Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Z naší přírody

Ochrana přírody 2/2014 12. 6. 2014 Z naší přírody Tištěná verze článku v pdf

Mohou poznatky o nesytkách přispět k ochraně a managementu biotopů?

Autor: Zdeněk Laštůvka

Mohou poznatky o nesytkách přispět k ochraně a managementu biotopů?

K posuzování kvality biotopů, indikaci jejich změn i argumentaci v ochraně přírody jsou obvykle využívány nápadnější a snadno rozeznatelné druhy organismů, z hmyzu často např. střevlíkovití (Carabidae), včely (Apoidea) nebo denní motýli (Papilionoidea). Velmi cenné informace o stavu prostředí a podklady pro jeho management nám ovšem poskytují i mnohé další, spíše nenápadné a méně atraktivní skupiny hmyzu.

Z motýlů to mohou být také např. nesytkovití (Sesiidae). Nesytky se vyznačují charakteristickým mimikry a s tím související jedinečnou morfologií. Zvláštní je i jejich vývoj. Housenky žijí uvnitř rostlinných pletiv – v kořenech a spodních částech lodyh bylin, pod kůrou a ve dřevě keřů a stromů. Většina druhů je hostitelsky specializovaná, často s poměrně vyhraněnými nároky na své biotopy. Některé nesytky jsou vázány na zbytky přírodních a polopřírodních stanovišť a poznatky o jejich způsobu života mohou přispět při rozhodování o plánech péče. Kromě toho se v mnoha případech vyvíjejí na ohrožených druzích rostlin, takže jejich ochrana může být prováděna v souladu s ochranou jejich hostitelů. Uveďme si několik příkladů druhů, které vyhledávají specifická prostředí a mohou být nebo reálně jsou ohroženy. Tyto druhy mohou být současně využívány jako indikátory vhodnosti péče o obývané biotopy a svým výskytem mohou ochranu příslušných lokalit podpořit. V souvislosti s ochranou biodiverzity jsou nejvýznamnější nesytky sprašových a skalních stepí, písčin, nížinných eutrofních mokřadů, vlhkých luk a přírodních lesů.

Nesytka šalvějová 
a nesytka letní

K pozoruhodným druhům jihomoravských
stepních lad patří nesytka šalvějová (Chamaesphecia colpiformis) a n. letní (Ch. crassicornis). Oba druhy se jako dospělci objevují až v průběhu vrcholného léta, většinou v červenci. Nesytka šalvějová je hnědě zbarvená a na zadečku má 3 úzké bělavé kroužky. Její housenka se vyvíjí dva roky v kořeni šalvějí, u nás nejčastěji v šalvěji hajní (Salvia nemorosa), ale jen v rostlinách rostoucích na extrémně výslunných a suchých místech, v nezapojeném porostu. Nesytka šalvějová je původem pontomediteránní druh, na jižní Moravě dosahuje nejdále na severozápad v rámci svého areálu. U nás byla zjištěna na Pouzdřanské stepi, Dunajovických kopcích, na návrší Hradištěk u Velkých Bílovic a ojediněle i jinde, např. i na zbytcích stepních lad mezi vinicemi. Nesytka letní je poněkud drobnější a štíhlejší, zbarvena je spíše do šeda, se 3 úzkými bílými kroužky a výraznou linií žlutobílých skvrnek na zadečku. Její housenka se vyvíjí dva roky v kořeni pryšce prutnatého (Euphorbia waldsteinii). Napadená rostlina (jednotlivý jedinec – nikoli celý polykormon) zasychá již koncem léta a v porostu je dobře viditelná. Nesytka se líhne ze zbytku kořene teprve v létě následujícího roku. Její napadení přečkají jen mohutné rostliny. Nesytka letní je druhem východoevropských stepí, odkud pronikla přes Maďarsko až na jižní Moravu, kde se vyskytuje nejzápadněji v rámci svého areálu a nejseverněji ve střední Evropě. Vůbec nejseverněji byla zjištěna na kopci Výhon u Židlochovic. Oba druhy, stejně jako množství dalších stepních druhů hmyzu, jsou prvořadě ohroženy eutrofizací stanovišť, v důsledku které dochází k většímu a hustšímu zápoji porostu a zarůstání stepí. Ohrožující může být i celoplošné letní kosení a intenzivní pastva. Péče o stanoviště těchto druhů musí směřovat k obnově nízkých stepních porostů, s místy bez úplného zápoje vegetace s ploškami holé půdy. Kosení je nutné provádět v jemné mozaice a v co nejdelším období. Případná pastva může být jen velmi extenzivní, opět by měly zůstat plochy více méně nedotčené. Step nesmí po provedeném managementovém zásahu vypadat jako pastvina nebo městský park.

Nesytka šalvějová patří k významným druhům jihomoravských stepních rezervací

Nesytka diviznová 
a nesytka bělavá

Jako příklad druhů skalních stepí a výslunných kamenitých biotopů si můžeme uvést nesytku diviznovou (Chamaesphecia masariformis). Na zadečku má nápadné oranžové kroužky nebo je téměř celý zadeček oranžový. Její housenka se vyvíjí 1–2 roky v kořeni divizen (Verbascum spp.), preferuje rostliny rostoucí v nezapojeném porostu na sutích nebo skalách. Je to druh s rozsáhlým areálem sahajícím na východ až do Střední Asie, na jihovýchod přes Balkán a Turecko až do Sýrie. U nás opět dosahuje nejdále na západ a sever. Byla zjištěna na Hádech u Brna, na kopci Čebínka, u Nebovid v údolí Bobravy a nedaleko Ivančic, ale většina někdejších nalezišť zarostla nebo byla zničena a výskyt v posledních desetiletích nebyl potvrzen. V případě toho druhu je nutné zachovat skalnaté a suťové biotopy, zabránit jejich celoplošné likvidaci i zarůstání.

Charakteristickým druhem písčitých stanovišť je nesytka bělavá (Chamaesphecia leucopsiformis). Je poměrně drobná, šedavě až černě zbarvená, s výraznou podélnou linií na hřbetě zadečku a jedním úzkým bílým kroužkem. Preferuje písčiny, v jižnějších částech Evropy je častější i na jiných vyprahlých stanovištích. Její housenka se vyvíjí 1 rok v kořeni pryšce chvojky (Euphorbia cyparissias). Napadená rostlina obvykle uprostřed léta zasychá a na písčitých lokalitách s nízkou vegetací je poměrně dobře viditelná. Motýli se líhnou obvykle až koncem srpna a počátkem září. Ostrůvkovitý areál této nesytky sahá od východního Španělska přes Pyreneje a střední Evropu po Balkán, severní Turecko a Ukrajinu. Na našem území se lokálně vyskytuje v okolí Prahy a na jihovýchodní Moravě (Hodonínsko, Bzenecko). Je ohrožena eutrofizací a následně zarůstáním stanovišť, jejich aktivním zalesňováním i jinou přeměnou biotopů. Pro přežití tohoto a množství dalších psamofilních druhů je nutné zachovat rozsáhlejší plochy písčin, bránit jejich samovolnému zarůstání, případně podporovat činnosti, které udržují rozvolněný porost s volnými ploškami písku.

Vzácným druhem skalních stepí a sutí je nesytka diviznová

Nesytka bělavá je charakteristickým druhem písčin v pozdně letním fenologickém aspektu

Nesytky mokřadních stanovišť

Významnými druhy mokřadních stanovišť a podmáčených luk jsou nesytka bahenní (Chamaesphecia palustris) a n. panonská (Ch. hungarica). Nesytka bahenní je poměrně mohutná, hnědě zbarvená, s jedním úzkým žlutavým kroužkem na zadečku. Obývá zbytky mokřadů, odvodňovací kanály a okraje lužních lesů. Její housenka se vyvíjí 2 roky v kořeni pryšce bahenního (Euphorbia palustris). Ve druhém roce vyhlodává 30–50 cm dlouhou chodbu středem lodyhy, ve které se v dubnu nebo počátkem května následujícího roku kuklí. Kukla se v chodbě volně pohybuje, čímž má možnost úniku při zaplavení rostliny. Motýli se líhnou často již ve druhé polovině května. Nesytka bahenní obývá rozsáhlý, ale velmi ostrůvkovitý areál od západní Francie po jižní Rusko, na jih po severní Itálii, Balkán a severní Turecko. U nás patří k nejohroženějším druhům motýlů a hmyzu vůbec. Přežívá na několika plošně velmi malých lokalitách na Hodonínsku a Břeclavsku. Druh je kriticky ohrožený odvodněním, zarůstáním, zavážením a „zkulturněním“ posledních nalezišť. Nesytka panonská je poněkud drobnější, celkově temněji zbarvená, se 2–3 úzkými bílými kroužky na zadečku a různě rozsáhlým popraškem žlutých až žlutozelených šupinek. Vyskytuje se na vlhkých loukách a okrajích mokřadů. Její housenka se vyvíjí obvykle 1 rok v kořeni pryšce lesklého (Euphorbia lucida). Před kuklením si vyhlodává několik centimetrů dlouhou chodbu do loňské lodyhy. Dospělci se objevují v květnu a červnu. Nesytka panonská osídlila nevelký areál s centrem v jihovýchodní části střední Evropy. Na západ zasahuje do východního Rakouska a na jižní Moravu, na jih do Slovinska a severního Srbska, na východ do Rumunska. U nás se vyskytuje v Podyjí mezi Lednicí a Soutokem, nedávno byla zjištěna na jednom místě v Polabí. Je ohrožena odvodňováním a celoplošným kosením luk s porosty pryšce lesklého. Přežití obou druhů závisí na zachování zbytků mokřadů, podpořit by ji mohla i ochrana hostitelských rostlin, které jsou obě zařazeny do seznamu zvláště chráněných druhů (přesto jsou porosty těchto rostlin místy celoplošně koseny a postupně decimovány).

U nás kriticky ohrožená nesytka bahenní se vyvíjí v kořeni pryšce bahenního

Nesytky 
přírodních lesů

Typickým příkladem nesytky přírodních lesů je nesytka jedlová (Synanthedon cephiformis). Nesytka jedlová je drobný, černě zbarvený druh, se 3–4 úzkými žlutými kroužky na štíhlém zadečku a žlutými chlupy v koncovém chvostku, zvláště u samičky. Obývá zbytky přirozených jedlin a smíšených lesů se zastoupením jedle. Housenka se vyvíjí 1–2 roky v nádorech na kmenech a větvích jedlí způsobených rzí ptačincovou (Melampsorella caryophyllacearum), méně často v jiných nemocných místech. Kuklí se v kokonu v kůře nádoru. Tentýž nádor může sloužit k vývoji nesytek po mnoho generací, dokud napadená jedle neuhyne nebo není z porostu odstraněna. Motýli létají podle teploty stanoviště od června do srpna. Nesytka jedlová více méně kopíruje areál jedle, vyskytuje se ostrůvkovitě od Pyrenejí přes Francii a střední Evropu po Rumunsko a Balkán. U nás je známa velmi lokálně v závislosti na výskytu jedle. Druh je silně ohrožen výrazným úbytkem jedle, stejně jako odstraňováním nemocných stromů s nádory. Její ochrana je poněkud problematická, nemocné jedle jsou často z porostů eliminovány i v chráněných územích, i když nádory na kmenech mohou sloužit k vývoji i jako místa přezimování a úkrytu celé řadě dalších ohrožených druhů.

Nesytka jedlová je průvodcem přirozených jedlových porostů; vpravo je nádor na kmeni jedle způsobený rzí ptačincovou s patrnými výletovými otvory nesytky.

Druhy rozptýlené zeleně

Kromě druhů přírodních stanovišť je nutné v souvislosti s celkovou ochranou a úbytkem biodiverzity zmínit také druhy ekotonů a rozptýlené zeleně. Tyto druhy sice nejsou bezprostředně ohroženy, ale jejich existeční možnosti jsou neustále omezovány zmenšováním celkové rozmanitosti krajiny a její velkoplošnou homogenizací. Typickým příkladem je nesytka černohlavá (Eusphecia melanocephala). Nesytka černohlavá je střední velikosti (velikost větší vosy), s transparentními křídly bez oddělených skelných políček a úzkými žlutými kroužky na většině článků zadečku. Obývá okraje lesů, skupiny stromů v otevřené krajině, břehové porosty a okraje komunikací. Housenka se vyvíjí 3 roky v kmenech osik, zpravidla v blízkosti suché větve. Nejdříve vytváří plochou chodbičku v závalu na bázi větve, později proniká hluboko do dřeva. Před posledním přezimováním vyhlodává výletovou chodbu do suché větve, ve které se v dubnu nebo květnu kuklí. Výletové otvory při bázi suchých větví osik přetrvávají více let a signalizují přítomnost druhu. Areál nesytky černohlavé sahá od Pyrenejí přes Francii a střední Evropu až do Střední Asie a pravděpodobně i dále na východ, na sever do poloviny Skandinávie. U nás je lokálně rozšířena po celém území, je existenčně závislá na skupinkách starších osik v otevřené krajině.

Nesytka černohlavá preferuje ekotony a rozptýlenou zeleň; na pravém obrázku jsou vidět výletové otvory na bázi suché větve osiky

Managementová opatření

Dosavadní poznatky o způsobu života a ekologických nárocích nesytek dokládají, že i méně nápadné skupiny hmyzu (a bezobratlých obecně) lze využít v ochraně přírody, resp. při zpracovávání plánů péče. Druhy těchto skupin jsou často schopny dlouhodobě existovat na ploškách o rozsahu desítek metrů čtverečních, což na jedné straně může jejich ochranu usnadnit, ale současně připomíná nutnost uchovat i velmi drobné mikrobiotopy a managementová opatření provádět v co nejjemnější mozaice. Při zpracovávání plánů péče a zejména při jejich realizaci je proto nutné vycházet z co nejširšího spektra poznatků o ekologických nárocích druhů různé systematické příslušnosti i s různým způsobem života. V opačném případě mohou být prováděná opatření pro mnohé druhy likvidační a v důsledku mohou vést k celkovému poklesu biodiverzity.

Autor pracuje na Mendlově univerzitě v Brně

Autor fotografií Zdeněk Laštůvka