Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Z naší přírody

Ochrana přírody 4/2008 19. 8. 2008 Z naší přírody

Javoříčské jeskyně

Autor: Stanislav Vybíral

Javoříčské jeskyně

V roce 2008 si Javoříčské jeskyně připomenou dvě důležitá výročí. Sedmdesáté výročí jejich objevu a padesáté výročí objevu jejich pokračování v Jeskyních míru. V následujícím článku jsem se pokusil zalistovat v historii a také podat stručnou zprávu o současném stavu speleologického výzkumu v Javoříčském krasu.

Javoříčský kras

Součástí Drahanské vrchoviny je také Javoříčský kras. Patří sem území ostrůvků z devonského vápence o celkové rozloze téměř 6 km2, odvodňované potoky Špraňkem a Javoříčkou. Nejrozsáhlejší části jeskyní se nacházejí v masivu Špraňku v úseku mezi Vojtěchovem, Javoříčkem, Březinou a Kadeřínem ve výškových úrovních 90, 70, 55, 20 a 12 metrů nad dnešní úrovní potoka Špraňku. Největší část Javoříčského krasu zaujímají Javoříčské jeskyně o celkové délce více jak 4 km. Horní patro, hlavní část Javoříčských jeskyní, leží na výš­kové úrovni 90 m. Mohutné prostory dómů horního patra vznikly při pozdějším řícení po sestoupení vodního toku do nižších pater. Objevná cesta a Hlinité jeskyně tvoří část středního patra na výškové úrovni 70 m nad Špraňkem. Do středního patra patří také Vlčí jáma a Lví jáma, která pokračuje dále do spodního patra. Celý systém je charakteristický velkou vertikální členitostí a komínovými propastmi, jež jednotlivá patra spojují. Jeskyně jsou známé především svými mohutnými dómy a jedinečnou krápníkovou výzdobou, kterou mohou turisté obdivovat na trase dlouhé 740 m.

Nejstarší zprávy

Propast Zátvořice byla pravděpodobně známá již pravěkému lovci a část zpřístupněných jeskyní pod Svěcenou dírou znají lidé již několik století. Nejstarší písemná zpráva je však až z roku 1873. Anonymní autor popisuje v časopisu Světozor v článku Z výletu na Moravu velkou skalní jeskyni u Březiny s dom­kem zakrývajícím vchod: …by se více nelámaly rampouchy navštěvovateli a poněvadž jeskyně sloužívala někdy za brloh tulákům a cikánům; také se tu přihodilo leckdy neštěstí, když se do ní odvážili lidé všeteční s místnostmi neseznámení.“

Nápisů se ve Svěcené díře mnoho nezachovalo, nejstarší je patrně z roku 1818. Vstup do nižších pater byl pravděpodobně znám již v 70. letech 19. století a měl jistě vliv na pozdější práce Viléma Švece.

Hledání ve třicátých letech

Na jaře v roce 1937 začal pracovat na odrovnávání závalu v Zátvořici revírník Vilém Švec se svými syny. Současně také pracovali na odklízení náplavů ve Svěcené díře, protože předpokládali, že obě místa budou podzemím propojena. V Zátvořici však hrozilo nebezpečí zřícení a práce tedy na podzim pokračovaly jen ve Svěcené díře. K Vilému Švecovi, jeho synu Bedřichovi a Janu Vlčkovi se přidali Adolf Brosinger, Bohumil Švec, Jan Švec, Jan Zapletal a Josef Zapletal. Teprve po šesti týdnech namáhavé práce se jim podařilo uvolnit komín a sestoupit do neznámého bludiště středního patra, kde pokračovali v dalším hledání. Dne 12. dubna 1938 se jim podařilo proniknout přes propasti až pod Švecův sestup. V. Švec však po namáhavé cestě ulehl se silnou horečkou, a tak se do jeskyní 14. dubna znovu vrátili pouze jeho synové a Adolf Brosinger. Dostali se dále až do Dómu gigantů a tím i do hlavního jeskynního systému v horním patře. Odtud pokračovali do Suťového dómu a do Pohádkových jeskyní. Hned v dalších dnech se započalo s hledáním nejkratší cesty ze Suťového dómu. V. Švec střílel venku u skalní stěny z brokovnice a lidé odposlouchávali v jeskyních. Podle vyprávění lesního písaře Edmunda Vlčka má na nálezu cesty podíl také pes, který se venku prohrabal do pukliny, odkud bylo v Suťovém dómu slyšet jeho štěkání. Ještě v témže roce byl otevřen vchod a jeskyně byly zpřístupněny veřejnosti. V. Švec byl v té době již velmi nemocen, únavu však na sobě nedával znát. V létě roku 1941 zemřel v olomoucké nemocnici. Jeho spolupracovníci J. Vlček, K. Zapletal, L. Vlček, Adolf Brosinger a Alois Brosinger patří mezi 38 mužů zastřelených nacisty 5. května 1945 v Javoříčku.

Hlinité jeskyně

V roce 1949 pokračovali ve volných chvílích zaměstnanci jeskyní v dalším hledání. Zaměřili se především na Svěcenou díru. Po lanovém žebříku sestoupili 25 metrů hlubokou úzkou propastí do středního patra Hlinitých jeskyní. Při dalších průzkumech se dostali do pěti síní s bohatou krápníkovou výzdobou. Snahou bylo spojit Hlinité jeskyně přímo s terénem v údolním svahu potoka Špraňku. To se jim podařilo až v roce 1953 prokopáním hlínou zanesenou částí.

Jeskyně míru

Dvacet let po objevu Javoříčských jeskyní objevili v dubnu 1958 členové výzkumné speleologické skupiny Kabinetu pro geomorfologii Československé akademie věd v Brně pod vedením RNDr. Vladimíra Panoše pokračování dosud neznámého systému Javoříčských jeskyní. Skupina se zaměřila na průzkum všech krasových dutin a jeskyní v Javoříčském krasu, především však na východní a západní část masivu Špraňku. Použi­li metodu navrženou Josefem Vařekou, která dosud nebyla nikde vyzkoušena. Šlo o využití proudění vzduchu v jeskyních při uměle vháněném kouři a vyhledávání souvislosti v puklinách na opačné straně Špraňku. V. Panoš tuto práci popisuje: „… byla zjištěna souvislost puklinové jeskyně Paničtí díra na východním svahu masivu s propasťovitou jeskyní Švecova díra na západním svahu. Obě jeskyně leží přibližně v téže nadmořské výši, ale v povodí různých toků – Paničtí díra v povodí Březinského potoka a Švecova díra v povodí Špraňku. Při sledování proudění vzduchu se pak podařilo skupině proniknout ze dna vstupního dómu Švecovy díry puklinovými chodbami do opuštěného koryta jeskynního paleotoku, jehož úroveň odpovídala úrovni nejvyššího patra zpřístupněných Javoříčských jeskyní. Tak byl objeven asi 20 m dlouhý úsek podzemního řečiště, směřujícího klikatě zhruba od JJZ k SSV.“

Další hledání bylo zaměřeno na Svěcenou díru. Podařilo se zjistit, že nánosy ukládal tok volně přitékající z Panenské jeskyně zakryté sintrovým vodopádem zvaným Oltář. Hlinité sedimenty dokazovaly, že Panenská jeskyně má pokračování za dokonale maskovaným Oltářem. Členové speleologické skupiny Kabinetu pro geomorfologii ČSAV odstranili ze dna jeskyně sintrovou kůru a hlinitými sedimenty se pod Oltářem prokopali do pokračování jeskyní. Nově objevená jeskyně prochází Špraněckou chodbou do Závrtového dómu, kde se rozděluje na dvě samostatné větve. Březinskou, která je prav­­děpodobně opuštěným korytem potoka Javoříčky končící Černou propastí, a Vojtěchovskou, kudy přitékal potok Štraněk od Zkamenělého zámku, a která končí závalem v chodbě Švecovy díry.

Pokračování Vojtěchovské chodby

V roce 1983 začala v Javoříčských jeskyních pracovat speleologická skupina ZO ČSS 7-09 Estavela, která vznikla ve spolupráci s Krajským vlastivědným muzeem v Olomouci. Skupina se rozhodla, že bude hledat pokračování Vojtěchovské chodby. Práce popisuje předseda skupiny Ivo Kopecký: „…po šesti měsících práce se podařilo v závalu uvolnit komín, kterým se dalo 17. 7. 1983 mezi pevně zaklíněnými skalními bloky vylézt nad zával do první objevené řícené prostory. Jejím dominantním rozměrem je výška 17 m. Do jedné třetiny výšky ji v té době naplňovala suť. Při průzkumu této prostory bylo zjištěno, že na opačné straně závalu je zřetelně vidět asi 3 m pod vrcholem přechod stěny prostory ve strop další jeskyně. Po uvolnění několika suťových bloků se po­-dařilo o 12 dnů později dostat do dalšího dómu. Jeho výška je max. 7 m, šířka 10 m a délka 60 m… Na začátku roku 1984 jsme se rozhodli z bezpečnostních důvodů úplně zlikvidovat zával v prvním dómu, což nám trvalo téměř pět měsíců. Teprve potom jsme začali s prostřelováním sintrové stěny. V sintrové ucpávce široké 3,5 m byl prostřílen tunel 1 × 0,8 m a 4. 8. 1984 jsme pronikli do malé kapličky o ploše 25 m2 a odtud ještě téhož dne úzkým průlezem do zatím nejmohutnějšího zachovaného řečiště potoka Špraňku v Javoříčských jeskyních. Jeho délka je 130 m, šířka až 15 m a dosahuje výšky 10 m. Dno této jeskyně je na úrovni nejnižšího místa ve druhém dómu a po celé délce je pokryto sutí z větší části již stmelené sintrem. Na několika místech jsou zachované štěrkové nánosy. Prostoru uzavírá suťový zával, za nímž předpokládáme dalších několik set metrů jeskyní.“

Největší prostory Javoříčských jeskyní dostaly název Olomoucký dóm. Skupina Estavela obnovila později činnost a v současné době pracuje v Olomouckém dómu na překonání závalu a hledání pokračování Vojtěchovské chodby.

Výzkum Správy Jeskyní

Ve výzkumu pokračují také zaměstnanci Správy jeskyní ČR. V roce 1997 se jim podařil objev v horním patře v místech, kde již další jeskyně nikdo nečekal. Po zdolání komínu z propasti Medvědí jáma se RNDr. Petru Zajíčkovi a Stanislavu Vybíralovi podařilo dostat do horizontální chodby, která dostala podle bohaté krápníkové výzdoby název Křišťálová jeskyně.

V současné době se Správa jeskyní ČR společně se skupinou jeskyňářů České speleologické společnosti Bruttopýr zaměřila na popud P. Zajíčka na hledání v komínech Hlinitých jeskyní ve středním patře. A výsledky se brzy dostavily. Ze středního patra vystoupili průzkumníci do jeskyní horního patra, které tvoří pokračování Pohádkových jeskyní.

Jeskyně Za hájovnou

V Javoříčském krasu se v roce 1969 objevila parta mladých jeskyňářů ze ZO ČSS 7-03 Javoříčko. Skupina se zaměřila na hledání aktivního potoka Špraňku v podzemí. Zpočátku se jeskyňáři soustředili především na propadání U smrku, kde se jim po vyklizení sedimentů podařilo dostat do hloubky 40 m. Hledali také ve středních patrech Javoříčských jeskyní, kde odkryli pokračování chodby Hlinitých jeskyní. Ze Suťového dómu pronikli Lví jámou do třetího patra, čímž tuto propast učinili nejhlubší propastí Javoříčských jeskyní (hloubka 60 m). V 80. letech převzali jeskyni Za hájovnou, která se nachází na kopci Paní hora na pravém břehu potoka Javoříčky a patří do řady starých ponorů. Zde se zaměřili na vyklízení sedimentů, kterými byly vyplněny celé chodby. V roce 1997 zde speleologové učinili první větší objev. Byly to Velikonoční jeskyně, kterými se otevřela propast do nižších pater až do hloubky 70 m. V roce 2001 se jeskyňáři dostali po odstranění sedimentů do Narozeninové chodby s bohatou krápníkovou výzdobou, která je dosud jejich největším objevem. Za zmínku stojí brčka, z nichž nejdelší dosahuje délky 113 cm.

V roce 2001 upozornili jeskyňáři také na bohaté osteologické nálezy, které se hromadily na vyvážené haldě. Paleontologického výzkumu se ujali pracovníci a studenti Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením prof. Rudolfa Musila. Výzkum slouží studentům také jako praktická výuka.

Hledání v Kadeříně

Do Javoříčského krasu patří také jeskyně v Kadeříně, kde již před 2. světovou válkou pracoval V. Švec. Po válce převzali hledání V. Švec ml. a Jan Ženožička. Puklinami se snaží prokopat do nitra kopce Valach, kde předpokládají podle reakcí olůvka a proutků velké podzemní prostory.

Zimování netopýrů

Javoříčské jeskyně jsou největším zimovištěm netopýrů v České republice. Pro zajištění ochrany vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra brvitého (Myotis emarginatus), netopýra černého (Barbastella barbastellus) a netopýra velkouchého (M. bechsteinii) byla národní přírodní rezervace Špraněk zařazena do Národního seznamu evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000. Nejpočetnější je zde vrápenec malý (v roce 2008 zde byli zjištěni 3 321 jedinci). Početný je také netopýr brvitý (272 jedinci). Ojediněle se zde vyskytuje netopýr Brandtův (M. brandtii), netopýr vodní (M. daubentonii), netopýr velký (M. myotis), netopýr řasnatý (M. nattereri) a netopýr ušatý (Plecotus auritus). V roce 2006 se dvakrát objevil také vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum), čímž byl po 27 letech potvrzen výskyt tohoto druhu v České republice. Zároveň se jedná o vůbec první doklad výskytu tohoto druhu mimo zimní období. V Javoříčských jeskyních a jejich blízkém okolí bylo potvrzeno zimování netopýra ostrouchého (Myotis blythii), netopýra vousatého (M. mystacinus), netopýra severního (Eptesicus nilssonii), netopýra večerního (E. serotinus) a netopýra černého (Barbastella barbastallus). Unikátně se zde také objevil netopýr menší (M. alcathoe); Javoříčské jeskyně jsou zatím čtvrtou lokalitou v České republice, kde byl jeho výskyt prokázán.

Závěr

V Javoříčském krasu není speleologický výzkum zdaleka ukončen. Jen v Javoříčských jeskyních se ještě nepodařilo dojít na počátek jak Vojtěchovské, tak ani Březinské větve. Bílá místa jsou na mapě středního patra a třetí patro je dosud snem jeskyňářů. Objevy se dají také očekávat směrem od Kadeřína a v jeskyních Za hájovnou. Podle teorie V. Panoše chybí jeskyňářům na živé patro již jen několik metrů. To se potvrdilo při povodních v roce 1997, kdy hladina spodní vody vystoupila a celý rok se držela v sedmdesát metrů hluboké propasti.

Je jen nepochopitelné, že v současné době probíhá s firmou Agir, spol. s r. o., jednání o otevření lomu na těžbu vápence na druhé straně kopce v lokalitě Holý vrch. Kromě toho, že těžbou mohou být zničeny dosud neobjevené prostory jeskyní a poškozeno také živé patro, které se podílí na zásobování Litovelska pitnou vodou, může být nenávratně poškozeno výjimečné krasové území nemající v České republice obdoby.

Autor je vedoucí Správy Javoříčských jeskyní

Literatura

Burkhardt R. a Ryšavý P. (1950): Nový objev ve Svěcené díře v Javoříčských jeskyních v Severomoravském krasu. Československý kras, r. 3, s. 117-122. Speleologický klub v Brně. – Kopecký I. (1984): Nové objevy v Javoříčských jeskyních. Archiv Javoříčských jeskyní. – Kostroň K. (1949): Poznámky k objevení javoříčských jeskyní. Československý kras, r. 2, s. 292-294. Speleologický klub v Brně. – Koudelka M. (1998): 60 let Javoříčských jeskyní. Archiv Javoříčských jeskyní. – Koudelka M. (2001): Netopýři zimující v Javoříčských jeskyních. Vespertillo 5, s. 155-162. – Kutilovi J. a J. (1951): Jak dlouho jsou známy Javoříčské jeskyně? – Československý kras, r. 4, s. 257-259. Speleologický klub v Brně. – Loučková-Michovská J. (1962): Jeskyně Javoříčko. Československý kras, r. 14, s. 43-91. Nakladatelství Československé akademie věd. – Morávek R. (2007): K současnému stavu a prozkoumanosti Javoříčského a Mladečského krasu. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, č. 289-291, s. 25-41. Vlastivědné muzeum v Olomouci. – Musil R. (2005): Jeskyně Za hájovnou, výjimečná lokalita Javoříčského krasu. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska. Svazek 8, s. 9-42. Muzeum Prostějovska v Prostějově. – Panoš V. (1959): Příspěvek ke geomorfologii Javoříčských jeskyní míru na Drahanské vrchovině. Kras v Československu 2/1959, s. 40-50. Speleologický klub – Moravské muzeum Brno. – Šafář J. (2007): Výskyt netopýrů (Chiroptera) v Javoříčských jeskyních. Archiv Javoříčských jeskyní. – Vařeka J. (1949): Zápis z objevení nových jeskyní. Archiv Javoříčských jeskyní. – Vlček E. (2008): DVD. Archiv Javoříčských jeskyní.

Název připojené galerie

Quisque egestas velit non nulla fermentum, aliquet pharetra nunc malesuada. Nullam molestie vel diam non tincidunt. Sed pulvinar lacinia nunc et consectetur. Duis varius leo ac ex scelerisque, ullamcorper eleifend massa consectetur. Nullam in metus ac arcu pellentesque venenatis ac id lorem. Nulla nec ipsum sed enim sodales blandit a sit amet ex.

Mapa Javoříčských jesnkyní

Objevnou cestou vstoupil Vilém Švec se svými spolupracovníky poprvé do podzemních dvoran Špraňku. I pro současné speleology je její zdolání náročným fyzickým výkonem.

Foto P. Zajíček

Členové ZO ČSS 7-03 Javoříčko ve Lví jámě.

Foto S. Vybíral

Vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum) je největším evropským vrápencem. V ČR trvale nežije.

Foto S. Vybíral