Z naší přírody

Chráněná krajinná oblast Brdy je poslední zcela nově zřizovanou chráněnou krajinnou oblastí, celkově v České republice 26. v pořadí. Na rozdíl od většiny ostatních CHKO byl vznik vázán na zcela specifickou situaci, a to zrušení vojenského újezdu Brdy o rozloze 260 km². Příprava na zrušení vojenského újezdu probíhala několik let a provázela ji rozsáhlá diskuze mezi politiky, představiteli krajů a obcí i občany. Názory na zrušení vojenského újezdu byly od svého počátku spjaty s otázkami ochrany přírody a krajiny. Dosud existují názory, že nejlepší ochrana přírody zde byla zajištěna vojenským režimem území, a pochybnosti, zda chráněná krajinná oblast je dostatečnou zárukou pro ochranu. Je tedy velkou výzvou pro AOPK ČR, aby na slova těchto pochybovačů nedošlo.

Hrubý Jeseník, nejvyšší horopisný celek na Moravě a ve Slezsku, je právem považován za jedno z nejskalnatějších pohoří na území České republiky. Z horských vrcholků, hřbetů a údolních svahů zde vystupuje bezpočet skalních útvarů, z nichž některé – např. Petrovy kameny, Vozka, Ztracené kameny, Obří skály aj. – patří ke známým a nezřídka pověstmi opředeným dominantám CHKO Jeseníky.

Dne 3. listopadu 2015 uběhlo 35 let od zřízení CHKO Bílé Karpaty. Přestože, nebo právě proto, že byly Bílé Karpaty po staletí kultivovány člověkem, představují mimořádnou oblast s cennými přírodními hodnotami. K Bílým Karpatům je dnes neodmyslitelně přiřazen obraz rozlehlých luk s rozptýlenými solitéry stromů a s bohatým výskytem rostlin. O těchto lučních společenstvech již bylo publikováno mnohé. Lesní společenstva však stojí poněkud v pozadí tohoto pohledu.

Přirozené podzemní prostory v nejrozmanitější podobě – ať už se jedná o krasové či pseudokrasové jeskyně nebo ostatní, většinou člověku nedostupné systémy nacházející se pod povrchem – by se v našich zeměpisných šířkách mohly jevit jako neosídlené prostředí. Opak je ale pravdou – tato velmi specifická stanoviště jsou trvale obývána celou řadou často jedinečných nebo i vzácných druhů bezobratlých živočichů, nebo mohou sloužit jako dočasné úkryty během jejich života. To platí i o suchozemských stejnonožcích, kteří jsou jinak typickými obyvateli opadu a svrchních vrstev půd v nejrůznějších přirozených i člověkem pozměněných stanovištích.

Jeskyně a některé bizarní skalní tvary jsou na území naší vlasti známé zejména z vápencových krasových oblastí nebo pískovcových skalních měst. Mnohem vzácněji se však vytvořily v některých dalších typech hornin, včetně produktů dávné sopečné činnosti.

25 let existence CHKO Litovelské Pomoraví je důvodem k zamyšlení nad tím, co se v posledních letech podařilo a jaké jsou cíle či úkoly pro nejbližší období. Rozhodně nemůžeme pominout otevření Domu přírody Litovelského Pomoraví v roce 2014. Tato událost svou náročností zásadně ovlivňovala činnost Správy v předchozích letech. Z reakcí veřejnosti, odborné i laické se zdá, že výsledná podoba se zdařila. Z velkých úkolů blízké budoucnosti jistě nelze opomenout ochranu a péči o řeku Moravu. Další etapa výkupu lesa v centrální části CHKO s cílem zajistit prostor pro nové vyhlášení národní přírodní rezervace pak přinese společně s využitím zdrojů OPŽP významný posun v praktické ochraně a péči o tento klenot mezi řekami.

Mohou obývat jezera s vysokým obsahem solí, jsou schopni přežít v horkých pramenech a některým se dokonce výborně daří v asfaltových a ropných jezírkách vzniklých po těžbě ropy. O kom že to je řeč? Všechny druhy obdařené těmito superschopnostmi najdeme v jedné čeledi – břežnicovití (Ephydridae), patřící do řádu dvoukřídlých (Diptera).

Hluboká údolí, skalní soutěsky i členité okraje pískovcových plošin brázdící krajinu NP před námi stále ukrývají množství dosud nezdokumentovaných podzemních prostor. Celá řada abri, skalních převisů, rozsedlinových, puklinových, vrstevních i suťových jeskyní je známá jen těm největším znalcům zdejší přírody. Především díky nim se podařilo několik dalších jeskyní zaevidovat.

Český ráj představuje harmonicky utvářenou krajinu s charakteristickým reliéfem pískovcových skalních měst, prostoupených útvary neovulkanického původu, z nichž dominuje jeden z nejznámějších symbolů české krajiny – dvouvrchol Trosky. Severozápadní okraj chráněné krajinné oblasti lemuje řeka Jizera, která protéká divokými soutěskami, než se její tok uklidní v rovinách Mnichovohradišťska. Nejvyšší vrchol oblasti – 744 m n. m. vysoký Kozákov – je světově proslulým nalezištěm drahokamů (chalcedonů, achátů, jaspisů) a rájem vzduchoplavců.

V České republice se stále nachází řada oblastí, které lze považovat za pravou přírodní divočinu. Řada těchto míst již dlouhou dobu podléhá cílené ochraně, jiná zůstala zachována díky nepřístupnosti v období, kdy rozvoj turismu nabýval na intenzitě. A to je i případ některých částí naší země, které se po druhé světové válce rozkládaly v pásmu železné opony. K nejcennějším z nich patří také pás lužních lesů na soutoku řeky Dyje a Moravy. Velmi estetický krajinný ráz oblasti doplňuje řada výjimečných a specifických prvků, které dokreslují její evropský význam. Jsou to mimo jiné i nevelké ostrůvky lužních pralesů Ranšpurk a Cahnov.