Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 3/2017 — 28. 6. 2017 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf

Datel černý – Pták roku 2017

Autor: Alena Klvaňová

Ptáka roku vyhlašuje u nás od roku 1992 Česká společnost ornitologická, partnerská organizace celosvětového sdružení na ochranu ptáků a přírody BirdLife International. Vybírán je pták všeobecně známý a oblíbený, se kterým se lze setkat v přírodě. Často se jedná o druh ohrožený, na jehož situaci chceme upozornit a vyzvat veřejnost k jeho ochraně. Jindy představuje širší problematiku, jako tomu bylo loni v případě červenky obecné, která se stává častou obětí nárazů do skleněných ploch. V rámci kampaně pro veřejnost nazvané Bezpečné zastávky lidé v průběhu roku 2016 ohodnotili bezpečnost více než pěti tisíc zastávek hromadné dopravy na webu zastávky.birdlife.cz a mnohé z nich zabezpečili pomocí samolepek. Spolupracujeme také s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy na zadání pro výběrové řízení na nové zastávky MHD, kde chceme prosadit jako jednu z podmínek soutěže i bezpečnost pro ptáky.

Vletový otvor do datlí dutiny má oválný až kapkovitý tvar a rozměry
kolem 10 x 12 cm. Foto Martin Mecnarowski

Kampaň pro veřejnost
Myšlenkou kampaně je skrze osobní zkušenost probudit vztah lidí k přírodě a vyvolat zájem o její ochranu, který přirozeně vzniká, máme-li něco rádi. A právě datel černý je dobrým zprostředkovatelem významu přírodních hodnot. Pro své nevšední vzezření, výrazné hlasové projevy a lidským očím často skrytý způsob života je náš největší šplhavec stále spíše tajemným ptákem, který budí pozornost. V letošní doprovodné kampani pro veřejnost tedy zveme k vycházkám do lesa, ale i větších městských parků, s výzvou: Pátrejme po datlovi!

Datel po sobě zanechává pobytové stopy, podle kterých jeho přítomnost neomylně poznáme. Jde hlavně o velké potravní otvory, které tesá nízko u paty stromů, do pařezů či mrtvého ležícího dřeva. Na rozdíl od vletového otvoru do hnízdní dutiny mají roztřepené okraje, nevedou do komůrky a mohou měřit až 50 cm na výšku. V souvislosti s šířením datla v posledních letech a mírně stoupajícím trendem jeho početnosti jsou tyto stopy datlí činnosti již poměrně běžné a najdeme je téměř v každém vhodném lesním porostu, nebo i v remízku, který s lesy sousedí.

Týden stará datlí mláďata jsou slepá a neopeřená a leží pouze na vrstvičce třísek
na dně až 60 cm hluboké dutiny. Foto Zdeněk Tyller

Zavítáme-li do datlího teritoria, zpravidla jeho majitele nejprve uslyšíme. Ozývá se za letu hlasitým „krrri-krrri-krrri“ či táhlým tklivým „kliéééé“ při dosedu. To je však jen část jeho poměrně bohatého zvukového repertoáru. Chceme-li se s datlem setkat, je nejlepší volbou navštívit les v předjaří nebo v hnízdní době, kdy ho nejspíše zaslechneme. V březnu a dubnu vrcholí námluvy a rivalové měří síly. To jsou chvíle, kdy se, zejména po ránu, také nejčastěji ozývá datlí bubnování, tedy série hlasitých úderů do rezonujícího dřeva, které slouží k označení teritoria a k dorozumívání v páru. Jde vlastně o obdobu ptačího zpěvu. Podruhé v roce pak můžeme slabší bubnování slyšet na podzim a v zimě, kdy si jím samci i samice obhajují svá potravní teritoria. V květnu a červnu už datlům nastávají rodičovské povinnosti a máme příležitost zahlédnout datlí pár střídající se v donášce potravy, nebo zaslechnout žadonící mláďata.

Potkáme-li na svých toulkách datla, zadejme svá pozorování do ornitologické databáze avif.birds.cz. Na začátku května již obsahovala kolem 1200 letošních pozorování datlů. Společnými silami tak zpřesníme údaje o rozšíření druhu u nás, zjistíme, zda se skutečně blíží k lidským sídlům nebo jaké porosty vlastně dnes obývá.

Datel černý vyhledává lesy se starými stromy a mrtvým dřevem.
Foto Zdeněk Tyller

Datel a jeho význam pro les
Datel černý vyhledává rozlehlejší listnaté, jehličnaté i smíšené lesy. Spíše než na rozloze lesa ale záleží na věkovém a druhovém složení. Rozhodujícím faktorem pak je potravní nabídka, kterou představuje hmyz, žijící hlavně ve stromech a mrtvém dřevě. Vždyť právě nedostatek vhodné potravy je zřejmě důvodem, proč datel dosud neosídlil Velkou Británii, přestože jiné ostrovy obývá a překonání velké vodní plochy tak pro něj nepředstavuje překážku.

Dalším důležitým prvkem, který datel v lesích vyžaduje, jsou dostatečně silné kmeny, ve kterých si tesá hnízdní dutiny. Jako ideální se jeví vysoké stromy, jako jsou buky, topoly nebo borovice, s dlouhým úsekem holého kmene bez větví, stojící osamoceně např. na mýtině. Z nich má dobrý přehled po okolí a nepřítomnost větví v okolí dutiny snižuje riziko predace, které hrozí zejména ze strany kuny lesní.

Zhruba měsíc stará mláďata připravená k opuštění dutiny.
Pohlaví poznáme podle rozsahu červené čepičky –
vpravo samec, vlevo samice.
Foto Archiv DES OP Plzeň

Datla můžeme považovat za dobrý indikátor lesní biodiverzity a kondice lesa. Jeho výskyt a početnost odráží kvalitu lesního porostu měřenou přítomností mrtvého dřeva, starých stromů a druhovou pestrostí. Protože hraje významnou úlohu v životě mnoha dalších živočichů, je datel zároveň i klíčovým druhem lesního ekosystému. Stejně jako ostatní šplhavci vytváří dutiny, které významně zvyšují nabídku hnízdních možností ptáků druhotně hnízdících v dutinách, jako jsou sýci rousní, kavky obecné, špačci obecní nebo puštíci obecní, ve venkovských oblastech i rorýsi obecní. Holubi doupňáci nebo hoholi severní jsou dostupností datlích dutin často limitováni. K tomu dochází zejména v oblastech, kde převažují stejnověké hospodářské porosty, v nichž scházejí přirozené dutiny. Dutiny šplhavců ale využívají i další živočichové. Stávají se nocovištěm netopýrů, svá doupata v nich mají kuny lesní, zásobárny si tu vytvářejí veverky obecné nebo plši velcí. Častými nájemníky jsou pak i zástupci bezobratlých – včely, sršně, čmeláci nebo některé druhy brouků jako ohrožený zlatohlávek skvostný. Do třetice lze datla černého označit také za deštníkový druh. Širokou škálu svých ekologických požadavků sdílí s dalšími organismy, které obývají stejný habitat. Proto chráníme-li datla, chráníme současně celé společenstvo lesních druhů.

A jak je to s označením „lékař lesa“? Není daleko od pravdy. Datli poznají houbami napadený strom mnohem dříve, než jsou příznaky patrné navenek. V takových stromech, které již nemají hospodářské využití, ale ještě nejsou hnilobou úplně oslabeny, si také budují dutiny. Za potravou tesají série malých kónických otvůrků, jimiž vytahují larvy brouků, zejména tesaříků a kůrovců, nebo velké otvory nízko u paty kmene nebo v mrtvém dřevě, kde mívají kolonie dřevokazní mravenci. Datli se živí všemi stádii hmyzu, kromě mravenců a brouků i vosami, včelami, mouchami či pavouky nebo larvami a kuklami motýlů a můr. Sezónně přijímají i různé plody a semena.

Datel černý tesá při hledání dřevokazných mravenců
velké potravní otvory u paty kmenů. Poznáme je podle
toho, že měří až 50 cm a nacházíme pod nimi dlouhé třísky.
Foto Dušan Vainer

Jak pomoci datlovi
Dnes považujeme za nejhodnotnější a trvale udržitelně obhospodařovatelný les, který je druhově pestrý a věkově rozrůzněný, v němž se plně využívá přírodních procesů, a blíží se tak přirozeným porostům. Význam zdravých lesů se odráží i v politických cílech, jako je zastavení poklesu biodiverzity do roku 2020. Evropská strategie ochrany biodiverzity, vyvinutá k dosažení tohoto cíle, obsahuje také požadavek ponechání optimálního množství mrtvého dřeva v hospodářských lesích.

K tomu, aby datel a další šplhavci z našich lesů nezmizeli, může přispět každý z nás. Jako spotřebitelé požadujme dřevo a dřevěné výrobky výhradně s certifikátem FSC (Forest Stewardship Council). U nich totiž máme jistotu, že pocházejí z šetrně obhospodařovaných lesů. Staré stromy nechávejme dožít i na vlastních pozemcích, udržujme tradiční sady a aleje. A konečně – zapojme se do letošního mapování výskytu datla u nás! Odměnou nám budou nevšední zážitky ze setkání s tímto elegantním samotářem, bez něhož by naše lesy byly o hodně chudší.