Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Z naší přírody

Ochrana přírody 6/2015 4. 1. 2016 Z naší přírody Tištěná verze článku v pdf

Méně známé tvary v sopečných horninách Bruntálska

Autor: Jan  Vítek

Méně známé tvary v sopečných horninách Bruntálska

Jeskyně a některé bizarní skalní tvary jsou na území naší vlasti známé zejména z vápencových krasových oblastí nebo pískovcových skalních měst. Mnohem vzácněji se však vytvořily v některých dalších typech hornin, včetně produktů dávné sopečné činnosti.

Součástí malebné krajiny Nízkého Jeseníku na Bruntálsku jsou návrší a další povrchové tvary z hornin sopečného původu mladotřetihorního až čtvrtohorního stáří. Významné krajinné dominanty vytvářejí zejména Velký Roudný (s nadmořskou výškou 780 m jde o druhý nejvyšší vrch Nízkého Jeseníku), Uhlířský vrch (672 m) a Venušina sopka (643 m). Původní ráz těchto vulkanických těles byl místy už do značné míry změněn nejen přírodními procesy, ale též lidskou činností – zejména kdysi intenzivní těžbou rozličných sopečných hornin. Vedle negativních zásahů do přírodního rázu krajiny však tato těžba přinesla i pozitivní jev – odkryla řadu hodnotných geologických profilů a dává tak nahlédnout do „útrob“ někdejších sopek.

Z nejvýznamnějších sopečných návrší a odkryvů na Bruntálsku byly za maloplošná chráněná území vyhlášeny (Weissmannová a kol. 2004) národní přírodní památka Velký Roudný a přírodní památky Uhlířský vrch, Lávový proud u Meziny a Razovské tufity. Spolu s okolními lokalitami jsou už dlouhou dobu objektem geologických, petrografických, vulkanologických i geomorfologických výzkumů (viz např. Barth 1977, Přichystal 1993, Zimák 1995, Pécskay a kol. 2009, Cajz a kol. 2010, Janoška 2013 aj.). Produktem zdejších sopek byly jednak celistvé nebo pórovité bazaltoidy (čediče), tvořící i rozlehlejší lávové proudy, dále sopečná struska a tzv. pyroklastické vyvrženiny (místy se zachovalými sopečnými bombami). Novější údaje o absolutním stáří těchto hornin jsou uváděny v rozmezí 3–0,8 milionů let.

Součástí zdejších chráněných území a blízkého okolí jsou též některé méně známé tvary georeliéfu v sopečných horninách. Údaje o nich se v literatuře často liší a bývá uváděna (nebo bez novějšího ověření tradována) i různá interpretace jejich vzniku. V tomto příspěvku je věnována pozornost dvěma z nich – podzemní prostoře, někdy považované za lávovou jeskyni, a skalním mikroformám (skalní míse aj.), které v čedičích patří ke vzácnějším povrchovým tvarům.

Čedičové jeskyně u Meziny

Pod tímto názvem jsou uváděny (např. v nejucelenějším přehledu jeskyní na našem území, viz Hromas a kol. 2009) podzemní útvary v někdejším Natherově lomu nad pravým svahem údolí Černého potoka, asi 0,5 km jižně od silniční křižovatky v obci Mezina. Lom byl otevřen těžbou čediče (přesněji řečeno nefelinického bazanitu až olivinického nefelinitu a limburgitu) v lávovém příkrovu na SV úbočí Venušiny sopky. (Obdobná situace je i v jižnějším lomu s přírodní památkou Lávový proud u Meziny, chránícím pěknou ukázku sloupcovité odlučnosti čediče.)

O jeskynních útvarech v Natherově lomu napsal Barth (1977): „Při bázi čedičového pokryvu jsou zachovány zajímavé chodbovité dutiny dlouhé až 30m, probíhající zhruba kolmo k silnici. Jsou to buď lávové tunely vzniklé vytečením neutuhlé lávy po proražení čela proudu, nebo útvary vzniklé vyplavením sypkého materiálu podzemní vodou“. Tato informace je s drobnými obměnami přejímána dosud (např. Hromas a kol. 2009, Weissmannová a kol. 2004, atd.) a pokud by zdejší podzemní prostory skutečně byly pozůstatkem lávového tunelu, šlo by o jedinou syngenetickou lávovou jeskyni na území ČR. Pro porovnání s typickými lávovými jeskyněmi z různých vulkanických oblastí světa (Vítek 2013) byla v roce 2013 provedena dokumentace podzemního útvaru „Čedičové jeskyně u Meziny“:

Stěna Natherova lomu je přes 100 m široká, místy s výrazně převislou spodní částí. Přibližně uprostřed šířky stěny se nachází otvor (2 m široký, 1,7 m vysoký a nyní opatřený mříží) přecházející do podzemní prostory. Tu tvoří jedna přímá chodba, ve směru V-Z 16 m dlouhá a nejvíce (přibližně uprostřed délky) 3,9 m široká a 2,3 m vysoká. Strop a stěny (v bocích místy i dno) jsou skalní – jinak je dno převážně hlinité, místy pokryté kameny a v uzávěru vyplněné sypkou hlínou. Hornina je prostoupena různosměrnými puklinami. Průběh chodby sleduje výrazné pukliny přibližně ve směru V-Z (v rozmezí 85–95°), výrazné jsou místy i vodorovné pukliny až trhliny představující odlučnou plochu rozpadu horniny. Celá prostora však více než jeskyni připomíná štolu a zejména vstupní část nese zřetelné stopy po lámání kamene. Strop v zadní polovině je tvořen bazaltoidem s náznakem sférického rozpadu, což spolu se sníženým uzávěrem chodby, „zahlceným“ hlinitým nánosem, dává předpoklad alespoň částečného přirozeného (přírodního) vzniku prostory mechanickým rozpadem horniny. Syngenetický původ (tj. zařazení této chodby k proudovým lávovým jeskyním) lze však v případě „Čedičové jeskyně u Meziny“ dle mého názoru vyloučit.

Mikroformy na Božím kameni (Velký Roudný)

Součástí vrcholové partie Velkého Roudného (780 m) jsou horninové výchozy a balvany vzniklé postupným rozpadem (zejména mrazovým zvětráváním) porézní čedičové lávy. Několik balvanů leží též na mírně skloněném východním temeni a nejvýraznější z nich (asi 20 m od vrcholového hřbetu) nese turistické označení Boží (nebo Čertův) kámen. Název byl inspirován přítomností několika drobných prohlubní na povrchu kamene, což jsou podle dávné pověsti stopy po zápasu Boha s čerty. Pravděpodobný není ani mnohem realističtější výklad, občas tradovaný v populárně naučných publikacích, že ke vzniku prohlubní a rozlomení kamene zde došlo už v době vulkanické aktivity, a to v důsledku dopadu sopečné pumy.

Plochý balvan Boží kámen, rozpolcený 10–20 cm širokou trhlinou, je kolem 1 m vysoký a jeho rozměry jsou 4×3,5 m. Do jihozápadní části horní plochy balvanu se zahlubuje skalní mísa šlépějovitého tvaru a několik drobnějších prohlubní. Skalní mísa je 41 cm dlouhá (ve směru 45°), v SSV části (kde se lalůčkovitě rozdvojuje) až 22 cm široká a zároveň i nejhlubší (19,5 cm). Mimo delší suché období se v ní udržuje srážková voda. Stěny i dno mísy jsou hrbolaté, což je způsobeno přítomností drobných jamkovitých a miskovitých prohlubní vzniklých patrně zvětráváním pórovité lávové horniny. Vzájemným propojením a splynutím drobných prohlubní nevznikla jen skalní mísa, ale též několik dalších důlkovitých a štěrbinovitých prohlubní (protáhlých ve směru V–Z), které lze označit za jamkové a puklinové škrapy. Nejvýraznější se zahlubuje v JZ sousedství mísy, je 23 cm dlouhá, 6,5 cm široká a 5,5 cm hluboká.

Mikroformy na Božím kameni lze považovat za sice detailní, ale v čedičích poměrně vzácné zvětrávací tvary. Jejich vznik i vzhled byl do značné míry podmíněn strukturními a texturními vlastnostmi pórovité lávové horniny. Ochrana těchto útvarů, pozoruhodných i z vlastivědného hlediska, je garantována v rámci národní přírodní památky Velký Roudný.

 

Titulní fotografie článku:

Velký Roudný je nejvýraznějším sopečným kopcem na Bruntálsku.

Fota: Jan Vítek

 

Obr. 3  Prostora zvana Cedicova je skyne¦î u Meziny. Nahor¦îe pu¦Ődorys, uprostr¦îed pode¦ülny¦ü profil, dole pr¦îi¦üc¦îne¦ü r¦îezy. (Me¦îr¦îil Jan Vi¦ütek 2013)

Čedičová jeskyně u Meziny. Nahoře půdorys, uprostřed podélný profil, dole příčné řezy.

Měřil Jan Vítek 2013

 

Obr. 4 Uza¦üve¦îr chodby s hlinity¦üm dnem a c¦îedic¦îovy¦üm stropem prostoupeny¦üm puklinami.

Uzávěr chodby s hlinitým dnem a čedičovým stropem prostoupeným puklinami.

 

Obr. 5  Skalni misa a da ls¦îi¦ü mikroformy na Boz¦îi¦üm kameni na Velke¦üm Roudne¦üm. Vs¦îe foto Jan Vi¦ütek.

Skalní mísa a další mikroformy na Božím kameni na Velkém Roudném.