řečiště je zaříznuté v písčitém podloží. Lužnice v celém úseku PR přirozeně mean­druje a vytváří řadu odstavených i slepých ramen. Celá niva je rovněž vyplněna říčními tůněmi v různém stupni zazemnění s trvalou či periodickou vodní hladinou. Biotopy nivy hostí cenné ekosystémy včetně například velice vzácných řasových společenstev či cenné ichtyofauny. Periodické tůně vytvářejí vhodné podmínky pro výskyt stabilní populace piskoře pruhovaného a karasa obecného, ve vlastním toku je relativně běžný sekavec podunajský, vyskytuje se zde i mihule potoční či mník jednovousý.

Správa CHKO se snaží v maximální míře podporovat přirozené korytotvorné procesy včetně nezasahování do splaveninového režimu. Bez zásahu jsou rovněž ponechávány břehové porosty včetně kmenů padlých do toku. Přetrvávající snaha o zvyšování průtočnosti koryta odstraňováním písečných sedimentů a dřevin vyústila v kompromis v krátkém úseku toku pod obcí Nová Ves, kde dochází k prohrábkám koryta a odstraňování nánosů v blízkosti obytných staveb.

Z turistického hlediska je území PR Horní Lužnice prakticky nevyužitelné a Správa CHKO případné občasné aktivity nijak neomezuje. Hustě zarostlá široká niva je ve vegetačním období téměř neprostupná a pokusy o sjezd celého úseku na lodích jsou spíše adrenalinovým zážitkem končícím po několika km přetahování lodí přes padlé kmeny bojem o záchranu majetku či holých životů.

Mezi městem Suchdol nad Lužnicí a obcí Majdalena protéká řeka užší, sevřenější nivou v lesním komplexu s vyššími zalesněnými říčními terasami. Niva řeky je zde částečně narušena rozsáhlou těžbou pleistocénních štěrkopísků, které vyplňují fosilní říční koryta v mocnosti až 20 m. Na levém břehu sleduje tok řeky břeh uměle vytvořeného štěrkopískového jezera (dobývací prostory Cep a Cep I) v délce více než 5 km. Jezero je od vlastního prostoru nivy odděleno zemní hrází, která byla jako tzv. ochranný pilíř ponechána při těžbě a částečně uměle zvýšena zejména po povodni v roce 2002, kdy došlo k jejímu protržení a průniku řeky do jezera. I v tomto úseku si však řeka zachovává své přirozené funkce a je zde vyhlášena PR NaIvance(132,36 ha). Na rozdíl od předchozích chráněných území je plocha PR téměř souvisle zalesněna. Podél břehů řeky i slepých a odstavených ramen převládají přirozené porosty bažinných olšin, na několika místech byly v minulosti nevhodně vysázeny porosty smrků či borovic, které se postupně cíleně nahrazují vhodnějšími autochtonními druhy dřevin. Tento úsek řeky je charakteristický vysokými břehovými nátržemi v písčitých terasách, na které je hnízdně vázán ledňáček říční. V dutinách starších dřevinných porostů zde pravidelně hnízdí hohol severní. Tůně v nivě řeky jsou rozmnožovacím biotopem ropuch obecných, skokanů štíhlých či skupiny zelených skokanů (rod Pelophylax).

I na území PR Na Ivance Správa CHKO uplatňuje bezzásahový režim a koryto řeky včetně břehových porostů je ponecháváno přirozenému vývoji. Výjimkou jsou pouze vynucené zásahy v místech, kde činností řeky dochází k zeslabování a narušování ochranného pilíře těžebny štěrkopísků. Zdejší úsek řeky patří k nejatraktivnějším částem sjízdného toku na Třeboňsku a vodáci jej hojně využívají. Z důvodu bezpečnosti pracovníci Povodí Vltavy pravidelně odstraňují nebezpečné kmeny ležící v toku a místy i křoviny znemožňující průjezd sportovních lodí. Zásahy jsou v terénu konzultovány se Správou CHKO.

Severně od obce Majdalena vtéká řeka Lužnice do rozsáhlé oblasti souvislých nivních mokřadů, podmáčených lužních lesů a mělkých rybníků s rozsáhlými litorály. NPR Stará a Nová řeka(822,01 ha) dnes zahrnuje souvislé území, které patří k nejcennějším mokřadním biotopům v Čechách. K nejvýznamnějším patří meandrující koryto řeky Lužnice s řadou odstavených ramen v různém stupni zazemnění, komplex mokřadních ekosystémů v inundačním území Lužnice a Nové řeky a cenné pralesovité relikty původních podmáčených olšin a tvrdých lužních porostů se staletými duby. Součástí NPR jsou i hrázové porosty na cca 7 km dlouhé Novořecké hrázi s dominujícím chráněným porostem starých dubů a lip.

V území se vyskytuje celá řada cenných druhů vodních a mokřadních fytocenóz, například ďáblík bahenní, žebratka bahenní, leknín bělostný a mnoho dalších. NPR je stanovištěm společenstev bezobratlých vázaných na různé typy mokřadních biotopů i řady ohrožených a chráněných teplomilných druhů vázaných především na hrázové duby, jako jsou páchník hnědý a tesařík obrovský. Rozsáhlé porosty tavolníků jsou jednou z nejbohatších lokalit motýla bělopáska tavolníkového. Běžně se zde setkáte s druhy, jako jsou vydra říční, orel mořský, hohol severní či vodouš kropenatý, jejichž výskyt v jiných lokalitách je daleko vzácnější.

Všechny toky protékající územím NPR – Lužnice, Stará a Nová řeka jsou využívány jako vodácké trasy a průjezd lodí je zde přípustný. Nemělo by zde ale docházet k vystupování vodáků na břeh s výjimkou nouzových situací a překonávání překážek v korytě.Správa CHKO zde dosud nikdy nemusela přistoupit k regulaci počtu vodáckých lodí ani k časovému omezení provozu. Značení míst a tras určených pro plavbu je na území NPR vázáno na souhlas orgánu ochrany přírody, stejně jako případné plavby mimo takto označená místa a trasy. Oblastí prochází i několik značených turistických cest a cyklostezek, takže je bez problémů přístupná veřejnosti. Atraktivní trasou pro pěší i cyklisty je např. opravená cesta po hrázi Nové řeky od Novořeckých splavů ke Stříbřenému mostu. Intenzita pohybu osob zde však bývá v letních měsících často na hranici únosnosti. Nikoliv z hlediska ochrany přírody, ale z hlediska pohody návštěvníků a autentičnosti jejich zážitku v přírodě. Existence sítě oficiálních značených stezek a tras je důležitým nástrojem regulace návštěvnosti, protože drtivá většina návštěvníků tyto trasy používá a nevstupuje do nepřístupných přírodních území. Správa CHKO uvažuje, že na několika vybraných trasách začne provádět monitoring návštěvnosti (pěších, cyklistů a vodáků), který by poskytl exaktní údaje jako podklad pro případné další usměrňování návštěvníků.

Přírodní neupravený tok Lužnice končí vtokem do rybníka Rožmberk, který díky nánosům písečných sedimentům připomíná vnitrozemskou říční deltu. Nivní společenstva zde přecházející do litorálních porostů rybníka a jsou chráněna v PR Výtopa Rožmberka(190,5 ha). Pod hrází rybníka Rožmberk již Lužnice protéká narovnaným regulovaným korytem, ačkoli i tady se začíná nesměle diskutovat o možnostech rozsáhlejší revitalizace, která by navázala na první pokusy s revitalizací odstavených ramen provedené zde Správou CHKO ve spolupráci s Povodím Vltavy s.p. na konci 90. let 20. století.

Pravidelné jarní záplavy v NPR Stará a Nová řeka.

Fotografie Jiří Bureš

Vodáci a ochrana přírody

Legislativní ochrana řeky Lužnice a její nivy je tedy v současnosti dostatečně zajištěna zonací CHKO Třeboňsko i sítí MZCHÚ, vyhlášených s výjimkou původní NPR Stará řeka (v roce 2013 začleněna do NPR Stará a Nová řeka) v polovině 90. let 20. století. Obliba Lužnice jako vodácky intenzivně využívaného toku nepřináší v současnosti ochraně přírody na území jednotlivých rezervací větší problémy. Protože relativně úzké meandrující koryto s rychlým proudem a množstvím křovin a kmenů stromů vyžaduje trvalou pozornost při řízení lodí a bažinaté břehy hustě zarostlé neprostupnou vegetací spolu s velkým množstvím komárů téměř neumožňují vystupovat na břeh, stala se Lužnice na území CHKO Třeboňsko řekou oblíbenou spíše vodáky, kteří hledají klid a zachovalou přírodu. Masová vodácká turistika se všemi svými negativy se po výrazném zlepšení kvality vody v 90. letech přesunula na horní tok Vltavy.

Hrozba poškození zdejších biotopů, která ještě zcela nepominula, přicházela spíše ze strany záměrů intenzivního využití nivy a těžby rozsáhlých zásob štěrkopísků. Toto nebezpečí se naštěstí snad podařilo odvrátit rebilancí ložisek nerostných surovin v nivě Lužnice, kterými byly v místech zásadních střetů se zájmy ochrany přírody převedeny do té doby volné zásoby štěrkopísků o objemu několik desítek milionů metrů krychlových mezi vázané zásoby.

Autor pracuje na Správě CHKO Třeboňsko