Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Z naší přírody

Ochrana přírody 6/2010 28. 12. 2010 Z naší přírody Tištěná verze článku v pdf

CHKO Žďárské vrchy po čtyřiceti letech

autoři: Vladimír Zabloudil, Petr Mückstein, Jan Staněk, Josef Řetický, Zdeněk Záliš, Jaromír Čejka, Petr Matějka, Petra Doležalová, Bohumil Hanus

CHKO Žďárské vrchy po čtyřiceti letech

Krajina Žďárských vrchů dospěla dramatickým vývojem k tvářnosti, kterou vnímáme jako malebnou a útulnou. Půvabná mozaika lesů i lesíků, květnatých luk i kamenitých pastvin, velkých rybníků i malých návesníků, skrčených roubených chalup i vznosných bílých štítů statků, políček žita, ovsa, brambor a lnu, omšelých kamenic se solitéry nádherných jeřábů tvoří harmonickou kulturní krajinu, sice chudou, ale mající i v moderní společnosti svůj pevný řád.

Mapa CHKO Žďárské vrchyZákladní údaje

Vyhlášení:Výnos MK ČSR, č. j. 8908/70–II/2 ze dne 25. 5. 1970

Rozloha podle vyhlášení:709 km2

Nadmořská výška:490–836 m n. m.

Maloplošná zvláště chráněná území:4 národní přírodní rezervace (NPR), 9 přírodních rezervací (PR), 37 přírodních památek (PP), 16 evropsky významných lokalit (EVL)

Sídlo správy CHKO:Brněnská 39, 591 01 Žďár nad Sázavou

Přírodní poměry

Chráněná krajinná oblast zaujímá severovýchodní část Českomoravské vrchoviny, kulminující Žďárskými vrchy s kótou Devět skal 836,3 m n. m. Pro jejich vyklenutý vrchovinný reliéf jsou charakteristické protáhlé úzké hřbety oddělené hlubokými, ale rozevřenými údolími (tzv. georeliéf žďárského typu). Na hřbetech jsou typickými krajinnými prvky skalní útvary, formované mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách (např. Devět skal, Čtyři palice, Pasecká skála, Milovské perničky). Převládajícím geologickým podložím jsou chudé rulové horniny, migmatity a svory krystalinika a moldanubika. Na západním okraji oblasti se nachází ranský intruzivní masiv hlubinných vyvřelin, kolem něhož zasahuje až k Velkému Dářku výběžek křídových sedimentů Dlouhé meze. Geologický vývoj byl ukončen v holocénu vytvořením aluviálních teras v údolích řek a vznikem rašelinišť ve sníženinách, např. u Dářka, Košinova a Krejcaru. Klimaticky patří Žďárské vrchy k chladnějším, vlhčím a větrným oblastem. Roční úhrn srážek činí 735–1 100 mm. Příznivá hydrologická bilance území byla důvodem pro vyhlášení Žďárských vrchů za chráněnou oblast přirozené akumulace vody. Žďárské vrchy, ležící na hlavní evropské rozvodnici mezi Severním a Černým mořem, jsou důležitou pramennou oblastí řek Svratky, Sázavy, Doubravy, Chrudimky a Oslavy. Jedním z jejích typických krajinných prvků je hustá síť drobných vodních toků a její zvláštností jsou četná nevýrazná rozvodí s bifurkacemi (rozdělením) vod do obou úmoří. Na vodních tocích zde již od středověku a zejména pak v 19. století vznikala rozsáhlá rybniční soustava s největším rybníkem Velké Dářko o rozloze 205 ha a objemu 3,56 mil. m3vody.

Vrcholným stadiem vývoje přírodních společenstev je v převážné většině území Žďárských vrchů les. Druhová skladba lesů byla silně antropicky pozměněna ve prospěch smrku a jen fragmentárně se zachovaly přírodní porosty jedlobučin, nejznámější z národní přírodní rezervace Žákova hora.

Typická krajina v centrální části Žďárských vrchů v okolí Drátenické skály s roztroušenou zástavbou

Typická krajina v centrální části Žďárských vrchů v okolí Drátenické skály s roztroušenou zástavbou Blatin a Samotína

Foto Jan Vondra

Prudký tok říčky Fryšávky svým štěrkovitým dnem vyhovuje ohroženým druhům ryb

Prudký tok říčky Fryšávky svým štěrkovitým dnem vyhovuje ohroženým druhům ryb, jako jsou vranka obecná (Cottus gobio) a vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus).

Foto Petr Mückstein

Flóra a vegetace

Až do středověké kolonizace ve 13. století pokrýval oblast s výjimkou plošně nevýznamných segmentů skal a rašelinišť stinný, v okolí pramenišť a mokřadních sníženin močálovitý pralesní hvozd. Ve vyšších polohách převládaly acidofilní smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum),přecházející místyvpodmáčené smrčiny (Piceion excelsae), z nichž se dodnes zachovaly jenochuzené fragmenty indikovanévýskytem montánních druhů, jako jsou čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), pérnatec horský (Lastrea limbosperma), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), žebrovice různolistá(Blechnum spicant)a vranec jedlový (Huperzia selago). V nižších polohách byly hojně rozšířeny bikové bučiny (Luzulo--Fagetum)a ostrůvkovitě, na bohatších stanovištích, květnaté bučiny (Eu-Fagenion)či vzácně květnaté jedliny (Galio-Abietenion),fragmentárně dochované na Žákově hoře a Ransku. Vodou dotovaná stanoviště s vegetací luhů a olšin (Alnenion glutinoso-incanae)jsou v největším rozsahu zastoupena na Ransku. V bylinném podrostu prameništních a potočních jasanových olšin (Carici remotae-Fraxinetum) zde zjara dominují plochy bledule jarní (Leucojum vernum),létozdobí oměj pestrý(Aconitum variegatum).

K nejvýznamnějším, člověkem nejméně dotčeným přírodním společenstvům oblasti patří rašeliniště. Rašelinné brusnicové bory (Dicrano-Pinion)s keříčkovou vegetací brusnic, vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum)a klikvy bahenní (Oxycoccus palustris)spolu s trsy suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum)rostou dosud na Dářku, v Krejcarském lese a u Zalíbeného. V evropsky významné lokalitě Dářská rašeliniště se zachovala i vrchovištní společenstva (Sphag­nion medii), kde v pokryvech rašeliníků (Sphagnum ssp.)roste kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia)a ojedinělápopulace borovice blatky (Pinus rotundata). Významným krajinným prvkem pramenné oblasti Žďárských vrchů jsou rybníky a vodní toky, v nichž řídce rostou leknín bělostný(Nymphaea candida),stulík žlutý (Nuphar lutea), bublinatka menší (Utricularia minor),hvězdoš podzimní (Callitriche hermaphroditica)a rdest alpský (Potamogeton alpinus). Obnažená rybniční dna hostí evropsky významný druh puchýřku útlou (Coleanthus subtilis)a navazující mokřadní porosty vysokých ostřic (Caricion rostratae) mochnu bahenní(Potentilla palustris) a vachtu trojlistou(Menyanthes trifoliata).Pro Žďárské vrchy charakteristická, přírodě blízká společenstva prameništních rašelinných luk hostí řadu chráněných a ohrožených druhů rostlin, jako jsou ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza) či ostřice dvoudomá (Carex dioica),tolije bahenní(Parnassia palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) asuchopýrek alpský (Trichophorum alpinum).Na vlhkých pcháčových a tužebníkových loukách (Calthion), které nebyly postiženy dřívějším odvodňováním zemědělských půd, vykvétají naše terestrické orchideje, nejběžněji dosud prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). K přírodě blízkým travinobylinným společenstvům patří i oligotrofní smilkové louky (Violion caninae), přecházející ve vřesovišťní lada (Vaccinion), v nichž dosud vzácně roste kociánek dvoudomý (Antennaria dioica).Na ojedinělé vložky vápenatých hornin jsou vázány fragmenty společenstev se zbytkovými populacemi hořečku nahořklého (Gentianella amarella), hořečku mnohotvarého českého (G. praecoxsubsp. bohemica)nebo hořce brvitého (Gentianopsis ciliata). Ojedinělá refugia této vegetace, byť co do rozsahu nepatrná, zpestřují a ozvláštňují přírodu oblasti.

Na území CHKO se nachází také 35 jedinců nebo skupin stromů chráněných jako památné stromy. Nejmohutnějším stromem v CHKO je Lukasova (též Zpívající) lípas obvodem 1 160 cm.

V NPR Žákova hora se dochovaly fragmenty původních lesních společenstev vrcholových partií Žďárských

V NPR Žákova hora se dochovaly fragmenty původních lesních společenstev vrcholových partií Žďárských vrchů.

Foto Lubomír Dajč

V NPR Dářko se nachází jediná lokalita výskytu blatkového boru v rámci Českomoravské vrchovině

Na hlubokých rašelinách v NPR Dářko se nachází jediná lokalita výskytu blatkového boru v rámci Českomoravské vrchoviny.

Foto Lubomír Dajč

Dřípatka horská (Soldanella montana)

Dřípatka horská (Soldanella montana) roste v oblasti na jediné lokalitě, kam jako alpsko-šumavský migrant zasahuje severním okrajem svého rozšíření.

Foto Petr Mückstein

Fauna

Ze zoogeografického hlediska leží chráněná krajinná oblast ve faunistickém obvodu a okrsku Českomoravské vrchoviny, v provincii listnatých lesů s malým podílem horských území Českého masivu. Elementy horské lesní fauny se významněji uplatňují ve vyšší a klimaticky drsnější centrální části. Ve srovnání s okolním územím je pro CHKO charakteristické zastoupení druhů, které preferují nebo vyžadují rašelinné biotopy. Dalšími cennými biotopy jsou vlhké rašelinné louky, lada s rozptýlenou dřevinnou vegetací a vřesovištními formacemi, vodní biotopy s břehovými porosty a na ně navazující mokřady. V těchto zachovaných fragmentech přirozených a přírodě blízkých společenstev žije řada ohrožených druhů živočichů.

Velkou vypovídací schopnost o stavu bio­topů má zejména výskyt některých skupin bezobratlých, z nichž nejlépe prozkoumanými skupinami jsou pavouci (291 druhů), měkkýši (101 druhů) a vážky (44 druhů). Na mokřadních loukách na Hlinecku žijí evropsky významné druhy motýlů – modrásek očkovaný (Maculinea telejus) a modrásek bahenní (Maculinea nausithous), v roce 2010 byl na Jimramovsku po téměř půlstoletí opět prokázán výskyt stabilní populace kriticky ohroženého modráska černoskvrnného (Maculinea arion). Dářská rašeliniště jsou biotopem modráska stříbroskvrnného (Vacciniina optilete), dříve hojný žluťásek borůvkový (Colias palaeno) zde však vyhynul v 80. letech 20. století v důsledku sukcesních změn. Rašelinné tůně a drobné lesní rybníčky obývají vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) a vážka běloústá (L. albifrons). Dalším typickým zástupcem místní fauny vážek je páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii), jehož biotopem jsou drobné lesní toky. K významným druhům bezobratlých patří i škeble rybničná (Anodonta cygnea) a rak říční (Astacus astacus).

Bohatě zastoupena je fauna obojživelníků, z nichž nejvýznamější je izolovaná populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra)v PR Štíří důl. Na písčitých půdách v jihozápadní části území žije blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a ropucha zelená (Bufo viridis). Hojně se v celé oblasti vyskytuje čolek horský (Triturus alpestris) a čolek obecný (T. vulgaris). Naopak čolek velký (T. cristatus) a kuňka obecná (Bombina bombina) jsou zde vzácnými druhy. Rašelinné biotopy jsou domovem skokana ostronosého (Rana arvalis), menší tůně a okraje vhodných rybníků osídlují rosnička zelená (Hyla arborea), skokan krátkonohý (Rana lessonae) a skokan hnědý (R. temporaria). Mezi kriticky ohrožené druhy plazů patří zmije obecná (Vipera berus), v jihovýchodní části oblasti se vzácně vyskytuje užovka hladká (Coronella austriaca). Běžnými plazy jsou dosud užovka obojková (Natrix natrix), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara)a slepýš křehký (Anguis fragilis).

Dářská rašeliniště jsou biotopem početné populace skokana ostronosého (Rana arvalis)

Dářská rašeliniště jsou biotopem početné populace skokana ostronosého (Rana arvalis).

Foto Petr Mückstein

Vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) patří na území CHKO k nejvzácnějším druhům vážek

Vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) patří na území CHKO k nejvzácnějším druhům vážek.

Foto Petr Mückstein

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus)

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) pravidelně hnízdí ve Žďárských vrších od 80. let, ve 20. století a postupně se zde šíří na další vhodná stanoviště.

Foto Petr Mückstein

Poměrně dobře je v území prozkoumána ichtyofauna. Ve vhodných potocích žije kriticky ohrožená mihule potoční (Lampetra planeri), střevle potoční (Phoxinus phoxinus), vranka obecná (Cottus gobio), vranka pruhoploutvá (C. poecilopus) a mník jednovousý (Lota lota). V roce 2006 byl v povodí Chrudimky zjištěn výskyt sekavce podunajského (Cobitis elongatoides). Z regionálního pohledu vyžadují pozornost i místní populace pstruha potočního (Salmo trutta).Ve Žďárských vrších hnízdí řada druhů ptáků běžně rozšířených v celé středoevropské oblasti s menším zastoupením zástupců horské lesní avifauny, jako jsou sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), žluna šedá (Picus canus) nebo skorec vodní (Cinclus cinclus).

Zachovalé bučiny ve vyšších partiích Žďárských vrchů jsou hnízdištěm lejska malého (Ficedula parva), datla černého (Dendrocopos mar­tius) a žluny šedé (Picus canus). Zajímavé je postupné pronikání nových druhů, ať již severského původu, k nimž patří čečetka zimní (Carduelis flammea), nebo teplomilných druhů, jako je hýl rudý (Carpodacus erythrinus). Z regionálního pohledu patří vedle výše uvedených druhů ptactva k nejohroženějším chřástal polní (Crex crex), včelojed lesní (Pernis apivorus), moták pilich (Circus cyaneus), moták pochop (C. aeruginosus), ostříž lesní (Falco subbuteo), bekasína otavní (Gallinago gallinago), holub doupňák (Columba oenas), výr velký (Bubo bubo), ledňáček říční (Alcedo atthis), krutihlav obecný (Jynx torquilla), strnad luční (Emberiza calandra) a ťuhýk obecný (Lanius collurio). Pravděpodobně zesíleným tlakem člověka na krajinu z oblasti zcela vymizel tetřívek obecný (Tetrao tetrix), naopak některé dříve vzácné druhy zaznamenávají v posledních letech mírný vzestup, příkladem může být čáp černý (Ciconia nigra).

Horský ráz vyšších poloh Žďárských vrchů dokládá výskyt silně ohroženého rejska horského (Sorex alpinus). Kriticky ohrožený je vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), pravidelně je monitorována početná letní kolonie netopýrů brvitých (Myotis emarginatus), sídlící v zámku ve Žďáru nad Sázavou. Vydra říční (Lutra lutra) je v současnosti plošně rozšířena po celé CHKO. V posledních letech jsou v rozsáhlých lesních komplexech Žďárských vrchů nalézány pobytové stopy rysa ostrovida (Lynx lynx).

Kulturní a historické zajímavosti

Prvotní osídlování pralesovitého hvozdu na pomezí Čech a Moravy, protínaného do 13. století pouze Libickou zemskou stezkou, pronikalo z níže položených míst a bylo spojeno se „žďářením“ pralesa pro zemědělskou obživu osadníků. Středisky této první kolonizační vlny se staly kláštery, především cisterciácký klášter založený r. 1251 ve Žďáru nad Sázavou, a také šlechtická dominia. Následně se v území rozšiřovaly i těžba a zpracování železných rud. Velký hospodářský rozvoj oblasti spadá do druhé kolonizační vlny na přelomu 15. a 16. století, kdy byly šlechtou zakládány železářské a sklářské hutě, rybníky a panské velkostatky. K poslední vlně tzv. pasekářské kolonizace, zasahující i odlehlejší, výše položené lokality, dochází v 18. století. Z této doby pocházejí nejmalebnější vesnice a osady jako Krátká, Samotín, Blatiny či Roženecké paseky. Počátkem 19. sto­letí byl region druhým největším producentem železa v českých zemích a výrobky skláren z Herálce a Milov byly známy po celé Evropě. Následkem vyčerpání zásob dřeva v lesních porostech však došlo k postupnému zániku této výroby.

Tvářnost krajiny ovlivnilo výrazně i zemědělství přechodem z dřívějšího trojpolního na střídavý zemědělský systém a zvýšením podílu pícnin, okopanin i stavů dobytka. Jedinečnou ukázkou lidového stavitelství, dřívějších hospodářských činností, zvyků a života na vesnici je soubor staveb lidové architektury na Veselém kopci u Hlinska. Podél polních cest a silnic potěší poutníky malebné kapličky a křížky. Hodnoty krajiny umocňují barokní Santiniho stavby, z nichž byl poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou zařazen do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Za pozornost stojí např. i židovský hřbitov u Dřevíkova. Poeticky drsný ráz krajiny je i neustálým zdrojem umělecké inspirace. Čerpali z něj např. spisovatelé T. Nováková, K. V. Rais, J. V. Pleva, J. Karafiát, A. a V. Mrštíkovi, hudební skladatelé J. Křička, B. Martinů, sochaři J. Štursa, J. Pelikán, malíři A. Slavíček, F. Kaván, J. Zrzavý i současní umělci.

Památková rezervace Krátká – ukázka lokální formy horáckého domu s charakteristickou lomenicí

Památková rezervace Krátká – ukázka lokální formy horáckého domu s charakteristickou lomenicí

Foto Petr Mückstein

Problematika ochrany přírody a krajiny

Žďárské vrchy, přestože v porovnání s ostatními chráněnými oblastmi nijak výrazně nevynikají ani nezaostávají, mají svoje zvláštnosti i problémy. I po vyhlášení CHKO pokračoval v 70. letech 20. století rozmach zemědělské výroby spojený s odvodňováním tisíců hektarů zemědělské půdy a napřimováním desítek kilometrů toků. Byly vybudovány rozsáhlé zemědělské areály, které v posledním dvacetiletí často chátrají a tvoří jizvy v jinak harmonické krajině. S příchodem tržního hospodářství v 90. letech 20. sto­- letí se sice zemědělec začal chovat především z ekonomických důvodů ekologicky, v poslední době však dochází k opětovné intenzifikaci hospodaření na orné půdě, spočívající v nahrazování tradičních postupů a technologií chemickými prostředky a velkokapacitní technikou. Většina travních porostů s výjimkou tradičních jednosečných luk je kosena v nevhodných termínech a zavadlá hmota odklízena, kosení často probíhá najednou na rozsáhlých navazujících územích při skupinovém nasazení širokozáběrových žacích strojů. To vše má negativní dopady na druhovou rozmanitost: Dochází k omezení výskytu bezobratlých živočichů a ptactva, nebo dokonce i k likvidaci některých druhů.

Významnými prvky zdejší krajiny jsou rybníky, kterých je ve Žďárských vrších přes 500, a neustává zájem o výstavbu nových či obnovu starých zaniklých rybníků. V těchto ekosystémech se širokým spektrem rostlinných i živočišných druhů je důležité a mnohdy problematické skloubit jejich ochranu s rybářských hospodařením. Dá se však říci, že se daří najít schůdnou cestu, a to i díky možnosti vyplácet hospodařícím subjektům újmu za ztížené hospodaření.

Různé formy rekreace a cestovní ruch jsou jednou z výrazných forem využívání území, k čemuž vedle jeho nesporné atraktivity přispívá i poloha v pomyslném středu republiky. Největší zátěží je horolezectví v četných skalních MZCHÚ, které je však ze strany správy CHKO regulováno a k porušování stanoveného režimu dochází pouze výjimečně.

Ve Žďárských vrších dosud existuje mnoho zachovaných historických souborů venkovských sídel s velkým množstvím dřevěných i zděných staveb lidové architektury. Vzhledem ke geografické poloze na pomezí Čech a Moravy jsou její formy velmi rozmanité. Podoba sídel i krajiny se začala dramaticky proměňovat od 60. let 20. století v důsledku průmyslového rozvoje oblasti a celkových společenských změn. Bouřlivý urbanistický rozvoj a nové vlivy zejména v industriální architektuře se promítly do tvářnosti krajiny, kterou protkaly sloupy elektrického vedení, stožáry provozovatelů mobilních telefonních sítí, stavby větrných a fotovoltaických elektráren. Vskutku relativní je deklarovaná dočasnost některých staveb tohoto typu, jak ukazuje příklad výzkumných stožárů v lokalitě Studnice. Jejich výstavba byla povolena v 70. letech 20. století s tím, že po 10 letech budou z důvodu ochrany vzhledu krajiny strženy. Stojí však dodnes a o jejich osudu rozhoduje soud.

Správa CHKO věnuje velkou pozornost ekologické výchově a vzdělávání široké veřejnosti. Od roku 2003 provozuje ekologické informační středisko ve vesnické památkové rezervaci Krátká u Sněžného. Budova, která se stala centrem pro pořádání tradičních akcí pro veřejnost, tematických výstav, setkání, přednášek, besed a exkurzí, byla spolu s dalším památkově chráněným objektem určena pro realizaci projektu Domu přírody. Původní záměr vybudovat ojedinělou kombinaci návštěvnického a vzdělávacího střediska však vzal pro složité a nejisté financování za své a otazník v současné době visí i nad reálnou variantou, rozpracovanou do podoby studie.

Stěžejním úkolem ochrany přírody a krajiny ve Žďárských vrších je péče o jejich nejcennější území. Způsob a formy péče prošly za 40 let existence CHKO svým vývojem – od svépomocných aktivit, zajišťovaných pracovníky správy a nadšenými dobrovolníky v počátcích, až k jejímu financování z Programu péče o krajinu, z něhož v posledním desetiletí byly v průměru čerpány 4 mil. Kč ročně. Příkladem nejdéle systematicky sledovaného místa s pozitivními výsledky v ochranářské praxi je PP U Bezděkova, kterou správa CHKO převzala v roce 1982. Zajištěním důsledné a systematické péče o zdejší ojedinělou populaci kriticky ohroženého šafránu bělokvětého se tehdejší stovka jedinců stabilizovala na dnešních cca 4 tisících. Nezbývá než doufat, že i za současné ekonomické situace bude péče o přírodu a krajinu nadále financovaná v potřebné výši, abychom mohli všechny předměty ochrany Žďárských vrchů udržet tak, jako se to podařilo v případě populace šafránů U Bezděkova.

Početnost populace šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus) U Bezděkova vzrostla systematickou péčí z

Početnost populace šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus) U Bezděkova vzrostla systematickou péčí ze stovek na tisíce jedinců

Foto Vladimír Zabloudil

Autoři pracují na Správě CHKO Žďárské vrchy