Z naší přírody

Ochrana přírody 2/2009 — 21. 4. 2009 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Pražské přírodní parky čtvrtstoleté

Autor: Jan Moravec

Přírodní parky jsou jakýmsi mezistupněm mezi obecnou a územní ochranou přírody. V České republice jich je v současné době více jak sto – od ohromných území, kde fakticky suplují funkci CHKO, až po miniaturní plošky příměstských parků, od divočiny až po lokality mající spíše charakter historických zón. V tomto článku bychom vás rádi seznámili s 11 přírodními parky, které se rozkládají na území Prahy. Nejstarší z nich slaví letos již čtvrt století své existence.

Trocha historie

Když v roce 1974 došlo k rozšíření Hlavního města Prahy o rozsáhlá území při jeho východní a jihozápadní hranici, ocitla se v těchto hranicích mimo jiné řada přírodně cenných a na poměry pražského okolí unikátně zachovalých lokalit. Plány města na využití získaných území byly zjevné – výstavba nových sídlišť. Řada přírodovědců i „pouhých“ milovníků přírody cítila proto naléhavou povinnost alespoň část těchto míst uchránit. Jedním z center těchto snah byl tehdejší Aktiv státní ochrany přírody v Praze 10 pod vedením Jaromíra Pavláska. Právě v tomto společenství se záhy zrodila myšlenka využít pro účely ochrany příměstské krajiny tehdy zcela nový nástroj ochrany přírody – oblasti klidu. O tom, že aplikace tohoto nástroje, do té doby využívaného výhradně ve volné krajině, uvnitř města nebyla lehká, svědčí mimo jiné fakt, že k vyhlášení prvních dvou přírodních parků – Říčanka a Botič-Milíčov – došlo po osmi letech náročných jednání v roce 19841, vyhlášení dalších osmi muselo počkat až na pro ochranu přírody příznivé klima začátku 90. let (19902, respektive 19913). V roce 1992 pak oblasti klidu převzal nový zákon o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.) a přejmenoval je na přírodní parky4.

Paradoxní situace nastala v Prokopském údolí. Někteří lidé v čele s JUDr. Zdeňkem Eberlem, vědomi si nesmírného významu tohoto území i jeho potenciálu pro popularizaci zde nahromaděných hodnot, již od 60. let prosazovali pro území zvláštní režim. Označovali je jako „přírodní park“, což ovšem nemělo s dnešními přírodními parky naprosto nic společného. Mělo to být „kulturně výchovné zařízení Národního výboru hlavního města Prahy“, kde se na rozdíl od jiných přírodně cenných území metropole měly „vytvořit podmínky, které jsou nezbytným předpokladem k obnovení přírodního stavu celého území“ s cílem „vytvořit ucelené dílo vysoké estetické hodnoty, odpovídající nejen potřebám hlavního města, ale i zásadám tvorby a ochrany přírody v měřítku mezinárodním“ (Územní plán zóny přírodního parku)5. Proto nebylo Prokopské údolí zařazeno do sítě oblastí klidu. V 80. letech se pojem „přírodní park Prokopské a Dalejské údolí“ již běžně objevoval v řadě územně plánovacích dokumentů i dalších materiálů, neměl však žádnou legislativní oporu. V zásadě to tehdy nevadilo, neboť stejně o jakémkoli zásahu v území rozhodovalo město. Mezitím však došlo ke změně politické situace, byla schválena nová ochranářská legislativa... A tu si zodpovědní činitelé na pražském magistrátu uvědomili, že ochrana Prokopského a Dalejského údolí jako celku (nemluvíme o řadě přírodních rezervací a přírodních památek na tomto území) stojí fakticky na vodě. Tudíž ho v roce 1993 vyhlásili jako jedenáctý přírodní park!6 Prokopské a Dalejské údolí je tak svým způsobem zároveň nejstarším i nejmladším přírodním parkem v Praze.

Pražská jedenáctka

Většina přírodních parků v Praze tvoří jakési „širší ochranné pásmo“ maloplošným zvláště chráněným územím. Ve svém souhrnu představují přírodu Prahy v celé její různorodosti.

Vezmeme-li to pomyslně ve směru hodinových ručiček, pak prvním je na severu Prahy přírodní park Draháň-Troja (478 ha)7. Zahrnuje buližníkové skalnaté svahy vltavského kaňonu v místech, kde řeka opouští hlavní město, a několik přilehlých roklí (Bohnické, Čimické a Draháňské údolí). Z přírodovědného hlediska jsou zde nejcennější společenstva skalních stepí a xerotermních křovin s řadou vzácných druhů bezobratlých. Specifickým fenoménem přírodního parku jsou pozůstatky vinic (včetně dvou dosud zachovalých – jedněch z posledních v Praze) a několik vřesovišť. Území zahrnuje i areály pražské botanické a zoologické zahrady.

Na východním okraji Prahy se nalézá největší z pražských přírodních parků – Klánovice-Čihadla (2 017 ha). Jde o značně nesourodé území, jehož východní část tvoří komplex Klánovických lesů – největšího lesního celku v Praze – s relikty několika zaniklých středověkých vesnic, západní část pak údolí Rokytky s přírodovědně velmi významným Počernickým rybníkem. Zahrnuje však i značný podíl zastavěných území. Společným jmenovatelem celého přírodního parku je velké množství různých mokřadů. Tento prvek byl nyní ještě zdůrazněn provedením rozsáhlé revitalizace na Rokytce pod Čihadly8.

Na jihovýchodě Prahy leží přírodní parky Rokytka (105 ha) a Říčanka (401 ha), lemující v úzkém pásu stejnojmenné potoky. Jejich společným rysem je ochrana zbytků venkovské krajiny pražského okolí s mozaikou luk, sadů, remízů a vodních ploch. V obou přírodních parcích lze nalézt též dobře zachované fragmenty lužního lesa – Mejto u Nedvězí, respektive Uhříněveskou oboru. Geologickým fenoménem je křemencový ostroh Rohožník nad Dubčí s odkrytými plochami dokládajícími horizontální posuny během variského vrásnění. Z krajinářského hlediska jsou zajímavé pozůstatky rozsáhlé rybniční soustavy, která kdysi existovala na Říčance v okolí Dubče – ze středověkých rybníků je dochován Podlesek, několik dalších bylo během 20. stol. obnoveno.

Tok Botiče tvoří osu dvou na sebe bezprostředně navazujících přírodních parků – Botič-Milíčov (873 ha) a Hostivař-Záběhlice (372 ha). Vysokou krajinářskou hodnotu má především údolí Pitkovického potoka – pravostranného přítoku Botiče – s bohatými břehovými porosty a nivními loukami. Až neuvěřitelně působí úsek Botiče divoce a volně meandrující skrze hostivařskou zástavbu. Přírodovědně nejcennější je v této oblasti Pitkovická stráň – skalnatý ostroh s teplomilnou vegetací (mimo jiné bohatý výskyt koniklece lučního českého; Pulsatilla pratensis subsp. Bohemica) nad pravým břehem Pitkovického potoka. Hodnotný je též komplex Milíčovského lesa – přírodě blízké lipové doubravy – a přilehlých Milíčovských rybníků. Nedávno objevená populace tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) v mohutných dubech na hrázi jednoho z nich jim zajistila místo na seznamu evropsky významných lokalit. Výhradně rekreační charakter má v 60. letech vysázený Hostivařský lesopark.

Na jihu Prahy nalezneme přírodní park Modřanská rokle-Cholupice (1 531 ha). Těžištěm přírodního parku byla donedávna zřejmě nejrozsáhlejší neporušená ukázka středočeské venkovské krajiny na území Prahy, dnes však v podstatě zničená výstavbou pražského dopravního okruhu. Severní část přírodního parku tvoří zalesněná Modřanská rokle s velkým množstvím pramenů a studánek, zalesněné jsou i svahy a rokle spadající k západu k Vltavě. Ve své jihozápadní části zahrnuje přírodní park zalesněné návrší Šance s významným geologickým profilem – proterozoickými horninami a s výraznými pozůstatky keltského opida.

Přírodní park Radotínsko-Chuchelský háj (1 386 ha) na jihozápadním okraji Prahy bezprostředně navazuje na CHKO Český kras. Z toho vyplývá, že zdejší lokality mají obdobný charakter – význačné geologické profily a paleontologická naleziště Barrandienu (včetně známých Barrandovských skal či lomů na Homolce, ukrývajících hned dva stratotypy), skalní stepi, zbytky šípákových doubrav… Radotínské údolí patří k přírodně nejcennějším územím Prahy. Bylo zde zjištěno na 600 druhů vyšších rostlin a ještě mnohem početnější zvířena – zejména bezobratlí, mimo jiné i „naturové“ druhy včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) a přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria). Z méně známých míst stojí za zmínku Mariánský pramen nad Chuchlí s velmi bohatou tvorbou travertinu.

Krasový charakter má i již zmíněný severněji ležící přírodní park Prokopské a Dalejské údolí (725 ha). I zde najdeme zachovalé skalní stepi či dubohabrový háj, mezinárodního věhlasu však dosahuje svými geologickými lokalitami. V lomech i přirozených výchozech podél Dalejského a Prokopského potoka od Řeporyj do Hlubočep můžeme spatřit takřka souvislý profil silurskými a devonskými horninami včetně diabasového masivu silurské podmořské sopky či korálového útesu. Kromě vlastních údolí zabírá přírodní park i výšiny Dívčích hradů, známé z pověstí o Dívčí válce, s nádherným a neobvyklým výhledem na Prahu.

Těžištěm přírodního parku Košíře-Motol (313 ha) jsou historické usedlosti s parky a zahradami. Nejvýznamnější z nich je dnes bohužel velmi zpustlý areál usedlosti Cibulka a přilehlého přírodně krajinářského parku s řadou drobných romantických staveb – mimo jiné s čínským pavilonem či vyhlídkovou věží v podobě hradní zříceniny, která je jednou z nejstarších vyhlídkových věží u nás – a s několika mohutnými duby, z nichž jeden, s obvodem kmene přes pět metrů, patří k největším stromům v Praze. Z geologického a geomorfologického hlediska stojí za pozornost stolová hora Vidoule, lemovaná pískovcovými stěnami, či bazaltový suk Kalvárie s nápadným křížem na okraji Motola. Významným geologickým a paleontologickým nalezištěm je železniční zářez, zvaný Motolský ordovik.

Poslední z pražské jedenáctky přírodních parků – Šárka-Lysolaje (1 005 ha) – se nachází při severozápadním okraji Prahy. Divoká Šárka se dvěmi buližníkovými soutěskami a přilehlými náhorními plošinami bývalých hradišť, porostlých specifickou bylinnou vegetací, je pravděpodobně jednou z přírodně nejzachovalejších lokalit na území dnešní Prahy. Ve zbytku Šáreckého údolí najdeme jak lesní a lesoparkové partie, tak mokřadní společenstva, zahrady, vřesoviště, lesostepní enklávy, zkrátka velmi bohatou mozaiku nejrůznějších společenstev. V sousedním Lysolajském údolí je nejpozoruhodnější slepá strž Housle, zaříznutá do křídových pískovců. V celé oblasti se nachází velké množství studánek a pramenů. K přírodnímu parku patří též skalnaté výšiny nad pravým břehem Vltavy, tvořící protějšek k přírodnímu parku Draháň-Troja.

Mapa pražských přírodních parků

Legenda:

1 Draháň-Troja

2 Klánovice-Čihadla

3 Rokytka

4 Říčanka

5 Botič-Milíčov

6 Hostivař-Záběhlice

7 Modřanská rokle-Cholupice

8 Radotínsko-Chuchelský háj

9 Prokopské a Dalejské údolí

10 Košíře-Motol

11 Šárka-Lysolaje

Nejen příroda

Informace o pražských přírodních parcích by nebyla úplná, kdybychom alespoň stručně nezmínili kulturní památky, které k této krajině neodmyslitelně patří. Vždyť na území přírodních parků leží na 80 památkově chráněných objektů či areálů.9

Nalezneme zde řadu významných prehistorických hradišť – Zámka u Bohnic, Šárecké hradiště, Butovické hradiště, Šance u Hostivaře i stejnojmenné hradiště u Královic. Středověké fortifikace zastupují věžová tvrz v Královicích či nepatrné zbytky hradu Děvína. Ze sakrálních památek je zřejmě nejcennější románský pevnostní kostel sv. Bartoloměje v Kyjích. Významnými krajinnými dominantami jsou pozoruhodný kostel sv. Markéty u Královic, kostel sv. Jana Nepomuckého v Chuchelském háji, kostel sv. Matěje nad Šáreckým údolím či kaple sv. Kláry v areálu botanické zahrady v Troji. Nechybí ani drobné sakrální památky, jako jsou kapličky nad prameny v Malé Chuchli a Houslích či kamenný kříž na Kalvárii v Motole. Typické pro „pražský venkov“ jsou staré zemědělské usedlosti, soustředěné zejména na severu a západě města (Trojská kotlina, Šárka, přírodní park Košíře--Motol), panské dvory (spíše na východním okraji města) a mlýny, tvořící v minulosti v údolích celé kaskády s důmyslnými vodními díly. Tato skupina památek však patří zároveň k nejohroženějším – buď postupně chátrají a zanikají (např. památkově chráněný Horův mlýn v Prokopském údolí), nebo procházejí radikálními a mnohdy zcela nevhodnými rekonstrukcemi. Důležitou skupinou památek, typických především pro krasové oblasti, jsou pozůstatky po těžbě a zpracování surovin, které se výrazně podílejí na formování podoby těchto míst. Nejde jen o dopravní infrastrukturu bývalých lomů – zbytky úzkokolejek, mostky a dopravní tunely – ale i o provozy: v Chuchli je například unikátně zachovaná Pacoldova vápenka z 2. třetiny 19. stol. V menší míře se lze s těžebními památkami setkat i v jiných lokalitách (např. krátká štola na Jenerálce v Šáreckém údolí). Z méně typických památek je možné uvést alespoň židovský hřbitov v Uhříněveské oboře, romantickou zříceninu ne zcela jasného původu na Babě či tzv. Pražský Semmering – železniční trať překračující Prokopské údolí po vysokém kamenném mostě z 2. pol. 19. stol., jenž se stal jedním z jeho symbolů.

O tom, že ne vždy je snadné ochranu přírodního a kulturního dědictví skloubit, svědčí příběh bývalé továrny na výrobu svářecího plynu Hydroxygen na okraji Hlubočep. Ochrana přírody prosazovala její zboření, aby byla obnovena původní niva ve vstupní části Prokopského údolí. Roku 1982 byl již vydán demoliční výměr. Proti, byť byl objekt v dezolátním stavu, se však postavila občanská iniciativa, která tvrdila, že jde o významnou funkcionalistickou stavbu10. Třebaže byla budova roku 1989 zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek, spor se táhl ještě přinejmenším do poloviny 90. let11.

Přírodní parky v ohrožení

Nejvážnější ohrožení pro pražské přírodní parky představuje v současné době bytová výstavba. Zatím se vesměs daří uhájit vlastní plochu přírodních parků (jednou z odstrašujících výjimek je rozsáhlá zástavba u Křeslic a Pitkovic v Přírodním parku Botič--Milíčov), ale vzhledem k ne zrovna ideálně vymezeným hranicím některých z nich (například Přírodní park Rokytka tvoří jen úzký pás vlastní potoční nivy, široký v některých místech pouhých několik set metrů) může být fatální i zástavba „jen“ na jejich hranici. Že nejde o plané obavy, ukazuje několik příkladů z nedávné minulosti, např. výstavba bytového komplexu v nivě Botiče mezi Hostivaří a Zahradním Městem, která, byť mimo vlastní hranice přírodního parku, tuto část údolí vážně a nevratně narušila. Řada velmi rizikových projektů, jako je zástavba v pohledově velice exponované poloze na Dívčích hradech nad Prokopským údolím, se pravidelně objevuje s každým novým projednáváním územního plánu.

Neméně vážným, avšak ještě hůře řešitelným problémem, je výstavba komunikací. Především jde o pražský dopravní okruh a s ním související přípojné silnice. Při pohledu na mapu je jasné, že kolize je zde více než pravděpodobná, neboť některé přírodní parky sahají od hranic města až k souvislé zástavbě vnitřní Prahy. Výstavba již postihla či v blízké budoucnosti se značnou pravděpodobností postihne polovinu přírodních parků12.

Problémů je samozřejmě mnohem více. Některé luční lokality mimo zvláště chráněná území (ZCHÚ) degradují, protože se o ně nikdo dlouhodobě nestará, jak je dobře vidět např. v údolí Rokytky mezi Nedvězím a Kralovicemi. Někde si místní obyvatelé (včetně komunálních politiků) myslí, že přírodní park by měl být parkem v tom běžnějším slova smyslu, a tak do říční nivy sází exotické dřeviny, prosazují budování asfaltových chodníčků a veřejné osvětlení. Nekončící je boj s trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia), který naši předci na mnoha místech v dobré víře vysázeli, v současnosti likviduje ty nejcennější lesostepní lokality. Setkat se lze i s příliš intenzivním lesním hospodařením, neberoucím ohled na primárně rekreační funkci příměstských lesů (např. před několika lety v Klánovických lesích, kde nevhodnou těžbou došlo mimo jiné i k vážnému poškození reliktů zaniklých středověkých vsí). Přesto jsem přesvědčen, že podaří-li se uchránit přírodní parky před nevhodnou zástavbou, všechny tyto problémy jsou snáze řešitelné či v budoucnu napravitelné. Nepodaří-li se to, pak jakékoli diskuze nad vhodností či nevhodností péče nebo mírou „parkovosti“ pozbývají jakýkoli smysl.

Jak dál?

Klíčovou roli v péči o přírodní parky má a i nadále rozhodně mít bude Hlavní město Praha. Nejen jako jejich vyhlašovatel a orgán státní správy, zodpovědný za údržbu zvláště chráněných území, ale i jako vlastník a správce většiny lesů a vodních toků, tedy klíčových krajinných prvků. A především jako tvůrce územního plánu města.

Přesto zde zůstává poměrně velké pole působnosti i pro neziskové organizace. Ty se zaměřují především na realizaci zakázek Magistrátu v oblasti péče o ZCHÚ a vybrané významné krajinné prvky (VKP), hlídání územního plánu (bez něhož by řada přírodních parků dnes již nejspíše neexistovala) a na budování naučných stezek13. Pro zachování přírodních parků a rozvoj všech jejich funkcí by však bylo třeba, aby některé z neziskových organizací začaly na území parků pracovat i na principu pozemkových spolků – tedy aby vstoupily do přímého kontaktu s vlastníky pozemků, ujaly se koordinační role, k vybraným pozemkům získaly právní vztah14 a staly se tak rovnocenným partnerem města15.

Poznámky

1 Vyhláška Národního výboru hlavního města Prahy č. 3/1984

2 Vyhláška Národního výboru hlavního města Prahy č. 8/1990

3 Vyhláška Hlavního města Prahy č. 3/1991

4 Podrobněji o vyhlašování přírodních parků v Praze Josef Moravec: 20 let přírodních parků v Praze (Krása našeho domova IV/2, podzim 2004)

5 Více o tehdejších cílech Robert Neuhäsel: Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí – teo­retické zdůvodnění koncepce (sborník Staletá Praha XV – Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody 1985)

6 Vyhláška Hlavního města Prahy č. 7/1993

7 Údaje o výměrách jednotlivých přírodních parků se velmi rozcházejí, někdy až o několik desítek ha. Zde uváděné výměry vycházejí z publikace Chráněná území ČR XII. – Praha (AOPK ČR 2005)

8 Realizováno v letech 2007–2008, investor Hlavní město Praha, dodavatel Lesy hl. m. Prahy. Viz www.lesypraha.cz > Vodní toky a nádrže

9 Podrobný přehled na www.prirodniparky.wz.cz

10 Viz např. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. III. (Libri 2003), str. 260-261 či http://vcpd.cvut.cz/UserFiles/File/praha_hydroxen.pdf

11 Autor tohoto textu byl kolem roku 1995 osobně svědkem několika pokusů o zpochybnění památkové ochrany tohoto objektu, čemuž silně nahrával jeho stále se zhoršující stav. Opraven byl až koncem 90. let, dnes slouží administrativním účelům

12 Okruh již protíná přírodní park Klánovice--Čihadla, v současné době se staví v přírodních parcích Modřanská rokle-Cholupice a Radotínsko-Chuchelský háj, plánována je stavba v přírodních parcích Říčanka a Draháň-Trója.

13 Na území pražských přírodních parků dnes existuje 12 naučných stezek. Jejich tvůrci a správci jsou v převážné většině občanská sdružení. Více na www.prazskestezky.cz

14 Přes značně vysoké ceny pozemků v Praze se nejeví jako nemožné ani výkupy vybraných pozemků za účelem ochrany přírody a krajiny. Úspěchy veřejných sbírek, jako jsou Místo pro přírodu a Nový prales, dovolují opatrnou dávku optimismu

15 Jediným v současné době fungujícím pozemkovým spolkem v Praze je PS Botič-Rokytka při stejnojmenné ZO ČSOP, i ten se však na území přírodních parků soustřeďuje především na péči o MZCHÚ

Autor působí jako odborný pracovník Českého svazu ochránců přírody